Miss Agro 2018 z pohledu interpretů. Jak si akci užili Mig 21, Fast Food Orchestra a Pipes and Pints?

21. 05. 2018 0 4 Univerzita Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Přinášíme Vám první várku rozhovorů z legendární suchdolské akce! Vyzpovídali jsme Fast Food Orchestra, Pipes and Pints a samozřejmě Mig 21. Jaké perličky se učinkujícím přihodily během jejich hudební kariéry? To všechno, se dozvíte v článku!

Fast Food Orchestra


iZUN: Jak se vám dneska vystupovalo?

Adam: Mně se to líbilo moc, bylo to skvělý. Vlastně to byl náš druhý venkovní koncert. 

Fido: Je důležitý říct, že ty odpolední koncerty jsou těžší, protože lidi nejsou opilí a musíš pracovat s nějakou energií. Ta první třetina byla taková vlažná, ale pak se to rozehřálo a bylo to super.

iZUN: Jak dlouho už hrajete?

Adam: Normálně, v roce 1994, když mi byly 2 roky, tak jsem tu kapelu založil a od té doby to funguje. 

Fido: Už 20 let hrajeme. 20 let aktivního hraní. Adam přišel později, tak to je takový jeho interní joke na to, že když jsme to založili, tak mu byly 2 roky. 

iZUN: Jak jste se dali dohromady?

Fido: To je na dlouhý vyprávění. Bavil bych se asi o poslední sestavě, která je nejdůležitější, tu s Adamem. Jsou to nějaký 3-4 roky, kdy jsme se ustálili na tuhle partu. Natočili jsme spolu nový cédéčko a v podstatě od té doby datujeme to podstatné, co se teď děje a nějakou dobu se ještě dít bude.

iZUN: Je to vaše jediná pracovní zátěž?

Adam: : Joo, je to jen kapela a berem hrozný prachy! Ne, tak samozřejmě každý z nás do toho ještě pracuje.

Fido: Ale děláme všichni hudbu. Akorát ne jen co se týče kapely. Máme tady učitele hudby, zvukaře, organizátora festivalů a trenéra tenisu, ten je jediný mimo hudební profesi. 

iZUN: Kolik máte ročně koncertů?

Adam: Myslím, že za loňský rok jich bylo skoro 70.

Fido: Chtěli bychom dát kilo, to by bylo nejlepší.

iZUN: Kde berete inspiraci pro vaši tvorbu?

Adam: Naše inspirace je právě tady Fido. Fido vždycky jede někam na dovolenou, vrátí se, má demáče, pak je přinese do skupiny, ukáže nám demáče a my si to více méně doděláme.

Fido: To je pravda. Je to tak, že vždycky někam vypadnu. Ale teď už se rodí nové věci, něco začal dělat bubeník, Adam tady také. Teď ale máme novou desku, takže nepředpokládám, že začneme dělat na nové. Spíš budeme brát jen to nejlepší z tvorby. Ta inspirace vždycky přijde od někoho zvlášť. Jsou to životní situace. Lásky, cestování, alkohol, všechno.

iZUN: Co vaše školní léta? Máte nějakou perličku?

Adam: Když jsem studoval hudební konzervatoř, tak jsem se chtěl na muziku úplně vykašlat. Hrál jsem na trumpetu, a tak mi to znechutili, že jsem s tím vážně chtěl seknout. Naštěstí jsem to neudělal a přežil jsem to tam. 

Fido: Já na studia vzpomínám dobře. Sice to teď nevyužívám, protože jsem vzdělaný úplně v jiném oboru, než ve kterém se pohybuji, ale zároveň si myslím, že mi to dalo to podstatný do života – komunikace s lidmi, širší povědomí o věcech, o které bych se normálně nezajímal. A perličky, konkrétní vážně nevím.

iZUN: Jaká nejbizarnější věc se vám při vystupování stala?

Adam: Možná plachta přes Medvěda. Foukal vítr a přelítla mu plachta přes ksicht, že mu sebrala i paličky.

Fido: Nejbizarnější, teď úplně nevím. Nejhorší asi byl sraz Lhot a Lhotek, kdy nás lidi fakt šikanovali. Protože tam vypadl proud, oni si mysleli, že za to můžeme my, a pak na nás řvali, ať jdeme hrát, nebo že nás zbijou. Když jsme jim řekli, že bez proudu se prostě nedá hrát, hnedka jsme byli namyšlený a tak. Jeden chlapík byl extra agresivní, dostal se i dozadu. Řvali na nás hnusný věci, ale pak jsme se tomu docela smáli. 

Pak ještě jedna, kdy se jeden klučina pěkně vyndal a někdo mu napsal na záda „VZBUĎTE MĚ V 10, HRAJU S FAST FOOD ORCHESTRA“. A on tam ležel uprostřed areálu několik hodin, úplně mrtvej. 

iZUN: Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Adam a Fido: Klecový chov je hnus, víc není třeba dodávat.


Adam (vlevo) a Fido (vpravo)


Pipes and Pints


iZUN: Jak se vám dneska vystupovalo?

Vojtěch Kalina: Super se vystupovalo. Pro studenty hrajeme vždycky hrozně rádi, protože chtějí pařit a není takový problém je rozhýbat. To se pak hraje dobře, když se to mele.

iZUN: Jak dlouho hrajete? Jak jste se dali dohromady?

Vojtěch Kalina: Kapela byla založená v roce 2006. Od té doby jsme měli nějaké pauzy, takže čistého času hrajeme asi 8 let. Dali jsme se dohromady tak jako spontánně, postupně. Začal jsem se učit hrát na dudy, protože jsem si chtěl založit kapelu. Už jsem věděl, že se budeme jmenovat Pipes and Pints, už jsem měl logo, všechno. Pak jsem začal shánět muzikanty. Postupně se jich protočilo asi 40, než se sestava ustálila na nynější partě. S většinou těchhle kluků hrajeme už 8 let. Travis, náš zpěvák, je s náma čerstvě posledních 5 koncertů.

iZUN: Jak vás to napadlo, začít se učit hrát na dudy?

Vojtěch Kalina: Hrozně jsem tuhle kapelu chtěl a někdo se na ty dudy naučit hrát musel. Vždycky se mi líbily irské písničky, zvuk dud. Rozhodl jsem se tedy, že se na ně naučím já, že to bude jednodušší, než shánět dudáka a hrát třeba na kytaru nebo zpívat.

iZUN: Je to vaše hlavní pracovní zátěž?

Vojtěch Kalina: Jednu chvíli jsem dělal už jen muziku. Mám ještě bookingovou a manažerskou agenturu a spoustu dalších aktivit tak různě kolem muziky – média, PR, merchandising. Jeden čas jsem dělal jen tohle. Teď jsme měli dlouhou pauzu a dělám ještě pro mediální dům Tiscali Media. Vytváříme různé žánrové weby, nebo je zastupujeme. Je to zajímavá práce a všechno se to hezky prolíná. Média, PR, propagace, marketing je pro kapelu vážně důležitá disciplína.

iZUN: Kolik koncertů ročně máte?

Vojtěch Kalina: Nejvíc jsme měli 120 koncertů za rok. Letos si myslím, že budeme mít kolem 80. Celkem jsme měli asi 600 koncertů za těch 12 let. Z toho jsme ty první dva roky prakticky nevystupovali, pak jsme měli pauzy, takže to v průměru vychází na nějakých 60-80 koncertů za rok. 

iZUN: Kde berete inspiraci pro vaši tvorbu?

Vojtěch Kalina: Tak různě. Písničky skládáme většinou dohromady a vždycky je ta inspirace někde jinde. Dost často mě napadají melodie do cizích kapel, do cizí rytmiky mě napadne melodie. Přitáhnu tu melodii k nám, kluci na to udělají úplně něco jiného, protože neví, kde jsem to vzal. Nebo když člověk slyší nějaký specifický zvuk. Třeba jsme jednou píchli na dálnici, kolem projížděla auta a na to kytarista složil rif. 

iZUN: Jaká byla vaše studentská léta? Máte nějakou perličku?

Vojtěch Kalina: Já jsem studoval tady na „hnojárně“, 3 měsíce. Pak jsem šel k hasičům, protože jsem zjistil, že nechci být v kanclu. Dělal jsem tady výpočetku, u toho jsem dělal praxi a zjistil jsem, že bych musel sedět pořád u počítače, tak jsem to včas vzdal.

A perličky? Bylo to divoký. To fungovalo ještě staré Céčko. Pak si pamatuju, že jsem se jednou na přednášce pohádal s učitelem filosofie. Myslím si, že jsem ho uargumentoval, ale nakonec mi řekl: „Pane kolego, tohle není správné poznání“. Ale nepřesvědčil mě, určitě šel domů s brekem (smích). 

iZUN: Jaká nejbizarnější věc se vám při vystupování stala?

Vojtěch Kalina: Kolikrát jsem někam spadl, něco zlomil. Třeba jsem jednou upadl do lidí a jak mají dudy ty velké píšťaly, strčil jsem je jednomu klukovi do pusy a zlomil. Ale nic se mu nestalo. Jednou jsem skočil do lidí a těch rukou tam bylo tak moc, že jsem se po nich normálně procházel. Kytarista mi rozsekl obočí, celé vystoupení jsem hrozně krvácel, ale všichni si mysleli, že je to nějaký speciální efekt.

A jednou nám na takový vesnický moto-sraz objednali dvě striptérky, takový ty vyžilý. A jak mám takovou tu bederní roušku a pod ní díru v kalhotách, tak mi pod ní neustále sahaly. Já nemohl hrát, pořád jsem se musel smát!

iZUN: Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Vojtěch Kalina: My máme v kapele velkého aktivistu, Lukáše. My zvířata moc nejíme, preferujeme spíš vegetariánskou a veganskou stravu. Klidně se bez toho masa obejdu a když už, tak jsem radši, když je to z volného chovu. Samozřejmě tomu odpovídá cena, která je vyšší. A lidé si raději koupí vejce za 4 kačky. Pokud někoho z vás tohle zajímá, tak sledujte Lukáše Vincoura. Dneska zrovna zachraňoval krávy ze zanedbaného chovu.



Mig 21


iZUN: Jak se těšíte na dnešní vystoupení?

Jiří Macháček: Já už hořím!

iZUN: Jak dlouho už hrajete? Jak jste se dali dohromady?

Jiří Macháček: My jsme se potkali v jedné hospodě. Už to bude 20 let. Seznámil nás kytarista z divadla Sklep, Jirka Podzimek. Pak už jsme jen měnili baskytaristy a to je více méně náš vývoj v kostce. 

iZUN: Kolik koncertů ročně máte?

Jiří Macháček: Kolem 80 koncertů.

iZUN: Je to vaše hlavní pracovní zátěž?

Jiří Macháček: Popravdě řečeno, pracujeme i ve vedlejších pracovních poměrech. Protože, ruku na srdce, na nadstandartní živobytí zhýčkaných členů našich rodin se jinak vydělat nedá.

iZUN: Kde berete inspiraci pro vaši tvorbu?

Jiří Macháček: Všude. Člověk se ráno probudí a už se inspiruje jen tím okamžikem, že stále žije. V pohledu na kvítek, rozvíjející se z jara i na starou babku přecházející přechod pro chodce.

iZUN: Jaká byla vaše studentská léta? Máte nějakou perličku?

Jiří Macháček: Studentská léta byla velice intenzivní, především ze studentského hlediska, jak ho známe. O perličce bych snad raději ani nehovořil. Co bych tak o tom mohl dále říct. Samozřejmě jsem se snažil prolézt, protože jsem nechtěl na dva roky na vojnu, takhle jsem musel jen na rok.

iZUN: Jaká nejbizarnější věc se vám při vystupování stala?

Jiří Macháček: Nevím, jestli mám hovořit o tom, jak jsem se v Bratislavě pokakal během koncertu. Nebo jak jsme museli šňupat kokain, abychom se dostali zpět do Česka? Jsou to samé nudné věci. 

iZUN: Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže? 

Jiří Macháček: Já jsem zásadně proti klecím. A to nejen u drůbeže, ale i u lidí a jiných zvířat. Takže já bych drůbež nejraději ze všeho choval volně v přírodě a to tak, že pokud by šlo o odběr masa, dělal bych to po pouze zaslouženém odchytu těch slabších kusů. 



Tohle ale není všechno! V co nejbližší době Vám přineseme další nášup. Můžete se těšit na FIVE O'CLOCK TEA, ATMO MUSIC a na celebritu, která se přijela pokochat krásou našich dívek. Již brzy na našem webu!

Autoři: Martin Liška, Andrea Nosková Foto: Filip Soukup, Aleš Hlaváček, Petr Zátka
nebo sdílej

Mrkni taky na tohle

15. 04. 2024 0

O slávě a budoucnosti Brandejsova statku

Číst více
22. 02. 2024 0

Casting Miss Agro 2024 je tady!

Číst více
19. 12. 2023 0

Jak na vánoční dary, aneb ČZU to jistí!

Číst více

Komentáře

Uživatel

Naši partneři

Došlo k neočekávané chybě! Načíst znovu 🗙