Změna je život aneb Na slovíčko se šéfredaktory

Nejprve jsme vyzpovídali končícího šéfredaktora Aleše Kotrbatého, který v této funkci působil jeden rok a celkově v iZUNu na pozici redaktora přes dva roky.

iZUN: Co považuješ za svůj největší úspěch v iZUNu ve funkci šéfredaktora, na co jsi nejvíc hrdý?

Aleš Kotrbatý: Dalo by se mluvit o spoustě věcí, na které jsem byl za dobu působení v iZUNu nesmírně hrdý. Je velice obtížné vybrat jen jednu, ale když nad tím přemýšlím, tak si myslím, že to bude papírové vydání našich novin, které se podařilo po delší odmlce opět dotáhnout úspěšně do konce a na které jsem zřejmě nejvíce hrdý. Navíc mohu bez výčítek říct, že se na její tvorbě podílela celá aktivní část iZUNu. Z nicoty se nám podařilo vytvořit krásnou, hmatatelnou věc, na které se podíleli větší či menší mírou všechny sekce redakce. Všichni jsme fungovali jako tým, který táhl za jeden provaz. A to je vlastně základní stavební myšlenka, kterou jsem se snažil prosazovat již od začátku svého působení v iZUNu. Na papírovku tedy jsem byl a budu patrně nejvíce hrdý. A když mi po distribuci navíc začali chodit pochvalné reakce k obsahu papírovky ze strany čtenářů a členů redakce, byla to už jen pomyslná třešnička na dortu.

iZUN: Je naopak něco, co jsi chtěl dokázat a nestihl to nebo k tomu neměl příležitost?

Aleš Kotrbatý: Samozřejmě. Myšlenek a dobrých nápadů jsem měl hodně, ale řadu z nich jsem nestihl uskutečnit. Což mě mrzí, protože jsem přesvědčen, že by mnoho z nich zlepšilo nejen studentské prostředí na ČZU. Pokud zmíním redaktorskou činnost, tak mým dlouhodobým snem byla větší interaktivita našeho média. Například videorozhovory jsou dle mého názoru v moderních médiích velice populární, na ČZU chybí a iZUN v tomto směru možná trochu zaspal. A opět by při jejich tvoření byla nutná spolupráce více sekcí redakce. Vzorem v tomto směru mi byla slavná DVTV. Taktéž se často zapomíná na zahraniční studenty, kteří tvoří okolo 20 % všech studentů ČZU. Chtěl jsem proto zapracovat na takzvané křížové četbě vhodné jak pro české, tak i zahraniční studenty.

Myslel jsem ale i na ostatní činnosti iZUNu. Ať už to byly nápady na nové, dobročinné akce, zlepšení fungování iZUNu jako celku nebo kupříkladu i snaha na zefektivnění našich náborů.

Můj mandát však byl příliš krátký na to, aby bylo možné vše, co jsem zmínil a o čem jsem snil, zrealizovat. 

Avšak hřeje mi fakt, že jsem se již osobně sešel se svým nástupcem a většinu z mých myšlenek a nápadů mu předal. Věřím, že řada z nich se mu zalíbí a podaří se je dotáhnout, když už jsem to nestihl já. 

iZUN: Jaké vlastnosti si myslíš, že by měl mít dobrý šéfredaktor?

Aleš Kotrbatý: Dobrá otázka. Domnívám se, že by měl být chytrý, pracovitý, zapálený, přesto však značně rozvážný. Také by měl mít ideálně neohybný charakter a s tím související odvahu. A co je možná nejdůležitější - měl by umět svůj tým nadchnout a zapálit ke kreativním výkonům při kterých bude fungovat spousta synergie.

iZUN: Být šéfredaktorem je časově náročné, obnáší to mnoho povinností. Co ti toto období přineslo a co jsi se díky této funkci naučil?

Aleš Kotrbatý: Zde je potřeba určitě zmínit, že o práci, kterou dříve vykonával pouze šéfredaktor, jsme se dělili v rámci tříčlenného vedení. Přesto to však časově náročné bylo. Mohu však bez výčitek svědomí pronést, že mi toho funkce šéfredaktora sice dost vzala, přesto však mnohem více dala. Bezesporu náleží nejlepší část mých studentských let právě do tohoto období. Setkal jsem se spoustou zajímavých lidí, dostal se na jedinečná místa a do zákulisí neobvyklých akcí. Zkusil jsem si řídit tým lidí v rámci neziskové sféry. Také mě tato funkce naučila fungovat pod tlakem a v časovém presu. A myslím, že se mi i bakalářka po těch desítkách článků psala líp (smích). To všechno, dobré i špatné, jsou cenné životní zkušenosti, což je asi to nejužitečnější, co mi mohla funkce šéfredaktora přinést. 

Pokud by ses mě zeptala, co mi přineslo období působení v iZUNu jako celku, tak bych určitě na prvním místě zmínil onu úzkou spolupráci a známosti se super lidmi, kteří i přes své značné studijní a pracovní vytížení bezištně makali s neskutečnou chutí a nasazením pro iZUN. Obzvláště tým redaktorů a korektorů je mou srdcovou záležitostí a věřím, že nejen s nimi se budu vídat nadále i mimo organizaci. Třeba nad tuplákem Jeníka. 

iZUN: Budeš v iZUNu působit i nadále?

Na základě různých z mého pohledu dosti kontroverzních skutečností jsem se rozhodl rezignovat z ČZU Media, z.s. a své působení tak v iZUNu kompletně ukončit. Například jsem otevřeně nesouhlasil se současným zněním některých na konci semestru rychle provedených změn. Téměř po třech letech to určitě snadné nebylo, neboť organizace byla srdcovka. Ale vím, že jsem do úplně poslední chvíle dělal z mé strany pro organizaci maximum. Nyní už jsou ČZU Media, potažmo iZUN v rukou jiných a já se mohu věnovat více věcem, které jsem během svého působení v redakci celkem zanedbával, což je vlastně také fajn. 

iZUN: Co bys vzkázal, popřál nebo poradil tvému nástupci Martinovi Liškovi, kterého sis vybral a kterého nové vedení schválilo na pozici budoucího šéfredaktora?

Aleš Kotrbatý: Jsem moc rád, že se Marťas nebál a s chutí mou nabídku přijal, je to správný izuňácký srdcař (smích). Upřímně také děkuji současnému vedení, které k němu nemělo námitek a doufám, že Martina i co nejdříve zvolí do jedné z vedoucí funkce v rámci organizační struktury ČZU Media, protože tam musí šéfredaktor bez debat být. Historicky s ní byl totiž jako hlava novin vždy neodlučitelně spjat. Ale doneslo se mi, že je to na dobré cestě, což mě těší. Martinovi bych určitě popřál hlavně hodně nadšení, to on má, ale aby mu jen tak lehce nevyprchalo, protože těch věcí, které se postupně nabalí, bude přeci jen dost. Moc dobře vím, o čem mluvím. Dále bych Martinovi popřál, aby zůstal i nadále takovým super klukem, jakým vždycky byl. Tím mám na mysli, aby mu tak prestižní funkce, kterou šéfredaktor bezpochyby je, příliš nestoupla do hlavy. S tím jsem totiž osobně občas možná trochu bojoval. Pak také aby si nikdy nepřestal vážit aktivních lidí, kteří s ním jdou a o které se v iZUNu může opřít a aby se nebál těm nejschopnějším vložit do rukou zodpovědnost. Sám jsem se přesvědčil, že právě tito aktivní lidé, kterých je často nedostatek, jsou v iZUNu právě to nejcennější.

A na závěr to nejdůležitější - aby si vždy jako správný novinář ověřoval informace, ke kterým se dostane. I když to budou informace z relativně blízkých zdrojů. Martine, fandím Ti a iZUNu jako studentské organizaci usilovně držím palce!

iZUN: Ani ty se nevyhneš naší tradiční otázce na závěr. Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Aleš Kotrbatý: Drůbež, stejně jako jakákoliv jiná živá bytost, by si jistě zasloužila více prostoru a pohodlí, než má v kleci. Na jednu stranu chápu jeden z mnoha argumentů, že bez klecového chovu drůbeže zkrátka nelze zajistit dostatečnou produkci vajíček pro celou lidskou populaci, na druhou stranu si stále častěji pokládám otázku, proč jsou například v Rakousku či Německu v porovnání s Českou republikou vajíčka z volného chovu v supermarketech mnohem dostupnější záležitostí, a které stojí stejně, leckdy méně než vajíčka z chovu klecového. 

A co nám o sobě prozradil nastávající šéfredaktor Martin Liška, který se odvážně ujal nové role?

iZUN: Váhal jsi, jestli se ujmout funkce šéfredaktora, nebo jsi do toho šel hned?

Martin Liška: Váhal, hodně jsem váhal. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli bych na to vůbec měl. Pravdou je, že odvahu mi dodali spíš kamarádi, než že bych do toho šel sám od sebe. Pak se to tak nějak semlelo, přišlo to jako blesk z čistého nebe a najednou bum, šéfredaktor.

iZUN: Co bys chtěl jako šéfredaktor v iZUNu dokázat, máš nějaké plány, cíle, vize…?

Martin Liška: Chtěl bych, aby po mně byla vidět alespoň nějaká práce. Plánů mám spoustu, teď jde o to, jestli se mi podaří je zrealizovat. Chtěl bych zvýšit frekvenci rozhovorů se slavnými osobnostmi, protože je to příjemná zkušenost a zážitek pro nás, pro redaktory, a zajímavé čtení pro čtenáře. Co se rozhovorů týče, byl bych rád, kdyby se podařilo zrealizovat videorozhovory, ale to bude asi ten největší oříšek. Dál bych chtěl určitě v příštím semestru vydat další papírovou verzi. Shrnul bych to tak, že mým největším přáním je, aby se lidi nekoukali na stránky iZUNu jen kvůli jídelníčku v menze, ale kvůli článkům.

iZUN: Na co se těšíš? Nebo je naopak něco, z čeho máš obavy?

Martin Liška: Už teď se těším, jak v náručí budu mačkat čerstvě vytištěnou papírovou verzi. Protože vytvořit v týmu skvělých lidí něco vlastního, to je lepší než heroin. Naopak se bojím, jak to budu všechno zvládat. Povinností jako máku, vést tým lidí pro mě bude taky novinka a všechno vlastně půjde na moje triko. Takže se bojím, že něco strašlivě podělám a pak z toho skončím na antidepresivech.

iZUN: Co si od funkce šéfredaktora slibuješ? Co by ses rád v této nové roli naučil?

Martin Liška: Co si slibuju? Slibuju si to, že budu víc zodpovědný a nebudu dělat všechno na poslední chvíli. Protože já jsem vlastně doteď jinak než pod tlakem fungovat nedokázal, to je taková moje slabina. Pak bude dobrá zkušenost vést porady, plánovat články a milion dalších věcí. Čím víc si toho zažiji, tím budu radši, protože o to víc pak budu moct vyprávět svým vnoučatům.

iZUN: Jaké vlastnosti, si myslíš, že by měl mít dobrý šéfredaktor?

Martin Liška: Zodpovědný, důsledný, kreativní, podnikavý, ideálně bez kocovin a bez závislosti na návykových látkách.

iZUN: A jaký máš názor na klecový chov drůbeže?

Martin Liška: No, nesouhlasím s tím. Ale je jiná možnost, jak pokrýt dnešní spotřebu vajec? Samozřejmě mi nejvíce chutnají vejce od babičky, ale domů jezdím pramálo a míchaná vejce jsou základ mé kvalitní kolejní stravy. Alespoň se snažím kupovat vejce od „dvojky“ níž, ale co si budeme povídat. Když jsou „trojky“ ve slevě, tak si je koupím.