Zahradníkům z ČZU areál nestačí. Sází stromy i v Hostivici

Je sobota, půl sedmé ráno. Zvoní budík. Proklínám všechno možné i nemožné, načež se svalím z postele, rychle na sebe hodím pracovní oblečení a vyrážím do zahradnictví. Ranní káva je základ, tudíž se celá naše parta posilní pár miligramy kofeinu, popadne holínky a plně obsazeným autem vyráží ven, do pochmurného, lehce deštivého počasí.

Cíl je jasný, adresa v GPS zní: Hostivice, U Sušičky. Kdo může, dospává, kdo nemůže, kontroluje zprávy, zda zas nepřibylo nějaké nové opatření. Přibližně po půl hodině se blížíme k polní cestě, kde pobíhá několik pracovníků s reflexními vestami a v dáli vidíme velký vrták, který pro nás připravuje díry pro stromy.

Po krátké instruktáži vyrážíme na plac. Nutno říct, že holínky byly znamenitá volba, jelikož cesta mezi dvěma poli připomínala bahenní lázeň. Půda se tak lepí, že po několika krocích jsem o deset centimetrů vyšší a původně relativně čisté kalhoty se mění v abstraktní obraz. Co se po nás tedy chce? Odlistit necelých sedmdesát stromů javoru babyka, usadit je do jámy, pořádně udusat, zabouchat kůly a pletivem obehnat kmeny, kvůli ochraně před lačnými polními zvířaty.

Samozřejmě stromy nesázíme sami, sice pracujeme jako vzteklí, ale tohle by pro nás samotné byl nadlidský úkol. Původně totiž bylo zamýšleno, že by stromy sázeli dobrovolníci, ale kvůli aktuální epidemiologické situaci byla zařízena odborná firma.

A dost, vrhneme se na fakta.

Pokud zabrousíme do historie, už od nepaměti vedla mezi obcí Chýně a Jeneč spojovací pěšina, která byla nyní částečně obnovena. Nově vysazená alej navazuje na poutní cestu k františkánskému klášteru Hájek. Problém je, že pozemek je na vytvoření cesty příliš úzký a je třeba zajistit souhlasy vlastníků okolních polí, aby byla cesta propojena až do Jenče.

Proč alej Porozumění? Tento název vznikl diskuzí mezi organizačním týmem, tedy manželkou pana ministra zahraničí Petříčka, obcemi Hostivice a Jeneč, Františkány, místním historickým spolkem a Nadací Partnerství. Alej Porozumění proto, že si státy uvědomují současnou situaci ohledně klimatické změny a participací na akci přispěly k plnění závazků svých zemí.

Původní myšlenkou bylo, že stromy budou sázet občané Hostivic, Jenče a ministr zahraničí Petříček společně s diplomaty. Celkem se registrovalo 61 ambasád z celého světa, zahrnujíc téměř všechny státy EU, Jižní Ameriky, Střední Asie, Afriky i Dálného Východu. Dále přispěla například i Filipínská republika, Malajsie, Indonésie, Brazílie, Mexiko a spoustu dalších. Jak bylo řečeno, celá akce musela být zrušena a výsadbu provedly odborné firmy a ČZU ve spolupráci s Nadací Partnerství, samozřejmě za dodržení hygienických podmínek.

Celá tahle alej vznikla v rámci iniciativy Nadace Partnerství, jejímž cílem je propojit lidi, obce i organizace a podporovat ekologickou stabilitu krajiny v rámci různých projektů, včetně obnovy cest a sázení alejí. Vedoucí iniciativy Sázíme budoucnost Barbora Chmelová uvedla: „Obnoví se nejen prostupnost krajiny a historická hodnota, ale zároveň cesta s alejí obnovuje i různé ekologické funkce krajiny. Stromy fungují jako bariéra proti větru, chrání půdu a pole před půdní erozí, poskytují útočiště zvířatům.“

Celkem tedy bylo vysázeno 68 poloodrostů s balem javorů babyk, z nichž byl každý vybaven dřevěnou destičkou, která slouží jako ID stromu. Majitelé stromů se na ně mohou podepsat a vytvořit si tak ke stromu vztah. Stromy ambasád jsou vybaveny také vlajkou státu, kterému strom patří – to má být také symbolem porozumění států.

Partnery celé akce je obec Hostivice, Jeneč, Paměť krajiny, ČZU, K2N Landscape. Výsadba proběhla v rámci projektu Sázíme budoucnost, který si klade za cíl zasadit v průběhu pěti let 10 milionů stromů mimo les pro odolná města a zdravou krajinu. A to hlavou, srdcem, rukama.

Tohle ale nebyla první akce, na které se Provozní zahradnictví ČZU podílelo. Ruku k dílu jsme přiložili i při tvorbě aleje svobody pod Řípem (ZDE) a aleje svobody v obci Vestec u Prahy (ZDE).