,,Přes všechny problémy, které máme, by bylo dobré nepropadat skepsi.“ Rozhovor s Ester Valtrovou nejen o programu 17. listopadu

Ester Valtrová je programovou manažerkou neziskové organizace Díky, že můžem. Na starosti má utváření programu oslav Korzo Národní.

iZUN: Letos je to od Sametové revoluce 36 let. To už může být pro některé - zejména mladší, dávná historie. Jak skládáte program, aby byl lákavý i pro mladší ročníky?

Ester Valtrová: Program je kombinací za prvé několika formátů: ať už to jsou debaty, výstavy, přednášky, kulturně-divadelní zážitky, a za druhé kombinací témat historie i současného dění. Snažíme se mít vždycky čtyřicet až padesát procent  historických reálií a v rámci vzdělávání navazovat kontext i do dnešní doby, a přes padesát procent současné problematiky. Pokrýváme otázky: co dneska znamená svoboda a demokracie? Jak se s nimi nakládá ve střední a východní Evropě? Co je může ohrožovat?

iZUN: Je určitá část programu, na kterou jste obzvlášť zvědavá?

Ester Valtrová: Máme 118 programových bodů, je to tedy hodně těžká otázka. (smích) Když navážu na ta současná témata, máme dvě debaty o aktuálních studentských protestech v Srbsku. Zároveň si myslím, že se letos obzvlášť povedl Obývák Václava Havla (jedno z programových zastavení na Korzu Národní, pozn. red.), který má podtitul Pro Miladu. Texty, které se na místě letos čtou, se věnují vězeňství nejen v Československu, ale i jeho stavu v současné České republice. Dále je tam kromě textů Václava Havla spousta aktuální beletrie, publicistiky nebo i odborné literatury. Být návštěvníkem, určitě se jdu podívat právě tam.

iZUN: Jak už jste naznačila, tento rok je to 75 let od zavraždění Milady Horákové a také 75 let od umučení Josefa Toufara. V kostele sv. Voršily bude k poslechu i Váš vlastní audio-dokument. Na co se v kontextu s umučeným knězem zaměřuje?

Ester Valtrová: Audio-dokument je o skryté církvi. Audio-instalace je přizpůsobená přímo prostorům kostela. Mezi protagonisty patří jedna sestra Voršilka, kněz, který za minulého režimu hodně pracoval s mládeží, a dále dva laici, kteří s typickým církevním prostředím neměli nic moc společného, ale byli součástí církve tajné. Když chcete, aby dokument, a specificky audio-dokument, dobře fungoval, musíte mít dobré protagonisty. A já na ně měla obrovské štěstí.

Všechny věci spojené s církví, které se za minulého režimu konaly mimo kostel, byly zakázané. Stát potřeboval mít nad církví kontrolu. Ale to neznamená, že neprobíhalo nic dalšího tajně. Setkání se proto pořádala v přírodě, v různých chalupách, lidé – a my jsme se zaměřili především na mladé lidi, dokonce tajně vstupovali do řádů, do kláštera, do oficiálních funkcí, ale nesmělo se to vědět veřejně.

Protože jsme organizace plná mladých lidí, přišlo nám důležité zaměřit se i na optiku toho, jak bylo možné v tak nehostinném prostředí poměrně velkou masu mladých lidí duchovně ovlivnit.

iZUN: Letošní dvanáctý ročník má název Máme si co říct a má doposud nejvyšší počet debat. Co a koho se snažíte do programu zahrnout, aby si lidé následně měli co říct?

Ester Valtrová: Témata, o kterých potřebují mluvit. Témata, která jsou pro ně důležitá. Kromě historických a současných souvislostí, které jsem už zmiňovala, má například letos Studio N debatu s názvem Proč se tolik hádáme? Budeme se bavit o tom, proč jsou i hádky někdy potřeba, ale proč je potřeba je krotit – abychom si měli co říct. Dále máme debaty, které se věnují dezinformacím a celkově informačnímu přetlaku nejen na nejmladší generaci, ale i na ročníky starší. Vysvětlujeme, jak se Evropská unie snaží tyto jevy regulovat a jestli jsou dané nástroje funkční. Mluvíme spolu o tom, jaký je aktuální stav demokracie a jestli ji ve středoevropském kontextu něco ohrožuje. Všechna tato témata, si myslím, debatu přirozeně podněcují. Ukazuje se to každý rok a věřím, že to tak bude i letos.

iZUN: Kromě toho, že lidé budou témata vzájemně diskutovat a dál otevírat, má letošní ročník ještě další cíl?

Ester Valtrová: Za cíl má určitě to, aby si lidé uvědomili, v jak hezké době žijeme. Přes všechny problémy, které máme – a vždycky je na čem pracovat, by bylo dobré nepropadat skepsi. Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí v evropském prostoru a často zapomínáme, jak dobře se ve skutečnosti máme. A tím rozhodně nepopírám určité sociální problémy, které u nás jsou – a taky se jim v programu věnujeme právě proto, abychom je dostali do centra pozornosti.

Doufám, že kromě zamyšlení si všichni odnesou i nějakou hezkou vzpomínku. Ať už třeba z interakce s našimi „skejťáky“, protože se letos věnujeme i skateboardingu v Československu, a nebo například z předčítání textu, který nikdy předtím neslyšeli a který je zaujme.