Legenda v legendě aneb Hudba Praha v klubu C

O tom, že se po dlouhé době uskuteční koncert v našem milovaném klubu C jsme již psali. Návštěvou nás poctila dříve avizovaná skupina Hudba Praha. Podívejme se tedy jak to probíhalo.

Výuka mi skončila v odpoledních hodinách a tak se scházím s Gandalfem (autor Povídek zemědělských – pozn. red.) a jdeme osondovat prostředí. Mezitím doráží naši „spolukoncertníci“. Bedňáci a zvukaři dorazili před pátou hodinou a ihned začali pilně pracovat, aby vše bylo včas připraveno. Úderem 18. hodiny má být Céčko vyklizeno. Musí proběhnout poslední úpravy, které se nemohou provádět za přítomnosti hostů – například příprava hlediště. Odebíráme se tedy do menzy na tuhou večeři (jsme přeci vysokoškoláci a tekutý chléb nám k jídlu nestačí). Poslední chvíle před koncertem přetrpíme na Farmě – a pak už hurá do Céčka.

Při vstupu oznamujeme, že bychom měli mít rezervaci na jméno „Prcek“. Dostává se nám však nečekané odpovědi: „No,... to už tady bylo...“(smích). Ihned mi probleskne hlavou, že ten „Prcek“ bude asi velice spolehlivá osoba. No nic. Lístky zakoupeny, dál to řešit nebudeme. První kroky míří k baru se slovy: „Pivo prosím“. Tady nás čekalo nemilé překvapení – cena 23 korun a igelitka s logem Gambrinus. To se ale dalo čekat. Pokud nejdete na koncert do klubu pro 100 lidí, dostanete pivo vždycky do igelitky. Nevadí, pivo je pořád stejně dobré, a tak si jdeme najít nějaké místo.

Je to tady! Slyším první libé tóny elektrických kytar. Valí se na nás slastná lavina rocku. Jedna písnička střídá druhou a obecenstvo se začíná rozehřívat. Přichází první velké hity, ale nechybí ani méně známe kousky. Písničky jako Časy zlý, Maelstrom nebo Pal vocuď si zpívám také - a myslím, že nejen já...

Leckomu by se mohlo zdát že vrchol večera nastal při zahrání nejslavnější pecky Máma táta - to by se ale šeredně spletl. Tady jste na akademické půdě České Zemědělské Univerzity, a tak vrchol nastává při blahopřání k narozeninám jednoho z členů Hudby Praha. Zkuste hádat, jaký by mohl dostat dárek... Na plac přichází krásné malé sele. Celý sál se rozestupuje a tleská statečnému pašíkovi, ten však začíná tušit nějakou zradu a dává to hlasitě najevo. Asi ho nevedou k novému, naleštěnému a po okraj naplněnému korýtku... Zabijačka na podiu se nekoná a vystoupení může pokračovat. Blíží se třiadvacátá hodina a konec je na spadnutí.

Dvouhodinový hudební nášleh končí a s klidným srdcem potvrzuji nulovou hypotézu, tedy že zákon o zachování rock´n´rollové energie skutečně platí. Každý by si přál „ještě jednu“, ale nedá se hrát věčně. Proto se raději úprkem dostáváme k baru, než bude fronta na pivo neúnosně dlouhá. Školní povinnosti volají a tak dopíjím zlatavý mok a opouštím legendární klub, kde vystoupila legendární kapela.

Bleee