Tradice do pranice

30. 12. 2019 0 {{ articleTotalLikes }} iZUN Art Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Povídka o tradičně netradičních Vánocích s tím, co k Vánocům patří. S Láskou.

Daniel a Eliška spolu chodili už od jejich prvního ročníku na ČZU. Potkali se jednou v menze, když si oba dva šli pro salát a čirou náhodou místo toho sáhli po zákuscích. Tenkrát se jim zalíbil stejný čokoládový indiánek a když pro něj rozhodně vykročili, srazili se svými tácy. Ale to je dávný zapomenutý příběh, pro který teď není čas ani prostor. Teď, když se před okny jejich nově zařízeného bytu snášely z nebe sněhobílé vločky, se mladá dvojice připravovala na životní dobrodružství zcela jiné, a to první společné Vánoce. Eliška si šťastně povzdechla, když dokončila svoji poslední práci pro rok 2019, zaklapla notebook a z tiskárny vytáhla list papíru. Stálo na něm: Recept na dokonalé Vánoce. Pod nadpisem následovala řádka bodů, které měla Eliška v plánu do puntíku následovat. „Tohle budou určitě ty nejlepší Vánoce,“ říkala si.
24. 12. 7:00
„Nananána nananána.“ Pokojem se rozezněla iritující melodie od Samsungu. Daniel se vymrštil do sedu a málem si už nandaval kalhoty a čistil zuby, než si uvědomil, co je za den, a zrádný budík vypnul. Flegmatická povaha ho udržela chladným, tak se jen otočil na bok a znovu se propadl do říše snů. Eliška ale už oka nezamhouřila. „To nám to tedy hezky začíná,“ myslela si. Místo spánku si ještě znovu pročítala svůj seznam. Zarazila se nad částí s tradicemi. Na tuhle část se obzvlášť těšila. Její rodina na Vánoce a svátky obecně moc nebyla. K večeři měli řízek, před stromečkem zazněla jedna koleda, pak se rozdaly dárky a s Vánoci byl konec. Ale letos se Eliška nemohla dočkat, až dodrží každou jednotlivou tradici, kterou si zapsala.
Bod č. 1 – Zlaté prasátko
Demokratickou diskuzí (Eliška řekla, tak to tak bylo, Dan ji miluje, schválí vše, co je jeho milé libo) se dohodli, že budou dodržovat štědrovečerní půst. Pro studenty ČZU není nabídka dobré úrody marná. A tak se, když konečně přišla ta správná doba na vstávání, zdrželi snídaně a místo toho se pustili do přípravy vánočního punče. Eliška krájela ovoce, Dan vše dával do mísy. Jeden bod odškrtnut. Až mnohem později si uvědomili, že konzumovat od rána alkohol a neprokládat to žádnou stravou není úplně dobrý nápad.
Bod č. 2 - Kapr
Kapra měli už 2 dny ve vaně, koupat se chodili k sousedce. Dan přenesl kapra na kuchyňský stůl, do ruky vzal paličku a připravil se k ráně. Eliška ho sledovala. Když takhle stáli asi minutu, Eliška se přiblížila ke svému příteli a zeptala se: „Hodláš toho Pepu praštit ještě dnes? Dan se na ní nepodíval, jen pozvedl ruku s paličkou. „Jo, jasně,“ odvětil. Další dvě minuty. „Zlato?“ Zkusila to znovu Eliška. „Jasně,“ odpověděl jí chlapec, ale vypadalo to, že spíš přesvědčuje sebe. Pak zvedl ruku s paličkou, rozmáchl se, Eliška zavřela oči a pak, pak nic. Žádná rána, žádný dopad. Děvče otevřelo oči a v tu chvíli bylo konfrontováno s obrazem Dana držícího kapra Pepu v náručí. „Já nemohu, prostě to nejde, já ti říkal, ať mu nedáváš jméno, nemohu Pepu zabít.“ „Ale jasně, že můžeš,“ snažila se ho ještě přesvědčit Eliška. „Ale on mě sleduje těma svýma velkýma, rybíma, Pepovýma očima,“ odvětil. „Ale nesleduje,“ obořila se na něj dívka. „Ba jo,“ nedal se chlapec. „Ach, dej to sem,“ povzdechla si dívka a převzala od Dana jak kapra, tak kladívko. Kapra si naaranžovala tak, jak potřebovala, zvedla ruku s paličkou a pak... Pak už nesli kapra směr Vltava. „Rybí prsty nejsou špatné," ubezpečoval Daniel svou dívku. „Nejsou,“ řekla Eliška, ale sklesle zaškrtla nesplněno u kolonky kapr.
Bod č. 3 - Jmelí
Dan s Eliškou byli sehraný pár, o tom žádná. Bohužel to, co může znít teoreticky naprosto ideálně, není vždy tak docela ideální v praxi. Daniel a Eliška se náhodou zastavili přesně pod jmelím, oba dva se podívali vzhůru, potom sobě navzájem do očí a dostali úplně ten stejný nápad. A tak Daniel a Eliška udělali oba dva ve stejnou chvíli ten stejný krok s hlavou na stejnou stranu, k oknu, a oba dva ve stejnou chvíli vykřikli a chytili se za hlavu, když se srazili, zcela sehraně.
Bod č. 4 – Lodičky
Společně vypustili svoje loďky na hladinu umyvadla. Pěkně plavaly spolu a šťastný pár se radoval. Pak se ale začala Danova loďka potápět a Eliščina se vydala ke břehu. „Vidíš, opravdu to funguje, moje loďka si právě dělá potápěčský kurz jako já a tvá jde hlídkovat ze břehu, aby mohla co nejrychleji dovést pomoc,“ prohlásil nadšeně Daniel a políbil Elišku, čímž smazal z její hlavy chmury nešťastných předzvěstí.
Bod č. 5 – Lití olova
Vana s vodou byla přichystaná, olovo bylo rozehřáté, teď ho jen dostat do vany. Dan se toho ujal. A právě nastal čas pro vybrání daně za alkohol na prázdný žaludek. Dan zakopnul. Miska s olovem spadla na zem a rozprskla se kolem. V ten moment by Eliška byla přísahala, že Dan je profesionální tanečník čardáše. Vyskočil, zakvílel a vrhl se do vany. Na nohou mu naskočily červené fleky, ale naštěstí to nebylo vážné. Pozorovali malé kousíčky olova proplouvající kolem Dana. „Asi si pořídíme rybičky,“ povzdechla si Eliška a Dan se dal do smíchu.
Bod č. 6 - Hod střevícem
Ani jeden si nebyl jistý, zda je to dobrý nápad. Ale byli mladí, zamilovaní a hodně v náladě, jak od rána popíjeli ten punč a z důvodu štědrovečerního půstu ho neprokládali potravou, takže než se Eliška nadála, stála s plyšovou bačkorou u okna, připravená k hodu. Dan se pro jistotu uklidil na záchod přes chodbu, v zámku nechal klíče. „Raz, dva, tři!" Dívka svědomitě odpočítala a hodila. Bačkora prosvištěla vzduchem a v tu chvíli se otevřely dveře. „Zapomněli jste si klíče v zámku…“ Chtěla říct sousedka, studentka biologie, ale to už jí papuče vletěla rovnou do obličeje. „Áaaa!" zaječela, ale pantofli profesionálně zachytila, než spadla k zemi. „Tady máte," podala Elišce jak klíče, tak botu. „Příště si musíte dávat pozor, kdyby se Vám to stalo třeba při odchodu a s tímhle,“ ukázala na bačkoru, „chápu, že se s přítelem třeba hádáte, ale tak daleko jít nemusíte,“ řekla a s tím se rozloučila. Eliška tam stála, držela klíče a botu a myslela si: „Takže se vdám nebo ne?"
Bod č. 7 – Stromeček
Zpětně Eliška nemohla pochopit, v jakém stavu se musela nacházet, aby navrhla zdobit stromek v BYTĚ normálními svíčkami. Ve chvíli, kdy se opět projevil démon alkohol a Eliška se skácela se stromkem k zemi, od stromku chytil koberec, závěs, nenadávala na sebe, že je blbá, opilá a nemotorná, nýbrž na všechny svaté a jejich podělané svátky klidu a míru, které tedy rozhodně moc klidné nebyly. V panice začali rychle hasit a když se jim to povedlo, otevřeli okna dokořán a vydali se ven. Zapadli do první hospody, která měla otevřeno, a dali si utopence. Sváteční jídlo. Co by teď Eliška dala za ten nenáviděný řízek. Dan se pokoušel začít hovor, ale Elišce moc do řeči nebylo. Strachem z uhoření vystřízlivěla a teď jen lítostivě vytáhla svůj harmonogram. Body, které ještě nepřišly na řadu, už nepřijdou a nedá se říct, že by se ty předchozí zrovna vyvedly. Dan se koukal na tu svoji hromádku neštěstí a vytáhl z kapsy červené jablko. „Tak vidím, že se nám vlastně docela povedlo držet plánu,“ pronesl, zatímco vytahoval nůž. „Co?“ podivila se nevěřícně Eliška. „No nevím jak pro tebe, ale to nejdůležitější, to jediné, co potřebuju k dokonalým Vánocům, je splněno na sto procent,“ řekl a ukázal na nejkratší odstaveček na papíře. Hosté: Dan a Eliška. Eliška na ta slova několik vteřin koukala a pak pokynula na souhlas. S tím jí Dan podal nůž a jablko aby mohli splnit ještě jeden nedůležitý bod.    
Bod č. 8 – Rozkrajování jablek
„Hm, hm, hmmm...“ dostal ze sebe Dan po značné chvíli ticha. „Jo,“ odpověděla mu stejně konsternovaně Eliška. „Ehm, no, teoreticky by to nemělo znamenat nic špatného, že?“ pokračoval Dan. „Teoreticky ne," souhlasila dívka. Ještě chvíli koukali do středu jablka, které jim podle tradice mělo sdělit pravdy o příštím roce. Jadřinec ve tvaru pěticípé hvězdy přináší štěstí, ten ve tvaru kříže neštěstí. Jejich jablko ale evidentně položilo věšteckou dráhu na hřebík, vzepřelo se přírodě, svým jablečným rodičům, jablečné podstatě a provokativně jim vystavilo svůj vnitřek bez jadřince.
Dan s úšklebkem zakroutil hlavou a přistrčil jablko k Eliščiným ústům. Ta se na něj podívala, úsměv mu oplatila, kousla si, pak se Dan naklonil a Elišku políbil. „Šťastné a veselé, Eli.“ Pohladil ji po tvářích. „Šťastné a veselé,“ zopakovala Eliška a tak prožili své dokonalé Vánoce.

Mrkni taky na tohle

25. 10. 2019 0 1

Syndromy, jaké svět neviděl! Bojíš se ztráty penisu? Chytne tě občas chuť na železo? Tak neváhej a čti dál!

Číst více
14. 04. 2019 0 0

Další ročník iZUN Music Challenge je za námi! Kdo z kapel vystoupí na Miss Agro 2019?

Číst více
13. 03. 2019 0 14

Jak jsem jel s tátou na dovolenou

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Díly na traktory CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP