Jiří Macháček z MIG 21! Série rozhovorů s interprety Miss Agro 2026

iZUN: Na naši univerzitu se vracíte po docela dlouhé době — naposledy jste tu hráli v roce 2018.
Jaký je to pocit vrátit se k nám na Suchdol?

Jiří Macháček: My jsme to řešili za jízdy v autě a spočítali jsme, že tady hrajeme už potřetí. Na té naší první Miss Agro, kdy jsme tu hráli, tam už budou mít podle mě někteří návštěvníci i vnoučata.

iZUN: Jaké je hrát pro vysokoškolské publikum? Je to v něčem jiné než „klasické“ festivaly?

Jiří Macháček: Vysokoškoláci jsou v podstatě publikum, které je vzdělanější a my se pro ně snažíme hrát vlastně úplně stejně jako pro lidi, kteří jsou vzdělaní méně. Zároveň nemůžeme zaručit, že to, co hrajeme, dopadne na stejnou půdu. V podstatě je to tak, že hrajeme, na co si vzpomeneme, a teprve publikum rozhodne, jestli obstojíme anebo jestli nás bude hnát mílovými kroky.

iZUN: Ve vašich textech je často cítit motiv svobody, nadhledu nebo útěku z reality. Vnímáte svoje
písničky dnes nějak jinak než třeba před deseti lety?

Jiří Macháček: Já svoje písničky nevnímám vůbec. Ve chvílích, kdy jsem ty texty psal, tak jsem dobře věděl, o čem píšu a proč. To, že se svět mění, s tím já nic neudělám. A jestli svět moje písně vůbec zaznamená, tak to beru jako vyznamenání. Pokud nějakým způsobem svět mění názor na moje písně, tak to už vůbec nechápu, jak je možné. Co se týče svobody, tak si myslím, že ta je pořád stejná.

iZUN: Máte před koncertem nějaký rituál, bez kterého byste nešli na pódium?

Jiří Macháček: Máme. Máme, ale je bohužel striktně tajný. (smích)

iZUN: Je nějaká písnička, kterou už nechcete hrát a proč?

Jiří Macháček: Je spousta písní, které se ukázaly, že prostě nefungují a že z nějakého důvodu je už nejsme schopni interpretovat, neboť už nejsme v kondici, ve které jsme byli. Nebo proto, že máme pocit, že už na rozdíl od jiných písní s tím publikem nekomunikují. Ony ty písně si samy řeknou o existenci nebo neexistenci.  

iZUN: U které písničky se naopak nejvíce vyblbnete?

Jiří Macháček: My se na tom pódiu vyblbneme v podstatě od začátku do konce a celkem ani nezáleží na tom u jaké písničky. Ten repertoár je postavený spíše tak, jak jsem říkal v té předchozí odpovědi.

iZUN: Kdyby se Miss Agro účastnili muži, kdo z kapely by měl největší šanci na korunku?

Jiří Macháček: Pavel Hrdlička by podle mě byl takový ten adept pro ty starší hlasující a myslím, že ti mladší by spíše dali hlas Honzovi Hladíkovi. Já nevím, on by i Rasťa Uhlík mohl získat nějaké hlasy. To je taková opravdu záludná otázka. (smích)

iZUN: Kterou vaši písničku byste doporučili ke zvýšení dojivosti krav?

Jiří Macháček: Měl jsem jednu písničku, ale ta se vůbec nedostala do repertoáru naší skupiny. Ta byla přesně o tomhle tématu, ale to bohužel fakt nemůžu posloužit. To bylo v osmdesátkách a kapela ještě neexistovala. Jinak si myslím, že krávy by mohly krásně dojit na píseň Snadné je žít. Ona ta hudba má v podstatě buď pomoci ulovit anebo uklidnit. Já si myslím, že v tomto případě by to bylo právě Snadné je žít, tam by krávy dojily nejvíce. Neumím si představit, že by ty krávy dojily při nějakém ostřejším rytmu. Spíše toho nadojí více u těch klidných věcí.

iZUN: V redakci občas hrajeme hru „Macháček“. Už jste o ní slyšel?

Jiří Macháček: No jasně. To je s kostkami, to jsme hráli několikrát.

iZUN: Máte nějaký vzkaz pro naše studenty, kteří právě teď trpí ve zkouškovém/předstátnicovém
období?

Jiří Macháček: Určitě to dostudujte. Jestli jste na škole, o které si myslíte, že pro vás není vhodná, nebojte se ji dostudovat, když už jste ji začali. Klidně pak začněte studovat nějakou jinou.