How to Velikonoce

How to Velikonoce:

Ať už Velikonoční svátky máte, či nemáte rádi, pokusím se vám představit, jak je slavíme my – prostí vesničané jižních Čech.

Náplň Velikonoc se pro mě jakožto zástupce mužského pohlaví v průběhu let dost změnila. Jako malý kluk jsem v tento jarní čas s partou kamarádů pobíhal po naší malebné vísce, dle tradic koledoval, pletl pomlázku a s mou drahou matičkou zkoušel něco čmárat na vyfouknutá slepičí vajíčka. Moje vaječné výrobky se spíš než „kraslice“ daly nazvat jako „humusnice“. Mamka z nich ale měla radost, takže jsem to vnímal jako naprostý úspěch.

Co se týče onoho koledování, tak to byla teprve paráda. Člověku stačila jako pracovní výbava řehtačka, pomlázka, pletený košík a repertoár alespoň dvou krátkých básniček nebo říkanek. Během pár dní si pak každý z nás vydělal celkem slušný obnos, který pak samozřejmě padl za velmi užitečné věci, jako třeba nový beyblade, či dokonce několik balíčků kartiček s Pokémony. Zbytek drobásků byl pak směněn v nejbližší sámošce za sladké dobroty. Krom peněz jsme ale dostávali i kvanta vajíček na tvrdo, takže alespoň po tři následující dny bylo co snídat.

V dnešní době už si Velikonoce užívám trochu jinak (s pivem a kořalkou v partě kamarádů nebo v obležení rodiny). Zároveň ale o něco víc dokážu ocenit všechny přípravy a tradice, které se u nás realizují každý rok (a to jsem ateista).

Malí kluci u nás totiž stále drží tradici řehtání. Konkrétní časy se podle krajů z mé vlastní zkušenosti trochu liší, ale u nás to probíhá následovně: ve čtvrtek chodí řehtat lehce po obědě, když přijdou ze školy a ještě jedno kolečko si zopakují večer. V pátek se řehtačky ozývají ráno, opět po obědě a večer ještě jednou. Na bílou sobotu se pak proženou po vesnici jen ráno. Během tohoto posledního řehtání obcházejí každý dům zvlášť, kde si pak vykoledují nějaký ten lup.

V sobotu se pečou pochutiny v podobě beránka a mazance, díky kterým jsem jako malý dostal téměř každoročně hrubou deku, neboť jsem si nebyl schopen zapamatovat, že i když se pečou v sobotu, jíst se smí až v neděli. Právě v neděli se u nás doma totiž každý rok koná rodinný oběd, kdy se sejde nejbližší rodina a celý den strávíme společně. Beránek a mazanec jsou tedy vždy nakrojeny až po příjezdu zbytku rodiny. Zároveň se v neděli připravujeme na velikonoční pondělí. Pleteme pomlázky a ženy malují kraslice.
Podle tradice se totiž mají v pondělí ženy „vyšupat“, aby zůstaly mladé a krásné. Výměnou za tuto službu pak my muži dostáváme ona zdobená vajíčka. Nevím jak jinde, ale u nás bylo ono „vyšupání“ vždy jen symbolické a pakliže jsme byli ženami odmítnuti, do této věci jsme je nikdy nenutili. O cíleně způsobovanou bolest totiž během těchto svátků jít nemá, že? No, a když to i přesto někdo s pomlázkou přehnal, pocítil trend někdejších let – Ice bucket challenge.

Tak, a když jsem vám tu teď vylíčil, jak to děláme my, nezbývá už nic jiného, než vám všem za celou redakci iZUNu popřát hezky prožité svátky, spoustu dobrot a šťastných chvil s vašimi nejbližšími.