People pleaser – život s maskou

Edukativní okénko na úvod – pojem „People pleaser“

People pleaser je jednoduše řečeno člověk, který má neustálou potřebu se někomu zavděčovat. Uspokojení požadavků a potěšení druhých takovému člověku přináší dobrý pocit a cítí se špatně, pokud by měl odmítnout. Rád upřednostní druhé i na úkor sebe, svého času a zdraví.

Touha být uznáván a oblíben ostatními lidmi. Kdo by to sám nechtěl? Otázkou je, kolik úsilí vložíte do snahy se zavděčit druhým a do jaké míry je to ještě fajn. Pojďme se na touhu být součástí "smečky" podívat z evolučního hlediska. Naši předkové chtěli být plnohodnotnými členy kmenu - ať už z důvodu jednoduššího získávání potravy, pro ochranu, reprodukci ale i z důvodu právě sociální potřeby. Jinak řečeno... žít sám znamenalo tragický život končící brzkou smrtí a bez potomků. Dneska to vlastně funguje dost podobně. Kdo by chtěl být vyvrhel a žít celý život osamocen na okraji společnosti? Odpovím za vás: prakticky nikdo.  Jsme sociální tvorové, potřebujeme k životu společnost, někoho s kým si můžeme povídat, smát se, sdílet životní úspěchy i neúspěchy, mít někoho o koho se můžeme opřít v těžkých chvílích. Někoho s kým můžeme sdílet radosti a strasti života. Touha po tom zapadat a být oblíbený je naprosto přirozená a v pořádku.

Jenže všechno má své jenže…

Je v pořádku těšit druhé, ale do určité míry. Pokud příliš často dbáme na názory druhých lidí, bereme ohled i v situacích, kdy bychom jim nejradši řekli: „Ty jsi ale pěkný *****, Františku,“ a polykáme tak své vlastní názory a myšlenky, pohřbíváme tím tak trochu sebe samé. Samozřejmě, neřeknete Františkovi, že je to *****, dá se to říct i jinak. Jde jen o to, že ne vždy je dobré druhým ustupovat a všem dávat najevo, jak s nimi souhlasíte. No a víte proč?

Proč je dobré nebýt se všemi za dobře? Temná stránka people pleaserství

Představte si, že vás mají všichni rádi. Spousta lidí, spousta osobností. Kolik z těch lidí vámi skutečně rezonuje? S kolika z nich byste skutečně rádi strávili společný čas nad skleničkou a povídali si o životě nebo s nimi chtěli třeba někam na výlet? No a tady se nám kruh začíná zužovat. Tím, že se budeme snažit zavděčovat i lidem, o které bychom se svým autentickým já ani nezavadili pohledem, si kolem sebe vytvoříme kruh lidí, co mají rádi odraz, který jsme si speciálně pro ně nastavili. Abychom si to trochu více dokázali přiblížit, pojďme si udělat modelovou situaci:

Potkáváme člověka, který je naprosto úžasný, sdílí naše myšlenky, má stejné představy o světě, názory, skvěle si rozumíme, máme pocit, že nás chápe. Jenže tohle celé je jen maska a ten člověk se vydává za někoho kým není. Ve skutečnosti vyznává jinou politickou stranu, nesnáší zvířata ani děti a vlastně je ve skutečnosti antisemitický masochista (pozn. autora: osoba je smyšlená a náhodně vygenerovaná tokem myšlenek).

Co se tím tedy básník snaží říct? Ani vám nebude příjemné potkat člověka, který na sobě má masku a není ani trochu opravdový. Chceme mít kolem sebe lidi, kteří nám budou skutečně rozumět a skutečně nás budou mít rádi takové, jací jsme. Ne jen masky, které budou mít 10 podob, pro každého jinou.  

Co tím tedy člověk ztrácí?

• Autentičnost
• Věrnost svému já
• Opravdové vztahy (ať už milenecké nebo přátelské)
• Naše potřeby a přesvědčení
• Svůj klid

Co syndrom people pleaser způsobuje?

• Stres a úzkost
• Vyhoření
• Vztek a frustraci
• Ztrátu identity

Co s tím?

Je důležité si uvědomit, že se nebudeme líbit všem a že je v pořádku, že s námi všichni nemusí souhlasit. Jeden moudrý člověk mi nedávno řekl, že když přijdete do místnosti plné lidí, 40 procentům budete na první pohled sympatičtí, 40 procentům nebudete a 20 % můžete ovlivnit tím, jak se chováte. A proto je vlastně jedno, jak moc people pleaser budete, těch 40 % pravděpodobně neovlivníte. Je také dobré si uvědomit, z čeho pocit touhy po zavděčení pramení. Může u nás vznikat z důvodu nízkého sebevědomí, sociálního tlaku, ze strachu z vyčlenění ze skupiny, strach z konfliktu, z pocitu nezapadnutí do společenské normy. Může to mít však kořeny už v našich dětských letech - rozvod rodičů a dítě jako prostředník, manipulace typu: „Když to neuděláš, nebudu tě mít rád“, nebo protože jsme jako dítě nebyli ti oblíbení a tak dále. Důvodů může být celá řada. Pokud najdeme příčinu, která v nás pocit nutnosti vyhovět vyvolává, je mnohem jednodušší začít pracovat na změně. Nicméně ro "proč" nemusí být vždy tak jednoznačné, a proto si tu můžeme shrnout pár doporučení, jak pracovat s tím, co máme teď, a to je uvědomění si toho, že jsme tak trochu people pleaser.

Co můžu tedy dělat?

• Nastavte si vlastní hranice
• Upřednostňujte své potřeby
• Nebojte se říct „NE“
• Pište si své pokroky
• Přijměte i nekomfortní pocity

Je pravděpodobné, že vám bude nepříjemné měnit své chování a vyjadřovat své myšlenky, pocity a potřeby. Ale můžu vás ujistit, že ten pocit začne postupně odcházet a časem se budete cítit lépe sami se sebou a méně napjatí a HLAVNĚ nebudete mít problém odmítnout to, co vám není příjemné.

Je v pořádku začít v malé míře. Začněte pomalu sundávat kousky své masky. Odmítněte věci, které jsou vám proti srsti, se kterými máte opravdu problém a které jdou proti vašemu přesvědčení. Stejně tak jako když řeknete svůj názor. Všímejte si v takových situacích svých pocitů. Můžete se kvůli tomu cítit špatně, ale také můžete cítit jistou míru uvolnění, může vám to dokonce udělat radost, že jste si zvládli stát za svým názorem. Doporučuji si ty pocity například zapsat do deníku a sledovat svůj vlastní posun. Když si pak přečtete měsíc staré záznamy, uvidíte, jak daleko jste se posunuli. Důležité je také pěstovat si své zdravé sebevědomí – vážit si sebe a svých názorů. Přeci jen je to to, co vás dělá vámi. Buďte pyšní na to, kdo jste.