Odkud se vzalo? Díl 1.

15. 10. 2019 0 {{ articleTotalLikes }} Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Slovo, nepostradatelná jednotka naší každodenní komunikace, naší existence. Beze slov bychom byli pouhá tlupa huhlajících opic. Náš mateřský jazyk má výsadu neskutečné květnatosti a rozmanitosti. Jen si vzpomeňte na taková krásná zvučná slova jako kadibudka, tajtrdlík nebo pošušňáníčko. Nejzajímavější na slovech mi však nepřijde ani tak jejich význam, jako spíš původ. Odkud se slova, která v běžné konverzaci používáme, vůbec vzala?

Atlas

Pohoří Atlas v severní Africe, první krční obratel, sbírka map.
 Všechna tato slova jsou odvozena ze stejného původu. A to od mýtického titána Atlanta, který vedl vzpouru proti olympským bohům, ale prohrál. Za trest ho Zeus odsoudil k doživotnímu podpírání nebeské klenby vlastními rameny. Bohužel se mu i přes jeho snahy z toto prokletí nepovedlo vyvléknout. Nakonec dle pověsti zkameněl, když chtěl po Perseovi, aby mu ukázal useknutou hlavu Medúzy (každé malé dítě dneska ví, že kdo se podívá do očí Medúze, zkamení). A tak nese na svých zádech nebeskou klenbu dodnes.
Tím se nám rozklíčoval jméno afrického pohoří, jenž má představovat zkamenělého Atlanta osobně. První krční obratel byl zase jedním z těch, který podpíral samotná nebesa ležící na Atlantových zádech. Atlas, jako obratel, také „nese“ celou páteř.
No a co ty mapy? Toto pojmenování pochází z doby dávno po Atlantově sklonu. Flanderský zeměpisec Mercarota, který jako první vytvořil souhrnnou sbírku map, umístil na protějšek titulní strany právě obrázek onoho Atlanta, jak na svých ramenou nese zeměkouli. Bum a název byl na světě!

Ahoj

Pozdrav.
 Význam slova ahoj je jen jeden. Verzí o jeho původu je však několik. První, asi ta nejhezčí verze tvrdí, že je to zkratka z latinského „Ad HOnorem Jesus!“, neboli „Ke slávě Ježíšově!“, kterou kdysi volali námořníci na piráty, aby je tím zastrašili a nepřišli tak o drahocenné zboží. Když se na to podíváme z pohledu dnešní doby, tak jim ale vlastně mávali na uvítanou.
Jiné zdroje říkají, že slovo vzniklo od názvu menší anglické nákladní lodi, které se říkalo a hoy. Je to i pravděpodobnější verze, jelikož v cizích jazycích se ahoy píše vždy s y, kdežto Jesus nikdy.
Podle třetí verze ten, kdo zdraví ahoj, používá vlastně citoslovce středo-anglických honáků, kteří jím popoháněli dobytek po pastvě, a to zejména voly.
Jako český pozdrav se ahoj uchytilo nejspíš díky vodákům a trampům, kteří sjížděli řeky a tímto pozdravem si alespoň trochu chtěli přiblížit vzdálené moře.
A ještě jedna historická perlička: Během druhé světové se ahoj údajně používalo jako zkratka pro „Adolfa Hitlera Oběsíme Jistě“. No, ale kdo ví, jak to vlastně všechno bylo? 

Bojkot

Cílené přehlížení, opomíjení, odmítání.
 Věřte nebo ne, ale toto slovo je odvozeno od anglického příjmení. A to jednoho velmi nesympatického Angličana, pana Charlese Boycotta, který se na penzi přestěhoval do Irska a začal tam správcovat na pozemcích jistého hraběte. Pole, která si od něj zemědělci pronajímali, byla však neúrodná a nájemné nekřesťansky vysoké. I když protivný Angličan neochotně slevil deset procent z nájmu, rolníci se dožadovali další srážky. Na popud místního faráře a možná i proto, že byl Boyccott prostě Anglán, ho začali všichni zemědělci společně ignorovat. Nestýkali se s ním, nepracovali na polích, nic mu neprodávali, ani neplatili nájemné. Do několika dnů se celá aféra s Boycottovým jménem dostala na titulní stránky Timesů a název pro organizovanou izolaci se zrodil. Milý pan Charles ostrouhal, vzal nohy na ramena a v Irsku už se pro jistotu nikdy neukázal. 

Brajgl

Nepořádek, hlasité výtržnosti, chaos.
 A máme tu dalšího pána na holení. Tentokráte holandský malíř Pieter Brueghel (čti brajgl) se během své dvanáctileté umělecké činnosti věnoval motivům z holandského venkova a biblickým či mytologickým výjevům. Jeho velkým vzorem byl Hieronym Bosch. A dle Boschova vzoru se obrazy od Brueghela také vyloženě hemží malými postavičkami a zvířaty. Jsou poměrně nepřehledné a k tomu, abyste rozeznali, o co se vlastně jedná, potřebujete leckdy spoustu času a trpělivosti. No prostě má na těch obrazech neskutečný brajgl!

Bradavka

Struk, cecík, vrcholek prsu.
 Tak u tohodle slova musíme zajít hodně do hloubky a vzít to už od kořene, brada. Anglické beerd, německé Bart, znamenají v překladu vousy. I v českých zemích se dříve výraz brada používal pro označení vousů a občas používá i dodnes. Později ale toto označení přešlo i na spodní část obličeje, kdy třeba ženy měly na bradu tu masti nanášeti. To jasně značí, že se již o vous nejedná. Jak šel čas a medicína dělala pokroky, vznikl přenesený název bradavice, označující velkou pihu vyrůstající na bradě či jinde na těle, nejčastěji s dlouhým chlupem na vrchu. A teď už se dostáváme k oné bradavce. Ve spise Lékařství ženská se doslova píše: „Sůl prosútá na bradavici ceckovú, rozmokne-li.“ Pojmenování pro bradavku tedy vzniklo díky podobnosti s bradavicemi. Naštěstí už o několik let později vědci přišli s nynějším slovem bradavka. No, když se nad tím zamyslím, tak tohle jsem asi ani vědět nemusela. 

Chuligán

Vandal, výtržník, bídák.
 Další ze slov, které vychází z nenávisti Irů vůči Angličanům. V devatenáctém století žili v Londýně jistí Hooliganovi, Irové jak poleno. Měli dost britské nadvlády nad Irskem a dávali to Londýňanům pěkně sežrat. Ve večerních hodinách se skrývali v temných ulicích a dali na budku každému, kdo šel kolem. Netrvalo dlouho a pojem hooligan se přenesl do londýnského podsvětí jako označení pro mladé rváče, kteří přepadali za soumraku chodce.
Několik let na to se toto slovo přemetlo i přes britský parlament, kde za chuligány byla označena skupina mladých konzervativců, v čele s Winstonem Churchillem, pro své nonkonformní názory na zkostnatělou politiku tehdejší doby.
V Česku je pojem chuligán oficiálně používán od roku 1957, jako označení pro radikálního fanouška fotbalu. 

Demagog

Člověk hlásající lživé informace lidem, o kterých si myslí, že jsou hlupáci. Politik.
 Pokud si toto slovo rozdělíme, dostaneme slovo démos neboli lid a agógos, což znamená vůdce. A opravdu, demagog byl ve starověkém Řecku původně politický vůdce opírající se o podporu lidu. Bylo to označení velice čestné a vážené. Demagogem byl například Periklés z Athén, který ve své době v rukou držel veškerou moc a jeho vliv sahal až za hranice státu. Za jeho působení panoval v Athénách mír, klid, právo a jednota. Po Periklově smrti se však k moci dostal ješitný radní Kléon a označení demagog nabralo trochu jiné obrátky. Kléon byl velice výřečný, a dokázal tak přesvědčit spousty lidí na svou stranu. Morální zásady pro něj však byly Španělskou vesnicí a osobní výhody upřednostňoval před blahem lidu. Od jeho dob tak čestný titul získal význam úplně opačný a demagogem se stal člověk, který získá moc pomocí lží a klamu. 

Erotika

Pohlavnost, smyslnost, sexualita.
 Další ze slov odvozené od řeckého boha. Eros byl synem boha války Area a bohyně krásy Afrodity. V Římě známy jako Amor či Kupido. Vznášel se na zlatých křídlech a již od narození přinášel lidem lásku, radost, ale i žal. Samotný Zeus měl nahnáno, že jeho kouzelným střelám neodolá a rozhodl se ho zbavit. Jeho matka ho však před Diem schovala k lesním lvicím, které ho i vychovaly. Když se již jako dospělý vrátil zpět na Olymp, všichni bohové z něj byli úplně vedle. Erot byl však bůh rozpustilý, nesvědomitý a ke svým obětem občas dost krutý. Ale to už možná poznáte sami nejlépe. 

Facka

Rána rukou mířící na tvář druhé osoby.
 Existují dvě teorie, podle kterých se k nám toto slovo dostalo. První spekuluje o tom, že facka pochází z latiny a přes italštinu se dostala až k nám. Latinsky facies, italsky fazza je výraz pro obličej. Slovo facka by tedy v tomto případě vycházelo z přesného umístění rány na obličej. Ze stejného základu pak vychází i slova jako fešák, fazóna nebo fasáda.
Druhá verze původu slova tvrdí, že vzniklo u nás, na Moravě. Facka je prý odvozena od citoslovce bác, nářečně fác, ze kterého vzniklo sloveso facit neboli obdoba bacit, uhodit. Slovo facka by tak mělo krásný moravský zvukomalebný původ. 

Filištín

Člověk vychytralý, fikaný, potměšilý. Člověk, kterému jsou lhostejné kulturní a umělecké hodnoty.
 Filištíni, jinak také Pelištějci, byli námořnický národ, původem pravděpodobně z Kréty. Byli to výteční válečníci, ale také dlouhodobí nepřátelé Izraelitů a kolem roku 1200 př.n.l. se jim podařilo obsadit Palestinu. To dle pověsti bylo nejen veliké vítězství, ale i předznamenání jejich pádu. Krutá nadvláda se nad jejich národem se Izraelitům samozřejmě nelíbila, ale museli ji trpět. A to až do doby, než se na scéně objevil Samson, o němž už před jeho narozením andělé zvěstovali, že bude za Palestinu bojovat a chránit ji. Nesměl se prý ale nikdy nechat ostříhat, protože andělé mu všechnu jeho sílu, bůh ví proč, vložili do vlasů. Samson vyrostl ve vyhlášeného siláka, bohužel se ale zamiloval do Filištínské dívky, která ho později prach sprostě zradila. Se svými Filištínskými kumpány mu vlasy ostříhali a poslali ho na nucené práce do Gazy. Nečekali však, že se Samsonovi síla vrátí, když mu vlasy znovu dorostou. Se znovu dobitou silou a chutí po pomstě se Samson vrátil. Při oslavách Pelištějckých bohů strhl vlastníma rukama sloupy chrámu, a pohřbil tak pod sutinami většinu prohnaných Filištínů, ale i sebe samého. Od lstivosti a fikanosti tohoto národa pak získalo slovo filištín nový význam.


Mrkni taky na tohle

12. 11. 2019 0 3

Odkud se vzalo? Díl 3.

Číst více
12. 11. 2019 0 3

Odkud se vzalo? Díl 3.

Číst více
08. 11. 2019 0 2

Jak a kde hledat práci v dnešním světě?

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Díly na traktory CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP