Exkluzivní rozhovor s Danou Batulkovou

Byl krásný podzimní den jako malovaný a redakční team iZUN se vydal na tiskovou konferenci do divadla ABC udělat rozhovor s velice známou a populární herečkou Danou Batulkovou, která proslula v televizním sitcomu Comeback, coby oddaná fanynka popového zpěváka, Marcelka. Nyní ji můžete spatřit účinkovat mimo jiné i v divadle ABC v nově uváděné komediální hře Top Dogs, která nás zavede do, pro někoho, bizarního prostředí rekvalifikačních terapií pro propuštěné, vysoce postavené manažery. 

iZUN: Myslíte si, že problém dnešní doby tkví v honbě za kariérou, což je v podstatě poselstvím hry Top Dogs?

Ono to není jednoznačné poselství hry a problém dnešní doby není jen hon za kariérou. Samozřejmě, že člověk chce v životě uspět, nejlépe v tom, co ho opravdu baví. Top Dogs je hra o lidech, kteří se dostali na vrchol určitě svými schopnostmi, ambicemi, touhou po úspěchu i po penězích a věřili, že to tak bude stále. My jsme ve hře svědky jejich pádu, nalhávání si, dokonce nepřijetí skutečnosti. V outplacementovém zařízení se připravují na novou budoucnost a jsou schopni si i přiznat pravdu. 

iZUN: Jakou Vy konkrétně hrajete roli ve hře Top Dogs? Ztotožňujete se s ní nějakým způsobem?

No, já osobně bych v tomhle prostředí špičkových manažerů žít nechtěla. Je to pro mě příliš studené, neosobní prostředí. Jsem ráda, že dělám divadlo. Například moje postava v Top Dogs je zajímavá tím, že ona  v závěrečném monologu o snu přiznává svůj zvláštní vztah s matkou. Což je typ rodiče, který si přes děti plní své sny. Tito rodiče své děti neustále bičují k výkonům a zároveň je neustále podceňují, jsou schopni kohokoliv pochválit, jenom své dítě ne. A člověk, který z této výchovy vzejde, je svým způsobem nadopovaný, abych tak řekla, všechno podřizuje tomu, aby se zavděčil, aby udělal radost, například v případě mé postavy, mamince. Naštěstí jsem se v osobním životě s něčím takovým nesetkala, ani bych to neudělala svým dětem.

iZUN: Pro dnešní generaci jste velmi proslulá v seriálu Comeback a diváci na Vás obdivují Váš elán a energii. Nás by zajímalo, kde tu energii berete, je to přirozené?

To se mě ptáte zrovna ve chvíli, kdy jsem fyzicky dost na dně po skoro tříměsíčním zkoušení. Tohle jsem nikdy moc nezkoumala, ale myslím si, že jsem trošku hyperaktivní. Mám maminku, která je ještě energičtější, kam se na ní hrabu. Nikdy se nenudím, spíš se mi nedostává času na všechno, co bych chtěla stihnout. Ráda kombinuji divadelní práci s praktickou činností doma nebo na zahradě. 

iZUN: Jak jsem se zmiňoval v úvodu, přišli jsme z České zemědělské univerzity, máte nějakou zemědělskou usedlost nebo chalupu, kam jezdíte relaxovat? Nebo pracovat na zahrádce?

Žiji na venkově od narození. Vyrostla jsem na statku, kde byla spousta zvířat. Žiji tam dodnes, ale hodně se změnilo. Jediná zvířatka, která mám jsou tři psi a na pěstování zeleniny nemám moc času. Zůstal mi jen starý sad, který žije svým životem. Ale práce je tam neustále hodně, podle ročních období. A je stále co vylepšovat. Naštěstí mě to baví a je to pro mě relax.

iZUN: Jak jste říkala, nepěstujete, nemáte čas, což je pochopitelné, ale v dnešní době jsou moderní bioprodukty a regionální potraviny. Zajímá Vás to, nakupujete je?

Já mám “regionální bio maminku”, která regionálně v regionu naší zahrady má velký skleník a pěstuje rajčata, okurky a zeleninu.  Mám bio přímo na vedlejší zahradě a jablka na vlastní parcele, takže máme hodně potravin ze svého vlastního. Ale jinak se velmi zajímám a kvalitní potraviny kupuju. 

iZUN: Jak vzpomínáte na svá studentská léta?

To jsou dvě etapy: střední škola a vysoká škola DAMU. Na obě vzpomínám hezky, ale nic bych nevracela. Je to etapa života, kterou jsme prošli a bylo to nádherné, tak jak to k tomu věku patří. Já jsem vystudovala obě školy ještě za socialismu, ale to nám nebránilo prožít studentská léta naplno a hezky. Se všemi láskami, úspěchy a omyly. Vy máte samozřejmě proti nám úžasné možnosti-studovat v cizině, cestovat. Je to skvělé. 

iZUN: Charakterizovala byste se jako pilná studentka nebo třídní rebelka?

Ani jedno, ani druhé. Pilná studentka jsem úplně nebyla, ale nebylo to ani tak špatné. Tak aby to bylo příjemné, ale nepředřela jsem se. A na DAMU... To je škola mimo kontext všech škol, já tomu říkám “učňák”, protože je to taková praktická škola, kde těch teoretických zkoušek zas tolik není. Trávíte tam hodně času se svým ročníkem a znáte se s ním velice dobře, je to velmi intenzivní. 

iZUN: Studovala jste s herci, se kterými vystupujete dnes na jevišti?

Ano, můj spolužák byl třeba Bohumil Klepl, jeden z mých největších kamarádů. 

iZUN: Učíte studenty na DAMU?

Neučím a ani k tomu nemám nějaký zvláštní vztah. 

iZUN: Která hra Vás nejvíc baví tady v repertoáru? Co třeba Holky z kalendáře, které jsme viděli?

Holky z kalendáře a třeba Věštkyně, vraždy a jasnovidci, které režíroval Arnošt Goldflam, to jsou pro mě spíše takové happeningy. Tomu už ani neříkám představení. Vždycky se na to hrozně těším.

iZUN: A kdybyste se chtěla podívat na hru jako divák?

Já strašně ráda chodím do divadla, ale nemám moc volných večerů. Když přijedu domů na venkov, tak už se mi taky někdy nechce zpátky do Prahy. Je toho hodně, co bych chtěla vidět. Mám resty i u nás v divadle. Chystám se na Misky vah a na August August, august. 

iZUN: Máme připravenou poslední otázku, nebojte se, pokládáme ji všem, je to už takové zaběhlé pravidlo. Jaký máte názor na klecový chov drůbeže?

Já jsem ze statku, takže slepice vždycky běhaly volně po dvoře, to je pro ně přirozené. Už jen z úcty k těm zvířatům, která nám dávají obživu, bych klecový chov zakázala.