iZUN agent - Zrod legendy?

Kolem osmé hodiny večerní sedíme s mojí zástupkyní v redakci a probíráme kvality studenta, který právě odešel, z toho dne, posledního pohovoru. Když v tom někdo zaklepe na dveře. „Ano, dále,“ houkl jsem ke dveřím. V tu chvíli se stalo něco nečekaného...

Otevřely se dveře a v nich stála silueta. Asi deset vteřin jen tak stála na prahu a bylo znát, že v tu chvíli úmyslně vyvolává napětí, což se povedlo. Oba jsme ztichli a hleděli na ni. Jediné, co v tu chvíli bylo slyšet, byl klapot podpatků na chodbě, který se nesl budovou. Silueta vykročila přes práh a jedním pohybem zavřela dveře. Zářivka nad ní problikla a my mohli spatřit postavu muže vysokého asi 175 cm v saku, černých kalhotách a s černou čepicí s kšiltem. Kšilt mu vrhal do tváře stín a ani za světla zářivek jsme nerozpoznali jeho rysy. Pouze občasný odlesk obroučků černých brýlí.

Nehnul ani brvou a řekl: „Jdu na pohovor.  Mám pro vás návrh, který se neodmítá.“ Jeho hlas byl hluboký a sebejistý. Vyměnili jsme si Lenkou nesmělé pohledy a vyzvali ho, aby se posadil. Rozepnul si knoflík u saka a s drobným pohybem, jako by něco porovnal v podpaží saka, se posadil.

„Jak se jmenujete a o jakou pozici byste měl zájem?“ zeptala se Lenka. „Mé jméno by zde nemělo zaznít. Co se týče mého zájmu, chtěl bych vám nabídnout své služby,“ odpověděl a odmlčel se. Stále jsme mu neviděli do očí, byly znatelné jen kratší vousy na jeho tváři. „Jaké služby by to měly být?“ zazněl můj dotaz do plechového ticha. „Služby agenta.“ Oba jsme s Lenkou vyvalili oči. „Mojí přirozeností je mimo jiné snadno splynout s okolím, dostat se na nepřístupná či hlídaná místa, získat informace a v tichosti, nezpozorován místo opustit. Nebude to ale zadarmo. Výměnou za mé služby od vás budu chtít jednu drobnost,“ domluvil a sáhl si pravou rukou pod sako, jako když se chystá vytáhnout zbraň. Oba jsme malinko znejistěli. Uslyšeli jsme cvaknutí nějakého cvočku a rázem neznámý prudce vytáhl ruku zpod saka a něco držel. Něco nám velmi známého. Z podpažního pouzdra vytáhl půllitr od jedenáctky Staropramenu s nakřápnutým dnem. „Ve vašich službách budu vnikat na ostatní vysoké školy a získávat tam pro vás informace o studentech, bufetech, všech špatnostech, hospodách, kam studenti chodí, a o hrůzách, které tam prožívají. Oplátkou chci fungl nový půllitr ČZU. Ten můj starý již něco pamatuje.“ Z člověka co před námi seděl opravdu jaksi dýchalo tajemství a zároveň bylo jasné, že s okolím jistě splyne bez problémů. „Mým prvním cílem je ČVUT a felas z FELu. Zprávu budete mít na stole do týdne.“ „Půllitr je tady dole ve skříňce!“ vyletělo ze mě ani nevím jak. Podíval se směrem, kterým jsem ukazoval, pak zpátky na nás a hbitě sáhl do krabice, vytáhl sklenici s logem ČZU, prohlédl si ji z několika úhlů a s drobným úsměvem jednoho koutku jej pomalu vložil do svého pouzdra v podpaží. „Tak za týden,“ zvedl se, zapnul si sako a než jsme se stačili zvednout ze židlí, byl pryč.

„Co se to vlastně stalo?“ otočila se na mě Lenka s nevěřícným výrazem ve tváři. „Myslím, že máme vlastního agenta,“ pronesl jsem k prázdné židli, na které ještě před chvílí seděl tajemný muž. „Řekl bych, že by se ostatní univerzity měly začít bát.“