Z deníku knihomolky IV - Perly z naší knihovny

Mé dětství nepatřilo k nejidyličtějším a v poměrně raném věku jsem byla ze světa dětských her a fantazie vržena napospas povinnostem a tvrdé zemědělské práci. Dnes, když na tuto svou životní etapu pohlédnu s odstupem a jakýmsi „dospěláckým“ nadhledem, mohu s trochou nadsázky říci, že jsem za to vděčná, protože právě v oněch, pro mě mnohdy nelehkých, časech jsem objevila tajuplnou moc knih. Od pohádek přes deníky bláznivých puberťaček jsem se velice záhy přehoupla do klasického a beletristického čtení, až jsem nakonec zcela propadla románům, jež bych zařadila do kategorie „napsané životem".

Jednou z prvních takových knih, které jsem kdy přečetla, je společenský román rakouského spisovatele Johanna Maria Simmela Láska je jen slovo, jejíž ústřední postava, Oliver Mansfeld, pohledný a inteligentní, leč problémový mladík s pohnutým osudem, přijíždí do rodného Německa, aby se po nesčetných selháních pokusil úspěšně završit povinnou školní docházku. Dílem osudu se záhy setkává s krásnou manželkou místního mocnáře Verenou; v té chvíli ani jeden z nich nemůže mít ponětí o tom, jak dalekosáhlé a tragické dopady později způsobí jejich zakázaná láska.

Ač by název knihy mohl do jisté míry svádět k představě, že jde o jeden z titulů červené knihovny psaných ve stylu à la Rosamunde Pilcher, není tomu tak. Pravda, také zde je ústředním motivem láska, avšak příběh plný zvratů a nečekaných odhalení i dramatická atmosféra celé knihy má do romantického příběhu velmi daleko.

Dalším titulem, který na mě zapůsobil přinejmenším se stejnou intenzitou, je biografický román Moulin Rouge spisovatele Pierre La Mure, popisující tragický osud jeho krajana, malíře Henriho de Toulouse-Lautreca. Značně beletrizovaný životopis skýtá silný literární zážitek; dojemný příběh, umožňující nahlédnout do rozpolcené duše zmrzačeného člověka, obdařeného geniálním uměleckým talentem zároveň čtenáře zasvěcuje do tajemného podsvětí pařížské umělecké scény konce 19. století.

Poslední knihou, jíž bych v mém prvním povídání chtěla dát prostor, je Hrdé srdce Pearl Sydenstricker Buckové. Hlavní hrdinka, Zuzana Gaylordová, je velice pokroková žena, která se nebojí žít svůj život naplno. Poté, co v sobě objeví umělecký talent, a to zejména pro sochařství, jež je v té době ryze mužskou záležitostí, se neváhá vzdát pohodlí a jistoty a vydat se daleko od domova za splněním svého snu. Atmosféru celé knihy, jakož i charakter hlavní hrdinky podle mě dokonale vystihuje následující citát, který jsem si od autorky vypůjčila a v němž se do jisté míry sama zhlížím: „Naplní svůj život až po sám okraj. Bude vším, čím může být a může být vším, čím chce.“

Touto ochutnávkou bych ráda svou dnešní recenzi zakončila. Bude mi ctí a velkým potěšením, pokud Vás (nejen) díky mému stručnému povídání některý z titulů upoutá natolik, že se rozhodnete k osobní návštěvě naší knihovny. Zde jsou pochopitelně všechny zmíněné knížky k zapůjčení.