Mandrage a Divokej Bill, aneb první majálesové rozhovory jsou tu!

Při procházce místem zvané backstage jsme pro vás letos ulovili několik zajímavých interpretů. Mezi prvními jsme natrefili na kytaristu plzeňské formace Mandrage, Pepu Bolana, jak po vystoupení spokojeně cucá RedBull a vychutnává si zaslouženou cigaretku. I tak si našel čas na zodpovězení několika našich otázek.

iZUN: Pepo, jaký jsi byl student?

Musím říct, že takovej normální, ani jsem nebyl žádnej šprt, ani jsem nepropadal.

iZUN: Nevyčníval jsi z davu?

Rozhodně ne známkama, možná chováním, to bylo takový zajímavější.

iZUN: Měl jsi z chování někdy něco jiného než jedničku?

Ne, neměl. Všechno to byly takový drobnosti, hlavně na základce, někdy v sedmý třídě jsme měli s klukama takovej notýsek, kam každej z kluků musel nakreslit nějakej sprostej obrázek, prostě musel. Pak nám to našla učitelku a byl z toho děsněj průšvih.

iZUN: Jě něco, co bys vzkázal dnešním studentům?

Hlavně ať to dodělají, protože dneska je to složitý, bez toho vzdělání to není úplně jednoduchý.

iZUN: Pokud člověk není umělec...

No, asi tak (smích).

iZUN: Když jsme tady na Majálesu a Ty jsi v roli účinkujícího, vzpomeneš si, kdy jsi byl naposledy na koncertu jako návštěvník? Kdy jsi naposledy pařil někde v kotli?

Ty jo, to jsi mě dostal, touhle otázkou. My hrajeme s kapelou každej víkend, takže není úplně jednoduchý se někam dostat. Většinou, co hraje takhle na těch českejch festivalech, tak to slyším z backstage. Ale počkej, byl jsem na Depešákách a to se mi moc líbilo. Já mám radši ty velký koncerty na stadionech jako divák, protože si tam my starší už můžeme v pohodičce sednout.

iZUN: Váš budeník Matyáš má v současnosti svůj vlastní projekt Dead Sailor, kde je DJ. Nebojíte se v kapele, že od Mandrage zběhne víc, než je zdrávo?

Určitě ne, my si takhle v kapele vyhovíme. Všichni bereme Mandrage jako prioritu číslo jedna, a pokud má někdo ještě energii a čas, tak proč by si nehrál někde jinde, že jo. Já teď taky zakládám kapelu, ale je to jenom taková bokovka pro radost. 

iZUN: Na závěr naše tradiční otázka, jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Já si nemyslím, že je to případ jenom slepic, ale týká se to obecně všech zvířat. Ty vole, ale jsem rád, že ses mě na to zeptal, protože na tohle se mě ještě nikdo nezeptal. Já teda nejsem vegetarián a maso mám strašně rád a nedovedu si představit, že bych maso někdy nejedl. Dost mě to se*e a vždycky jsem se na tohle téma chtěl vyjádřit a neměl jsem možnost. Fakt nesnáším ty velkostatky, JZD nebo já nevím, kde se to pěstuje, kde se k těm zvířatům chovají fakt hrozně. Od jezení masa mě to asi neodradí, ale tohle bych fakt zrušil!

iZUN: Tvůj návrh na řešení?

Povím Ti, jak bych to udělal. Dneska se maso žere fakt masově, že jo. Fakt ho není problém sehnat, koupit. Zjistit, že Ti nechutná a vyflusnout ho. Já bych ho prostě brutálně zdražil, těch chovů by bylo pár, o zvířátka by se lidé perfektně starali, povídaly by se jim klidně i pohádky. Ať se klidně maso pětinásobně zdraží a lidi si ho dají jen k nedělnímu obědu.  

Touláme se areálem dál a najednou cítíme ve vzduchu pěknou divočinu. Aby taky ne, schylovalo se totiž totiž ke koncertu Divokýho Billa. Těsně před vyběhnutím na pódium jsme se stačili na to nejduležitější zeptat zpěváka a kytaristy téhle partičky, Vaška Bláhy.

iZUN: Vašku, co Ty a škola, když jsi byl student?

Heleď, já jsem vyučenej truhlář s maturitou, takže jsem to dal - maturita raz dva tři čtyři. 

iZUN: Když jsme tady na Majálesu a Ty jsi v roli účinkujícího, vzpomeneš si, kdy jsi byl naposledy na koncertu jako návštěvník?

Já chodím poměrně často, zrovna nedávno jsem byl na Visáčích. 

iZUN: Chodíš takhle pařit, jo?

Jasně, když nehrajeme, tak jdu. Prostě mi to chybí. A jak tak pařím v kotli, říkám si, že bych zase nejradši už zase stál nahoře a hrál.

iZUN: Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Vegetarián nejsem, párkrát jsem to sice v životě zkusil, ale není to asi můj úděl. Samozřejmě mě to se*e, ale když musím, tak musím. Vždycky mě to na chvilku odradí, ale taková je prostě doba.

iZUN: Vy jste teď v kapele nasadili pekelnou image spojenou s vaší tour. Projevuje se tahle divočina i v zákulisí kapely a koncertů? Jdete takhle zpátky do Vašich divokých začátků?

My jsme nikdy nepolevili, abych řekl pravdu. V pr*eli jsme vždycky na konci srpna, ale teď je začátek sezóny, tak teď budeme tak měsíc divoký určitě.

Jak jste si mohli přečíst v našem reportu, kluci z Úval to na pódiu opravdu rozbalili a my po jejich vystoupení vyzpovídali ještě houslistu Adama Karlíka. Na rozhovor nejen s ním, ale třeba i s lídry kapel 100 zvířat, Skyline nebo Vypsaná fixa se můžete těšit již ve středu.