Jak napsat diplomku či bakalářku, kvalitně a bez nářku

Vyberte si “správné” téma

Asi tušíte, jak asi vypadá výběr témat bakalářek a diplomek. Rozkliknete si v systému vyučujícího a objeví se seznam jím vypsaných témat s naprosto nudnýmy názvy. Věc se má tak, že ani jedno z těch témat na konci nebude mít tento název. Proto je třeba následovat tyto jednoduché kroky:

1. Vyberte si vedoucího, kterého znáte, nebo na něj máte dobré ohlasy od známých, které skutečně znáte.
2. U tohoto vedoucího si vyberte téma, které je vám nejbližší. Následně si rozmyslete, jak si ho přizpůsobíte. Čím originálnější, tím lepší. Jednak zaujmete vedoucího a bude si vás pamatovat, druhak si šplhnete u komise. Kolik prezentací práce s názvem “Analýza zemědělské komodity” o pšenici už ta komise musela za svůj život protrpět? Ale napište to o kokainu a hned jste světoví. Sice se nadřete s daty, ale co už.
3. Zajděte za vedoucím osobně a co nejdřív. Ohromte ho vaší originalitou, vysvětlete mu, že tahle práce je vlastně vaše životní poslání, protože kolumbijská kokainová mafie kdysi nabídla vašemu bratranci majlant za pronájem jeho střev cestou z dovolené a téma je vaše.

Prostě začněte

Jaký to truismus! Každopádně, v tomto případě je to rada nad zlato, každá cesta začíná prvním krokem. Je naprosto pochopitelné, že jen při pomyšlení na psaní bakalářské či diplomové vám na kůži naskáčou pupínky, ale pro jednou se kousněte. Čím dříve, tím lépe. Na začátek bude úplně stačit, když si stáhnete šablonu ze školních stránek, vyplníte název práce, jméno a vymazlíte si poděkování všem, kteří vám ve skutečnosti nikdy nepomohli. Už ale můžete spolužákům říkat, že jste s psaním začali. A to je k nezaplacení. 

Komunikujte s vedoucím práce

80% z těch, co si přečetli název tohoto bodu a už mají psaní práce za sebou, právě vyprskli smíchy. Nebo rozmlátili klávesnici, nevím, každý se projevuje jinak. Jde o to, že vedoucí prací jsou občas tak zatíženi svými povinnostmi, že nejsou schopni odepsat celé týdny, někdy i měsíce. Může se tak stát, že napíšete polovinu práce a za týden dostanete odpověď s tím, že je to ten největší paskvil, co kdy kdo napsal. Pokud ale máte to štěstí, že s vámi vedoucí práce komunikuje, využívejte toho. Raďte se s ním o každém důležitějším kroku, domlouvejte si konzultace, průběžně mu posílejte, co jste napsali. Ušetříte si tím kvanta času.

Jeďte podle obsahu

Jestli máte poděkování i název práce napsán a následně desetkrát přepsán, můžete směle pokračovat dál. Zkuste se podívat na nějaké ostatní práce na internetu s podobným tématem jako máte vy, pokud je to možné. Inspirujte se obsahem, vytyčte si hlavní body, kterým se budete chtít věnovat. Během psaní stejně budete obsah milionkrát měnit podle svého, ale vždy se lépe vyhledávají vědecké články na konkrétní problematiku, než na celou bakalářku. 

Kdo hledá, ten najde

Nyní nastal čas připravit si nějaké materiály, ze kterých budete čerpat. Společně se zadáním bakalářské práce dostanete i doporučenou literaturu, což vám poměrně pomůže. Převážně to ale bývají knižní zdroje, jejichž rok vydání se blíží roku narození vašich rodičů, tedy nejsou zrovna aktuální. Také jsme v době internetové, proto doporučuji hledat vědecké články, internetová periodika a podobně, vše nejlépe nedávno vydané. Můžete totiž využít zdroje z nedávno publikované literatury a dostat se tak jednoduše k článkům, které se vaší problematikou zabývají podrobněji. Popůjčujte tedy potřebné knihy, postahujte články a utvořte si složku s materiály. Pokud vám dělá problém, že jsou články většinou v angličtině, nezoufejte. Existují online překladače PDF, kam článek vložíte a za pár sekund máte přeloženou celou publikaci. Jasně, je to přeložené tatarskou češtinou, ale pro rychlou orientaci v textu a pochopení, o co vlastně jde, vám to úplně stačí. 

Hlavní je, si to všechno přečíst. To je asi to nejdůležitější, co můžete udělat. Přečtení několika článků je nejlepší způsob, jak si v hlavě srovnat, jak práci budete chtít skutečně konstruovat. Donutí vás to hledat novou literaturu, rozšíří vám to obzory, lépe porozumíte tématu. 

Vytvořte si psací režim na míru

Pokud se dostanete k tomuto bodu, máte prakticky vyhráno. Máte načteno, víte, jak bude vaše práce strukturovaná, představa je zkrátka jasná a na obzoru se začíná objevovat cílová páska. Neusněte ale na vavřínech a směle se vrhněte do psaní. Jestliže si řeknete, že budete mít práci dopsanou v tuhle a v tuhle dobu, zpravidla se vždy vrhnete na celý kus práce týden před deadlinem. A z vlastní zkušenosti vím, že napsat bakalářskou práci za týden je výkon bez narkotik nerealizovatelný. Udělejte si časový plán, kdy si řeknete, že tohle téma napíšete tenhle týden, tohle téma zas týden potom. Přitom nezapomínejte práci průběžně posílat vedoucímu, hergot. A taky citujte, dohledávat citace po napsání je naprosto nereálná věc. A až jednou budete v politice a někdo se začne šťourat ve vaší bakalářce, budete rádi, že jste ty citace dělali poctivě a průběžně. 

Pište, kdy vám to nejvíce vyhovuje. Víte, že jste nejvíce produktivní ve večerních hodinách? Nesnažte se psát od 7 od rána, pište zkrátka večer. Ušetříte si tím spoustu cenných sil. Také mi při psaní dost pomohl druhý monitor, kdy jsem na jedné obrazovce měl otevřený článek a na druhém monitoru word s prací. A jel jsem jak namydlený blesk. Tedy až do té doby, než se mi po 6 hodinovém psaní začal aktualizovat počítač a já neměl uloženo. I když vím, že word má svou paměť, přísahám, že v tu chvíli jsem klečel uprostřed pokoje, brečel, hypnotizoval monitor a regulérně se modlil. S tím souvisí…

…Zálohujte!!!

Jasně, někdo bere zálohování stejně jako používání blinkru, sex s kondomem nebo prokládání panáků vodou. Prostě něco, co je pro nás mlaďochy málo cool, protože je to moc bezpečné. Ale věřte, že zálohování vám, stejně jako další vypsané opatření, dokáže zachránit prd… život. A úplně ideální je, vést si někde záznam o tom, KAM jste zazálohovali nejaktuálnější verzi práce. Protože věřte mi, že procházet den před tiskem iCloud, Google Drive, One Drive, externí disk a všech 17 vašich flashek (případně disket, pokud si pamatujete, co to bylo) rozhodně není to, čím byste chtěli trávit noc.

Dejte tělu, co si žádá

Všichni, myšleno každý jeden z nás, kdo nakonec tu zpropadenou práci odevzdal, se navzdory veškeré disciplíně dostal do módu „nezdravého psaní“. Znáte to, noční šichty v kuse, kafe v půllitru, psychedelické stavy. Sem tam je třeba zrelaxovat. Najíst se pořádně a v klidu, porochnit se ve vaně, kvalitně zachrápnout, dopřát si saunu. Věřte mi, tělo (a koneckonců i hlava) se dá tlačit na limit jen určitou dobu a pak vám to dá krutě vyžrat.

Když se něco podělá s Wordem...

...A věřte, že dříve či později se to stane, hlavně se to nesnažte opravit!!! V lepším případě se po jindy zcela nevinném stisknutí mezerníku rozkrndí formátování, v horším se vám rovnou něco smaže. Pokud se to nespraví jedním, opakuji JEDNÍM, stisknutím CTRL+Z, přestaňte se snažit o nápravu, kontaktujte toho spolužáka, kterého považujete za počítačového mága a slibte mu absolutně cokoliv, pokud vám tu smazanou část vytáhne z paměti. 

Mějte napsáno včas

Bývá pravidlem, že když už máte napsáno a pošlete práci vedoucímu, rázem se objeví šest půlek věcí, které je třeba opravit. Nenechávejte tedy napsání na poslední chvíli, takové opravy a pucování vašeho životního díla někdy zabere i týdny. Lepší to pro vás bude i ze stránky tisku. Byl jsem si v Power printu tisknout bakalářku týden před odevzdáním, jako spousta dalších studentů. Do dnešního dne z toho mívám zlé sny, občas se i strachy pomočím.