Hydronaut: vesmírná mise z malého českého lomu

Vzácně se stává, aby někdo jako já měl tu čest realizovat kousek vědecké náplně experimentu za ČZU. Ještě vzácněji se stává, abyste byli vybrání jako člen posádky, která tuto misi podstoupí. Sen se stal skutečností a já vám tak mohu detailně přiblížit celý průběh mise Diana III.

Hlavním cílem mise bylo navrhnout nástroj pro zkoumání vlivu osobnostních charakteristik a vnějších faktorů na dynamiku týmu při dlouhodobém pobytu v izolovaném, stísněném a extrémním prostředí, který byl realizován Katedrou psychologie FF UP. Výsledný nástroj umožní screening jednotlivců i týmu v rámci předvýběru a tréninku při dlouhodobém pobytu v extrémních podmínkách. Umožní zkoumání vlivů osobnostních charakteristik a vnějších faktorů na chování pracovních týmů ve vztahu k okolním psychofyziologickým procesům. Vytvořená metodologie může být využita pro výběr posádek dlouhodobých kosmických letů, ale i posádek vědeckých stanic v Antarktidě, záchranářských týmu a podobně.

Celá mise Diana III obsahovala tři základní objekty:

Velín byl analogií řídícího střediska kosmických letů, který je umístěn v areálu lomu. V tomto středisku byla nepřetržitě sledována posádka mateřské lodi i přistávacího modulu, byla kontrolována biometrická data posádky a celkově zodpovídali za fungování samotné mise. Zázemí zde měla i celá řada odborníků a univerzitních týmů, kteří byli zodpovědní za výzkumnou část experimentu a v případě potencionálního problému byli připraveni na okamžité řešení situace.

Mateřská loď, která při vesmírném letu obíhá okolo měsíce, byla simulována stanicí na hladině lomu. Jednalo se o velký kontejner na plovácích, který byl upraven potřebám posádky. Cílem bylo, aby se tato stanice co nejvíce podobala prostorům v přistávacím modulu, ponořeným ve vodě. Veškerá komunikace probíhala v následujícím schématu: Velín předal informace mateřské lodi, ta je pak předala přistávacímu modulu. Největší prioritou mateřské lodi tak bylo co nejpřesnější předání informací spodní posádce.

Přistávací modul představoval analogii podvodní laboratoře DeepLab H03 Naty. Tato 35tunová kráska byla ponořena v hloubce zhruba deseti metrů, zásobování vzduchem a energiemi bylo zajišťováno ze břehu.

Posádky mateřské lodi a přistávacího modulu si byly velice podobné, zároveň však diametrálně odlišné. Každá posádka se skládala ze tří mužů, každá posádka měla svého velitele, technika a rostlinkáře. Zatímco osazenstvo mateřské lodi bylo nižšího věku, zhruba 26-32 let, posádka přistávacího modulu byla staršího ražení, o to ale zkušenější. Jelikož byl přistávací modul umístěn pod vodou, celá jeho posádka se skládala z potápěčských profesionálů.

Za celou dobu mise bylo naplánováno několik vědeckých úkolů, včetně několika hlubinných výstupů, které simulovaly výstup na povrch Měsíce. Kupříkladu se jednalo o odběr a následnou analýzu vzorků nalezené půdy a vody.

To ale nebyly jediné vědecké výstupy. Každý člen obou posádek byl vybaven biometrickými čidly, která snímala hodnoty EKG a frekvenci dýchání po celou dobu mise. Zajímavost, dýchací pás byl umístěn pod prsy, tudíž si muži mohli vyzkoušet, jaké to je, když ženy nosí podprsenku. Není to jen tak. Přistávací modul byl navíc vybaven čidly na sledování tlaku, teploty, vlhkosti, složení atmosféry a stavu palubního napájení. Veškerá čidla byla vyvinuta a vyrobena na Fakultě biomedickínského inženýrství ČVUT a Fakultě strojní ČVUT.
 Objekty byly vybaveny kamerovým systémem, velín tedy mohl nepřetržitě kontrolovat stav posádky v mateřské lodi a přistávacím modulu. Modul zároveň kontrolovala mateřská loď, jelikož zajistit bezpečí spodní posádky bylo její největší prioritou.

Další povinností obou posádek byla péče o rostliny. Do modulů byly vytvořeny hydroponické systémy, ve kterých byly pěstovány nejrůznější rostliny jako listová zelenina, bylinky i plodová zelenina. Další částí experimentu bylo zkoumání klíčivosti semen v rozdílném tlaku. Posádky si pěstovaly vlastní klíčky ředkve, vojtěšky a mungo fazolek, které posloužily jako doplněk ke stávající stravě. Tento program připravila Katedra kvality a bezpečnosti potravin na ČZU.
Na první pohled se může zdát, že posádka neměla v popisu práce tolik povinností, aby jim to zabralo celý den. Opak bývá pravdou, obě dvě posádky se více méně nezastavily. Posádky modulů měly striktně daný program, přičemž každou půlhodinu následoval jiný úkol. Počínaje snídaní posádka přešla ke kontrole veškerých systémů, které modul obsahoval, tj. biometrické přístroje, péče o rostliny a podobně. Následovala lékařská prohlídka spolu s rovnovážným cvičením na balanční podložce, což byl čas od času pěkný oříšek. Mateřská loď totiž tvořila poměrně velkou překážku pofukujícímu větru a tu a tam to s námi pěkně zhouplo, naštěstí žádného člena horní posádky nepostihla mořská nemoc. Každý den bylo několik briefingů, kde se obě posádky dozvěděly detailní informace k programu dne, zároveň pak hodnotily své vynaložené denní úsilí a průběh dne. Do toho bylo každý den potřeba vyplnit několik psychologických testů a nahrát videolog. Mateřská loď navíc držela noční hlídky, tudíž mírná spánková deprivace byla znát. O zábavu tedy bylo postaráno.

Členové posádky byli po celou dobu mise kompletně izolováni od dění okolního světa. Do modulu nebylo možné vzít si telefon, tablet, ani svůj počítač. Každý člen měl před začátkem experimentu možnost vybrat si dvě věci ze třech nabízených: blok na zapisování (jakýsi deníček), společenská hra nebo kniha. Člověk si pak snadno uvědomí, jak málo je potřeba k životu, a že všechny ty Instagramy jsou pouhá ztráta času.

Co se týče stravování, posádkám byl dvakrát denně doručován transport s potravinami, které byly umístěny do přechodové komory. Nebylo tak možné, aby došlo k narušení izolace členů posádky. Strava byla chutná, avšak jídla většinou pocházela z restaurací. Konzumace hospodské stravy dvakrát denně tak dokázala zamíchat se zažíváním celé posádky, hodnoty čidla na míru metanu stoupaly ke hvězdám, stejně s námi. Káva nám byla doručena transportem až někdy v polovině mise, musel jsem se tak potýkat i s drobnými abstinenčními příznaky. Kromě kávy nebyly povoleny žádné jiné stimulanty, aby nezkreslovaly měřená data posádky. Což se může zdát jako hračka, pro studenta se to ale může stát vražednou záležitostí.
Závěrem mi nezbývá než dodat, že to byla asi nejzajímavější zkušenost v mém životě. Člověk zjistí, jak se chová v kritických situacích, jak komunikuje v týmu a jak umí žít ve stísněném prostoru. Jelikož jsem bydlel 5 let na koleji, ten stísněný prostor i soužití se dvěma dalšími členy pro mě byla dávačka. Zjistíte, že polovinu věcí, které vlastníte, k životu vůbec nepotřebujete. Když telefon nevidíte déle jak pár hodin, jste nervózní? Já také. Jde to ale i bez něj, klidně celý týden. A ten metan? Bohu dík, že mezi námi nebyla žádná slečna.