Finalistka Miss Agro č. 5 - Markéta Santajová

iZUN: Můžeš nám o sobě něco říct? Odkud jsi, kolik Ti je let, co studuješ…

Jmenuji se Markéta Santajová, čerstvě jsem oslavila 24 let a pocházím z Jičína z lesa Řáholce (Rumcajs, Manka a Cipísek). Studuji posledním ročníkem Kvalitu a zpracování zemědělských produktů na FAPPZ a bakalářské studium jsem ukončila na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v oboru Veřejné zdravotnictví.

iZUN: Jaké jsou Tvoje koníčky, co děláš ve volném čase?

Mé největší potěšení je, když mohu fotit. Stejně tak mě naplňuje, když mohu něco vyrábět, péct nebo si navrhnout a ušít svůj vlastní originální kousek. Sport a móda je součástí mého každodenního života. Škola je pro mě důležitá a ráda se učím. Pokud je možnost, snažím se cestovat a mířím spíše na sever. Ráda si zahraji na piano, zatancuji, pospím a poležím, zhlédnu nějaký horor a přečtu knížku.

iZUN: Jaká je tvoje povaha?

Má povaha se dost odvíjí od toho, v jakém kolektivu jsem. Pokud jsem mezi svými přáteli, jsem veselá, upovídaná, energická až bláznivá. V cizím kolektivu se často necítím dobře, bývám stydlivá, a pak hlavně záleží na tom, jak se ti lidé chovají ke mně. Mé znamení berana mě zřejmě vystihuje, protože jsem dost tvrdohlavá, odvážná, náročná a netrpělivá. Jsem vděčná za maličkosti. Snažím se být v životě dobrým, spravedlivým, upřímným, hodným a milým člověkem, ale jako každý, mám své dny, kdy bych se nejraději propleskla.

iZUN: Čemu nikdy neodoláš?

Nikdy, ale opravdu nikdy neodolám, když přede mě postavíte chipsy, ach jo.

iZUN: Jsi zadaná?

Šťastně zadaná již 6 let.

iZUN: Kolik času trávíš denně v koupelně?

V koupelně trávím čas jenom tehdy, když se sprchuji nebo čas nezbytně nutný. S kartáčkem většinou ráno běhám po bytě, protože nestíhám a večer mám podobný rituál.

iZUN: Pracovala jsi někdy na poli nebo na zahradě?

Samozřejmě, vzhledem k tomu, že máme rodinný domek, tak musím pomáhat. Ovšem vyloženě mě nebaví nic, krom sekání trávy a trhání čerstvých jahod přímo do pusy. (smích)

iZUN: Jaký je Tvůj typ vysněného muže?

Vysnění muži žijí ve snech a pokaždé vypadají jinak. (smích)

iZUN: Kdybys mohla na ČZU změnit jednu věc, která by to byla?

Tak aktuálně ke konci studia bych asi nejvíce ocenila, kdyby se zrekonstruovala budova, ve které probíhají promoce. Ideálně, kdyby se konaly někde úplně jinde, aby probíhaly na slavnostnějším místě.

iZUN: Čteš iZUN.eu?

Nečtu, rozhodně ne pravidelně. Pár zajímavých článků jsem ovšem měla tu čest přečíst.

iZUN: Co všechno jsi ochotná udělat pro vítězství (nejen v Miss Agro)?

Ačkoliv je to paradox, když se hlásím do soutěže, soutěživá nejsem vůbec. Věci, na kterých mi záleží, a které mohu sama ovlivnit, dělám na maximum. Věci, které ovlivnit nemohu, nechám samovolně plynout. Zásadně nikdy nejdu přes mantinely, které mám nastavené ve svém životě. Pro Miss Agro jsem už tedy udělala, co jsem mohla, a povedlo se – jsem tu, jsem šťastná. Teď už si to chci jen užít.

Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

To je těžká otázka. Klecový chov můžeme posuzovat ze dvou stran. Na straně jedné hygienu a finance a na straně druhé ochránce zvířat. Argumenty jsou zcela jasné na stranách obou.Shodou okolností jsem na střední škole nějaký čas chodila na brigádu do slepičárny. Bohužel jsem „povýšila“ a musela jsem v klecových halách vytahovat uhynulé slepice (a tak jsem zase brzy skončila) a případně je chytat, pokud se dostaly ven. V důsledku nadměrné kapacity v jedné kleci, byly slepice bez očí a různě fyzicky deformované. Tyto podmínky byly změněny a jsou dnes lepší. Takový halový chov s podestýlkou se zdá být tou lepší cestou. Zde však dochází ke kanibalismu mezi slepicemi způsobený například stresem o jídlo, vejce bývají špinavější, dochází k jejich častějšímu mechanickému poškození, vyšší je i riziko z jejich konzumu, nutričně se také liší atd. Abych tedy odpověděla, nepřikláním se k jednoznačnému názoru, protože každý způsob chovu doprovází řada pozitivních a negativních faktorů, ať už pro slepice, výrobce či konzumenty. Samozřejmě se mi klecový chov nelíbí, nelíbí se mi také zabíjení zvířat obecně atd., ale buďme realisté. Nejsem až takovým odpůrcem, pokud jsou podmínky pro život v něm co nejoptimálnější. Avšak pořád je a bude co zlepšovat (ať už v klecích nebo bez nich).