Odkud se vzalo? Díl 3.

12. 11. 2019 0 {{ articleTotalLikes }} Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Není čas, ztrácet čas! Jdeme rovnou na to.

Megera

Zlá, protivná, zuřivá žena.
Další ze slovíček, které má původ v bájných pověstech starověkého Řecka. Bůh podsvětí Hádes a jeho žena Persefona měli dle pověsti tři služebné, dohromady nazývané jako Lítice. Jednou z nich byla právě Megeira, která představovala závist. Pak zde byly ještě Tísifoné, mstitelka vražd a Alléktó, bohyně nesmiřitelného hněvu. No nebyly to zrovna krasavice. Oděné do černého sukna, přepásané rudou šerpou, ohyzdný obličej, oči podlité krví, místo prstů drápy. Ani za dne byste je nechtěli potkat. Na zem byly posílány, aby pronásledovaly vrahy, zloděje a provinilce. Takovéto lidi pronásledovaly na každém kroku a nikde před nimi nebylo úniku. Byly strašným zosobněním výčitek svědomí, ale byly spravedlivé a každému měřili stejným metrem. Zdali se toto dá říct i o současných megerách je už diskutabilní. 

Mrdat

Pohybovat částí těla ze strany na stranu.
Již ve staročeckém eposu o Tristramovi a Isaldě se píše: „Psík na Tristrama štěkal, mrdaje ocasem.“ Původně v praslovanštině  toto slovo bylo opravdu využíváno ve spojení s pohybem některé části těla ze strany na stranu. Pro představu další zajímavá citace, tentokráte z eposu O Apollonovi, králi Tyrském: „Tehdy král otázal se jeho, proč by na královnu mrdal. Apollon vece: Králi já jsem na královnu nemrdal, ale na hudbu a na ples, že jsem nic tu nového neviděl.“ V tomto případě Apollon nechápavě kroutil hlavou ze strany na stranu nad organizací plesu. Ideu všeobecného pohybu tímto slovem vyjadřuje i Čelakovský ve svém Mudrosloví národu slovanského v příslovích, kde ještě v roce 1852 uvádí spojení: „Žere, až ušima mrdá“. To, že se v pozdější době toto slovo přeneslo i na trochu jiné způsoby pohybu, není až tak překvapivé. 

Nimrod

Lovec či myslivec.
Pro význam tohoto slova musíme zabrousit až do Bible. Aby Adamovi nebyla příliš velká zima, obdaroval ho Jahve koženým oděvem. Gentleman, co? No, pak ho vyhnal z ráje. Od Adama putovala bunda přes Noema a jeho syna Chámu až právě k Nimrodovi. Když Cháma svému synovy fešnou blůzku předával, řekl že jí má nosit teprve až do ní doroste. Jakmile ji Nimrod navlékl, začaly se dít věci! Všechna zvířata se mu najednou klaněla, pochlebovala mu a uznávala ho za krále. Z lovu se vždy vracel s bohatou kořistí. Nimroda můžeme dodnes vídat na noční obloze. A stejně jako myslivci, je tam vyobrazen v podobě lovce, který má po boku Velkého a Malého psa, my toto souhvězdí známe pod názvem Orion. 

Odkráglovat

Připravit někoho o život.
Původ slova musíme hledat v Německu. Abkrageln je po německy odstranit, oddělat, zabít. To se vyvinulo z podstatného jména Kragen, hrdlo či límec. A jak souvisí vražda s límcem? Ve středověku, když si panstvo vymyslelo módu úchylných velkých límců, musel kat nejdříve odsouzeného takzvaně odlímcovat, než se dostal ke krku.
No a jelikož by tohle bylo moc krátký, pojďme se podívat, jak vypadal takový katův pracovní den. Slečinky a čajíčci ať teď raději přeskočí na další slovo, ať nenastane panika.
Asi nejznámějším katem byl Jan Mydlář, který popravoval například sedmadvacet českých pánů na Staromáku roku 1621. Ale ti tu popravu měli ještě hezkou. Běžně se odsouzeným nejdříve odřezaly tři pruhy kůže ze zad. Následně jim žhavým železem kat rval kusy masa z prsou a usekl jim ruce. Pahýly rukou pak připálil žhavým kovem, to aby jim přece ten mizera hned tak nevykrvácel. Nakonec odsouzence vlámali do kola, rozčtvrtili a po kouscích pověsili na šibenici. Lahůdka. Tím hezčím způsobem popravy bylo pak setnutí hlavy, ale to bylo jen pro smetánku. I u toho však musel mít kat celkem zkušenost. Jinak to taky mohlo dopadnou, jako když Theon v Game of Thrones utínal hlavu Seru Rodriku Casselovi. Mít hlavu useknutou až na popáté fakt nechceš. A ženy? Ty byly často pohřbívány za živa do mělkého hrobu vystlaného trním. A nakonec jim kat ještě vtloukl kůl do srdce. To kdyby se náhodou chtěly vrátit jako upírky, že jo. Mimochodem, jestli vám tyto informace přišly zajímavé a zábavné, tak jste asi trochu úchyl. 

Panika

Náhlé, často hromadné zděšení působící zmatek.
Slovo odvozené od boha pastevců Pana. Byl synem boha Hermése a nymfy, která se hned po porodu zhrozila. Bodejť by taky ne. Narodil se s rohy, dlouhými vousy a kozlíma nohama. Každý na Olympu se mu smál. Aby nebyl do konce života otloukánkem, odešel žít do ústraní poklidných pastvin v Arkádii. Zde pásl svá stáda, užíval si s nymfami a nechal se uctívat prostým lidem a jejich dary. Jediný problém byl, když ho nějaký člověk probudil ze spánku. Takové lidi doháněl k šílenství a strašil různým skřehotáním, kňučením, skučením a vrčením, dokud je nepřepadl panický strach. Upřímně ho celkem chápu. 

Patálie

Velká nepříjemnost.
Patálii jsme převzali z italského jazyka, kde najdeme původní slovo battaglia neboli bitva. Ve svých prvních užitích na našem území mělo toto slovo význam i podobu takřka stejnou. Nejstarší doložený záznam o použití slova pochází již z dob třicetileté války a ve významu bitva se udrželo až do konce století devatenáctého. Pouze podoba se již změnila na tu naší patálii. Během několika dalších let se slovo přetransformovalo i do významu nepříjemný konflikt a nepříjemnost. Na začátku dvacátého století uvádí Ignác Hermann ve svém díle Vdavky Nanynky Kulichovy tuto větu: „Jo jo, ona je každá ženská na chvíli pro potěšení. Ale potýkat se s ní nadosmrti panečku, není malá patálie.“ Sprosťák jeden! 

Pitomec

Hloupý, intelektuálně nedostatečně vybavený člověk.
Slovo pitomec je bezprostředně odvozeno od slovesa pitomý. To se ještě v patnáctém století využívalo ve smyslu úplně jiném než dneska. Padaly tam tak věty jako: svině divoká i pitomá nebo že všelijaké tváře divoké může člověk pitomé učiniti. Slovo pitomý ve staročeštině tedy neznamenalo hloupý nýbrž krotký, ochočený. Ale pojďme ještě hlouběji. Pitomec ve významu ochočený pochází z praslovanského pitati neboli krmit, starat se. Pitomá zvířata byla prostě ta, o které se člověk musel starat a pitomá svině nebylo nic jiného než prase domácí. No, a protože pitomá zvířata ztratila své přirozené pudy, v podstatě zhloupla a byla ochotná dojít si sama i na porážku, přenesl se tento význam až do dnešní podoby. Je zajímavé, že v jiných slovanských jazycích šel vývoj slova pitati naprosto odlišným směrem. Například v ruštině výraz „pitómec“ znamená odchovanec, svěřenec. Třeba jako chovanec v ústavu nebo odchovanec univerzity. Při lehkém ztracení se v česko-ruském překladu nám pak vyjde, že absolventi ČVUT jsou vlastně pitomci. 

Poštěváček

Klitoris, součást pohlavních orgánů samičího těla savců.
No nebojte se to přečíst hezky nahlas! Poštěváček. Nemáte se za co stydět. Už stará čeština si od slovesa ščváti, dnešní štvát, odvodila výraz poštívat, který byl běžně používaný ještě v padesátých letech minulého století. Dnes už je ovšem out, místo toho někoho podněcujete nebo popichujete. U některých jedinců to může dojít až k ponoukání k něčemu nezbednému ba dokonce nemravnému. No a kdo poštívá je poštívač, je-li menšího vzrůstu tak poštiváček. Význam slova, tedy někdo, kdo popichuje či nabádá k něčemu nekalému, se od 17. století moc nezměnil. To by však nesměl přijít Antonín Jungmann, zakladatel českého porodnictví a gynekologie. Ten si jednou večer nad pivem řekl, že by byla sranda zavést slovo poštíváček do lidské anatomie. Od kolegů ale moc úspěchu nesklidil a v jeho době se slovo příliš nechytlo. Čas je ovšem potvora. A tak poštívač z našich slovníků vymizel. Zato poštěváčků si po světě chodí miliardy. 

Prdel

Sedící ústrojí, zadnice.
Řekněte prdel! Krásné to slovo. Jeho historie sahá až do dob Karla IV., kde se v jedné z kronik píše (v překladu): „Mrtví bojovníci leželi na bojišti a myši jim ohlodávali prdele.“ Dokonce v té době žil i jistý pán, který se jmenoval Mořic pekař řečený Prdel. Jako odborný název je prdel použita ještě v 18. století, opět Antonínem Jungmannem, který popisuje vývoj embrya: „V druhém měsíci se zárodek na tlustém konci neboli takzvané prdeli vejcete zatmívá“. V historii tohoto slova je také zajímavé, že se vlastně neví, jestli je to ta prdel nebo ten prdel. Dříve bylo docela časté používat prdel v rodu mužském. Ale víte jak. Feminismus a tak podobně. 

Sabotáž

Úmyslné odvádění špatné práce.
Že nejde o slovo českého původu vás asi trkne. Přejali jsme ho z francouzštiny někdy v období kolem První světové války. Saboter má u žabožroutů stejný význam, jako u nás. Kde k němu ale frantíci přišli? Slovo je odvozeno od podstatného jména sabo, což úplně původně znamenalo dřevák neboli dřevěná obuv z jednoho kusu dřeva. Bohužel Francouzi jsou trochu divný, a tak slovo během let získalo i jiné významy. Jako například koňská podkova, dětská hračka nebo špatné housle. Právě ze špatného hraní na nějaký hudební nástroj vzniklo sloveso saboter v dnešním významu, jakožto úmyslné provádění špatné práce. A pokud jste slyšeli, že slovo vzniklo až v 19. století při nepokojích v textilních továrnách, kdy dělníci házeli dřeváky do strojů, aby je rozbili, buďte v klidu. Pohádka je to hezká, ale není na ní pravdy ani co by se za nehet vešlo. 



Mrkni taky na tohle

02. 03. 2020 7 24

Koronavirus na ČZU: Proč jsou média informována dříve než my?

Číst více
26. 11. 2019 0 3

Odkud se vzalo? Díl 4.

Číst více
26. 11. 2019 0 3

Odkud se vzalo? Díl 4.

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Díly na traktory CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP