Jaký byl dvanáctý ples ČZU?

Již 12. ročník nejelegantnější akce celého roku se odehrál v sobotu 16. 3. 2024 v Národním
domě na Vinohradech, neboli, jak mu mnozí stále říkají, v Domě železničářů. A proč toto místo
bylo skvělou volbou?

Krásná historická budova v kulturním srdci Prahy nabízí přesně ideální mix všeho, co by si
mohl kdokoliv přát. Velký taneční sál, malý sál pro alternativní vystoupení, sál společenský,
ve kterém si můžete v klidu popovídat, a v neposlední řadě i třeba fotogenické schodiště,
které lichotilo krásným šatům na ještě krásnějších slečnách. A popravdě neodolali ani pánové
v padnoucích oblecích, kteří je ze skříně vytáhli s mnohem větším nadšením než před odchodem na zkoušku.

Počet lístků byl omezený, takže se po nich jenom zaprášilo, ale právě díky omezenému
počtu hostů bylo možné si poměrně hezky zatančit (pokud jste nezapomněli kroky z tanečních).

Celý večer byl nabytý krásným programem. Ať už šlo o profesionální standartní předtančení,
magického žongléře z La Putika, vzrušující tombolu, či představení školy Irského tance. Na
programu se objevila i známá jména jako Martin Chodúr či Vojtaano.

Osobně bych rád vyzdvihl moderátory Markétu Ježkovou a Petra Soviče, kteří nás celým
večerem provázeli stejně jako živé kapely. Nejdříve Golden Big Band Prague, do jejichž
rytmu se tančilo jedna báseň! A později, taktéž ve velkém Majakovského sále, zahrála Brand New Band.

Parket menšího Raisova sálu se po půlnoci pomocí přítmí a DJ´s proměnil v energickou
party, kterou ovládnul všem studentům známý a oblíbený DJ Pomo! Díky souběžnému
fungování obou sálů si mohli účastníci podle libosti vybrat, případně se pár kroky přesunout
z jednoho místa na druhé a ocitnout se v naprosto jiné atmosféře. Ale jednoznačně můžeme říct, že byla radost všechny poslouchat a tančit s nimi.

Ale asi nikdo nestihl program celý, natož být přítomný všude. Přece jen na takovéto velké
společenské akci se chcete potkávat s přáteli. Zároveň náhodou narazíte na známé, které
jste dlouho neviděli. Případně najdete nové přátele a pokud se v takovém případě zaberete do
konverzace nad jedním Suchdolským Jeníkem, čas plyne ještě rychleji, než by si kdokoliv
přál, a večer uteče jako voda.

Pro mnohé překvapivě se tato studentská akce udržela dosti na úrovni, než by se zprvu
mohlo zdát, a to až do ranních hodin. I když v takovém množství lidí se malému faux pas
vyhnul jen málokdo a je jen na vás, abyste si na něj vzpomněli, zastyděli se a pokud možno
zasmáli, protože ten večer jsme si všichni užili společně a už teď se určitě těšíme na příští
rok.

Foto: Petr Zátka pro Asociaci studentů při ČZU v Praze