Nejhorší typy spolužáků

Kolonizátor

Většina nás studentů si na lavici vystačí s naprosto minimální výbavou. Kdo by se taky chtěl tahat s tunou krámů, že? Takže si v posluchárně najdeme fajn místo a to zabereme adekvátně tomu, že je to místo pro jednoho a my jsme právě jeden student. Bágl pod nohy, na lavici noťas, případně sešit, při statistice ještě kalkulačku, možná nějakou tu láhev s vodou a jsme připraveni na cokoliv. A pak jsou tu ti druzí. Ti, co zaberou lavici prakticky od okna ke zdi. Znáte je. Jen co dosednou, už to tam začnou sázet. Sešit, diář, troje skripta, penál vybavený jak u prvňáčka, noťas, z nějakého důvodu externí klávesnice, podložka pod myš, voda, termohrnek s čajem, poslední vydání deníku Metro, powerbanka s kabelem a ta knížka, kterou dotyčný sice nečte, ale chce s její pomocí vypadat jako intelektuál. Prostorová bezohlednost těchto lidí je mírně vyvážena škodolibým potěšením z pohledu na ně, když se to všechno snaží přestěhovat na další hodinu.

Rýmovník

Když už student přijde na přednášku, ve většině případů by si z ní rád něco odnesl. A mám na mysli vědomosti, ne bacil svého souseda. Ačkoli se situace s přístupem k nemocem po covidu trochu změnila, stejně se najdou tací, kteří nemají problém si ráno naměřit na teploměru teplotu značně převyšující normál a vyrazit s ní do světa. Nejen, že pak v posluchárně infikují vše, na co sáhnou, ale ještě k tomu vydávají celý koncert zvuků, které ostatní přísedící zaručeně ruší. Dokonce na to, jak je jim blbě, někdy i upozorňují a vyžadují lítost! Tu by si zhruba tak o dva dny později zasloužili všichni ti chudáci, kteří byli osídleni patogenním organismem, kterého si vůbec, ale vůbec z přednášky odnést nechtěli.

Popotahovač

V návaznosti na druh spolužáka známého jako “rýmovník” by si v tomto seznamu zasloužil zmínku další rušivý element. Jedná se o typ studenta právě se doléčivšího z nemoci, studenta trpícího alergiemi na vše kolem něj, studenta těžce snášejícího změny teplot při příchodu ze studeného venku do přehřátého uvnitř, nebo studenta, který je dojat či k pláči znuděn přednášejícím. Všichni tito zmínění sdílí jednu věc: popotahují. Popotáhnutí, neboli vsáknutí nudlí hlouběji do dutiny nosní, je zvuk nesmírně otravný a přicházející v nepravidelných intervalech, tudíž si na něj kolem sedící nemohou zvyknout narozdíl třeba od neustálého hučení promítačky. Úleva přichází, když si poptahovač svůj handicap uvědomí a vysmrká se. V drtivé většině případů jste to ale právě vy, kdo jako jediný vlastníte balíček kapesníků, tudíž je vám jeden z deseti v balíčku zkonfiskován.

Svačinář

Stejně tak jako Pokáč zpívá, že si jde na “cviko housku jíst”, se tímto heslem řídí i další. Vybavte si situaci: je čas oběda a vy dřepíte na super dlouhé a nudné přednášce, tudíž jediné, na co se soustředíte, je, jak vám kručí v břiše. Hlavou se vám honí představy o svíčkové se šesti, kuřecím na paprice a palačinkách s nutellou. Hořkosladké mučení! Čistě hořké mučení přinese chvíle, kdy vaše uši zbystří zašustění otevíraného igelitu a o nos se vám otře pachová stopa něčeho nesmírně chutného. Následuje slastné zamlaskání a syté polknutí. Vaše oči se s nenávistným a závistivým pohledem upřou na konzumujícího šťastlivce. Prosebně zkontrolujete čas na mobilu. S hrůzou si uvědomíte, že mučení bude probíhat pouze o minutu méně, než když jste se na mobil podívali naposled.

Sběratel banánů

Banán. Ve vysokoškolském životě ta nejstabilnější kryptoměna. Čím víc banánů na Primátovi máte, tím víc souborů si můžete dovolit stáhnout, podělit se se svými spolužáky a vyžívat se v neuvěřitelné náklonnosti. Banány se dají získat dvěma způsoby. Buď si je koupíte za klasické peníze, nebo je můžete získat tím, že nahráváte soubory a za jejich stažení ostatními uživateli jste odměněni určitým počtem banánů. Háček je ale v tom, že vy při stahování vidíte pouze název dokumentu a jeho cenu. To s libostí využívají vychytralci, kteří na Primáta nahrají naprosto cokoliv. Jedno tyto soubory mají společné: nikdy vám neposkytnou to, co opravdu potřebujete. Kolikrát jsou to tak tragické materiály, že se po jejich otevření chcete rozbrečet. Zažíváte situaci podobnou koupi jasného výherního losu extrémně vysoké ceny, po jehož seškrábání zjistíte, že jste nevyhráli ani korunu.

Fitness boy

Krabičkový muž. Svých 10 denních chodů nosí přehledně rozdělených v krabičkách v tašce přes rameno, hned vedle věcí do gymu. Vidíte ho téměř neustále s otevřenou krabičkou v ruce a vidličkou v ústech. Dalším poznávacím znamením je zvyk pít pouze ze shakeru na protein, i když v něm mají většinou jen vodu. Dodává to tak šmrnc jejich zpravidla o dvě velikosti menšímu tričku, než je jejich skutečná velikost. Dveřmi prochází zásadně bokem. Toho, že půjdou přímo jako normální člověk a zaseknou se rameny ve futrech, se bojí ještě víc než čert kříže.

Zbohatlík

Poznávacím znamením je v jedné ruce nejnovější model iPhone, v druhé kelímek s pumpkin latté od Starbucks, ze kterého dokáží usrkávat celý dlouhý den. Zásadně nechodí do menzy, jídlo řeší buď dovážkou z restaurace, nebo svačinkou v HDJ. Problém pro něj není ani milá finanční injekce pro spolužáka za vypracovaný projekt či seminární práci. Penězi jen hýří, což nás, kteří obracíme každou těžce vydřenou korunu dvakrát, mírně dopaluje. Má totiž to nejlepší povolání na světě: povolání syn/dcera a nebojí se vám to dávat každou druhou větou najevo.

Alkoholik

Prakticky není den, kdy byste alkoholika viděli bez kocoviny. Většinou bydlívá na kolejích, takzvaný “předkal” zvládá na JIHu, ze kterého automaticky pokračuje na Kruháč, který běžně zavírá. Vzácně ho vidíte jíst - preferuje spíše stravování tekutého charakteru. Při ranních hodinách je radost vedle něj sedět, protože z takové intenzity alkoholového výparu vám připadá, že jste včera na Kruháči byli s ním. Jedna věc se mu ale musí nechat. I po intenzivním dvoutýdenním tahu dokáže časně vstát, fungovat a všechny své povinnosti zvládnout. My, kteří každou kocovinu rozcházíme 3 dny, jim tiše závidíme, a proto nás tak štvou.