Poetika a Wohnout

Rozhovor s Poetikou jsme jako jediný dělali venku, jen kousek za stage, kde mezitím probíhala zvukovka Wohnoutů. Kluci se ale ani tímto, lehce hlučnějším prostředím nenechali rozhodit a pokecali s námi se stejnou energií, kterou předvedli na pódiu.

iZUN: Jak jste si užili dnešní hraní?

Ondra: Já si myslím, že to bylo super. Lidi byli parádní, takže si myslím, že tento koncert byl zatím takovej největší, co jsme teďka za poslední dobu zažili, že?

Dan: No, my jsme toho teď za poslední dva roky, stejně jako většina interpretů, moc neměli, a hlavně jsme ještě teď v únoru vydali novou desku, Identity, takže jsme do toho šli s tím, že jdeme na jeden z největších koncertů, ještě navíc s novejma písničkama. Samozřejmě to znamená hromadu možných úskalí, není to vyzkoušený, vůbec nevíme, jak to funguje na ty lidi, takže z toho koncertu máme nějaký poznatky. My jsme počítali i s tou nejhorší možnou variantou, že nás můžou i vypískat, protože my jsme nevěděli, co funguje naživo, zcela upřímně, ale oni nás přijali a byli skvělí. Takže i když jsme tam samozřejmě mohli udělat nějaký chybky, což se po takové době stává, tak nám to odpustili, my jsme si to užili a myslím, že to možná nebylo ani znát. 

iZUN: Slyšeli jste v minulosti o MA, nebo jste vůbec nevěděli, do čeho jdete?

Eda: Já osobně jsem si třeba myslel, že to je nějaká taková ta klasická přehlídka někde v kulturáku a pak jsem narazil na FB událost a zjistil jsem, že je tam přihlášených třeba pět tisíc lidí a řekl jsem si: „Ty kráso, to je docela soda.“ Vím, že my jsme tady měli hrát loni, ale to se přeložilo kvůli koronaviru, a kdybych věděl, že to bude takovýhle, tak mě to mrzí o to daleko víc. Fakt to bylo super!

Ondra: Já, když jsem si četl, že je to Miss Agro, tak jsem si popravdě představoval nějakou přehlídku traktorů a holku, co vypěstovala největší dýni a podobný věci. Ve výsledku to bylo úplně jinak. Když jsem se podíval na web akce, zjistil jsem, že to je už od roku 1999 a díval jsem se i na ty holky, co tam jsou, takže jsem o to víc těšil, samozřejmě. Ale fakt jsem si představoval úplně jinak, podobně jako Eda v tom kulturáku, v nějakejch pytlích od brambor a tak.

Dan: To jsem tady jedinej, co ví, o co de, ty vo*? (dodal se smíchem) Já jsem tady pár semestrů byl na VŠCHT, takže jsem tady zažil tyhle různý akce, stejně jako na kolejích na Strahově. Taková ta klasika, kam se dá jít, tak tam prostě v devatenácti letech jdeš, že jo.

iZUN: Vy jste měli velký bum v roce 2016, kdy vám vyšla skladba Zkouším žít a dostali jste se tak i do nominace na Objev roku v Českém Slavíkovi. Od té doby jste stihli vydat 2 alba, odjet 2 turné s Mirai a s Lipem, jedno sólové turné a letos na podzim chystáte další. To je celkem dost za relativně krátkou dobu, když započítám i Covid. Co pro vás byl asi největší posun v kariéře?

Ondra: Největší posun byl bezpochyby ten první singl, protože to bylo obrovský štěstí a tam se setkalo všechno, co mohlo. Potom jsme vlastně během půl roku museli udělat kompletní desku a ta se tak nějak povedla takovým stylem, že vlastně čtyři roky jsme na tom byli schopný tak nějak fungovat a lidi to bavilo. Takže teď až jsme, i kvůli covidu a podobně, udělali další a uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Eda: Za mě teda musím říct, že největší bum, kterej byl v mých očích, byla tour s kapelou Mirai. Do doby jsme byli ti kluci, kteří si tak nějak zkoušeli v malý zkušebně, a najednou jsme vyběhli na velký pódia v kulturácích, před náma byly tisíce lidí a viděli jsme kolegy a kamarády z Mirai, jak fungujou dohromady, takže to nám dalo asi nejvíc. To byl teda další z velkejch zlomů.

iZUN: Poznamenal Vás jako kapelu nějak razantně Covid? Je známo, že jste odsouvali vydání druhé desky, ale co kromě toho?

Ondra: Já myslím, že ve výsledku pozitivně. Ze začátku jsme z toho možná byli i nějací špatní. Bylo to znát i na naší tvorbě i na naší aktivitě, ale ve výsledku se stalo to, že jsme vyměnili instrumentální část kapely. Prohodili jsme bubeníka a kytaristu, vyměnili jsme vlastně komplet i management, takže jsme šli přímo pod Universal. Máme teď Martinu Tůmovou, naší manažerku, takže všechno se teď dost změnilo. I k tý hudbě jsme vlastně začali přistupovat jinak, začali jsme jezdit na jednu chatu na jižní Moravě, tam jsme začali skládat. Myslím si, že to v nás možná vzbudilo lepší přístup. Dřív byly ty hity, byla tour s kapelou Mirai, a teď si myslím, že nebýt toho covidu, tak nám bude trvat mnohem dýl, než tu desku vydáme. Takže nám to i v určitém směru pomohlo. 

iZUN: Ve svých skladbách si pohráváte s různými žánry, co vás jako Poetiku vystihuje nejvíc? Ke kterému žánru tíhnete nejvíc?

Dan: No, my jsme popová kapela a tak to berem. Cokoliv, co lidi chytí a baví, tak je vlastně pop. To je přesně ten mainstream, kterej se trefí a je jedno, jestli to má zvuk víc rockovej, nebo je víc takový reggae totální, pop ala Katy Perry, nebo něco takovýho. Takže to si myslím, že nás vystihuje nejvíc. Jsme popová kapela v tom smyslu „neznít stejně, ale mít přijatelný písničky pro většinu publika“. 

Ondra: Přesně. Snažíme se jít různýma směrama. Zkoušeli jsme, protože jsme to nikdy předtím nezkusili. Tvořili jsme tak, jak Dan říkal, že jsme tu desku museli udělat během půl roku po tom prvním singlu, takže tam ten prostor na nějaký velký hledání cesty nebyl. Tam jsme si museli vytyčit ten cíl a jít si za tím. Tady máme teprve možnost tak nějak polemizovat a uvažovat nad tím, jak bychom to mohli dělat a sami to pořád nevíme, což je super. Kdybychom to věděli, tak bychom byli moc stereotypní. Je to na té druhé desce slyšet hodně, proto se taky jmenuje Identity, protože je taková různorodá. Jak v tom zvuku, tak v těch tématech, a uvidíme, co přinese nějakej budoucí čas. 

iZUN: Když skládáte texty, jak do toho dáváte svoje osobnosti? Je to třeba tak, že jedna skladba je víc na Edu, další zase na Ondru, nebo jakým způsobem se do toho promítáte?

Ondra: To je různý no. Někde je víc Eda, někde zase já. Někde jsme se to snažili víc promíchat, třeba v písničce Identity, abychom byli oba dva co nejvíc všude. Vždycky jsme to měli v nějaký, když to řeknu hnusně, šabloně, že byla nějaká první zpívaná sloka, já jsem zpíval refrény, Eda pak měl zase rapovou sloku… Takhle jsme to vlastně víc prolínali. Eda má vlastně ten Cíl, tu písničku. Já jsem měl zase na nové desce Elegii a ve všech písničkách je vlastně Dan, protože ten to produkuje. Ten je takovej všudypřítomnej, něco jako Bůh. 

Eda: Za mě vlastně k tý textový stránce, jak kdo píše, tak já si myslím, že Poetika je silná v tom, že člověk tam může najít spoustu různejch pohledů. Když bude třeba víc poslouchat to, jakým způsobem píšu já, tak vlastně rapový sloky píšu víc přímočařeji, zato Ondra daleko víc přemýšlí nad různýma metaforama a nad tím, aby si v tom ten člověk opravdu mohl najít to svoje. To si myslím, že je další silná stránka, že každej z nás dává trochu víc toho svýho niterna a pak to vypadá tak, jak to vypadá, resp. zní tak, jak to zní.

iZUN: Poetika začínala pouze se třemi členy a postupem času se k vám přidal Jakub a David. Přemýšlíte o dalším rozrůstání kapely, nebo si myslíte, že jste takto kompletní?

Dan: Já si myslím, že tohle je kompletní verze, protože není potřeba měnit něco, co funguje a kde jsme se našli. Proč tam přidávat další lidi jenom proto, aby tam byli a vlastně jsme teprve vymýšleli, co by tam měli dělat, a zbytečně komplikovali celej ten proces a ten systém?

iZUN: Kromě podzimního turné, co plánujete teď? Nějaké další koncerty nebo letní festivaly?

Ondra: Když řeknu ty největší, tak tam máme Vysočina Fest, SázavaFest ve Světlé nad Sázavou, nebo například FM City Fest ve Frýdku Místku. A hromadu dalších jiných, samozřejmě nechci urazit žádnou obec.

Dan: Větších, menších obecních a takových.

Ondra: Přesně! A na ty se těšíme úplně stejně.

iZUN: Když takhle koncertujete, tak kde se cítíte nejlíp? Jste spíš festivaloví nebo kluboví?

Ondra: Mně osobně je to vždycky nejpohodlnější takhle venku. Je hezky a většinou, když už takhle hrajem na večer nebo večer, tak tam jsou super světla a tak, takže mám potom dobrej pocit obecně z tý show, že vlastně těm lidem dáme všechno, co můžem. Kdežto v tom klubu, tak tam jsme limitovaný místem. Za mě je klub lepší na zimu a menší akce nebo nějaký exkluzivky, kde se pozve nějakých dvě stě fanoušků, který někde vyhráli nebo jsou naši největší fans na Facebooku, takže jsou to fakt VIP. Ale pro to většinový publikum můžeme opravdu nejvíc odevzdat na nějaký větší letní akci. 

Dan: Já jsem nad tím zrovna dneska přemejšlel, protože teď ty letní akce budou samozřejmě všechny venkovní, tak bych si strašně přál i nějakou menší akci, kde s těma lidma budeme v úzkém kontaktu, protože tam vyzkoušíme ty naše nový písničky a to všechno. Na tom festivalu, na tom velkým pódiu, kde oni jsou vlastně daleko pod náma a za těma zábranama, tak tam ten kontakt není prostě tak velkej, je to tam dost anonymní dav. Kdežto třeba 3. června budeme hrát v Praze na lodi, a tam je to naprostý opak, protože jste tam jen pár desítek centimetrů od první řady a můžou vám tam klidně rozvazovat tkaničky na tom pódiu a ta zpětná vazba je okamžitá. Už jenom v těch výrazech těch lidí, který máte hned před sebou. Tam mi to dá taky strašně moc. Takže ano, fesťáky jsou samozřejmě super, ale já se hrozně těšim i na takovéhle akce, jako je ta loď nebo i ty kluby, kde ty lidi mám přímo před sebou a vím nebo tuším, co se jim líbí a co by se třeba dalo udělat jinak. To je podle mě ta práce toho hudebníka, pořád se zdokonalovat a vymýšlet nový věci. To si myslím, že je naše povolání. 

Poznámka z backstage

Kluci z Poetiky jsou neskuteční pohodáři a je s nima opravdu sranda. I přes neustále vyrušování během rozhovoru, zvukovou zkoušku hned vedle nebo lehkou únavu jsme si rozhovor opravdu užili a bylo to příjemné zakončení dne.

Wohnouti byli náš jediný rozhovor večera, který proběhl ještě před vystoupením. Jejich následný, víc jak hodinu trvající playlist pak roztančil celý kampus. Závěrečný Svaz českých bohémů pak publikum halekalo tak, že málem překřičelo samotnou kapelu. Za Wohnouty nám odpovídal Matěj Homola.

iZUN: Slyšeli jste o Miss Agro už někdy dřív, nebo poprvé až letos? 

Matěj: My máme zhruba tak 100 koncertů ročně, takže nevím, jestli se úplně trefím, ale mám pocit, že zhruba tak 5 let dozadu jsme hráli na Miss Agro, která byla v Holešovické tržnici. Je to možný? Nevím, ale moc vejšek Miss nedělá, neslyšel jsem o Miss FAMU, nebo něco takovýho. Ale Miss Agro už jsme myslím hráli. Takže jo, ten pojem už je zavedená značka.

iZUN: Pro hodně studentů je Svaz českých bohémů skoro hymna. Můžete si vůbec dovolit tuhle písničku nezahrát?

Matěj: To už si dneska nemůžeme dovolit nikde. Ještě jsme to nezkusili. Je to asi náš hit číslo 1 a každá kapela na kterou jdeš, tak z hlediska posluchače, co na tom koncertu očekáváš? Ten největší hit, hodně očekáváš klipovky, čemuž taky podřizujeme třeba festivalový playlisty a tak dále. Takže to nejde nezahrát. 

iZUN: Je nějak specifické hrát pro studenty oproti třeba těm festivalovým publikům?

Matěj: Zaprvé si myslím, že je spousta studentů mezi festivalovým publikem všude po republice, kde hrajeme, ale obecně na nás chodí takový regenerační průřez. Takže si myslím, že ne. Hodně se pro studenty hrajou Majálesy, to jsou akce, který jsou vždycky perfektní. Takže já myslím, že studenti jsou zrovna taková sorta lidí, který si to umí užít, zvlášť, když je hezký počasí.

iZUN: Jací studenti jste vlastně byli vy? Je to publikovatelné?

Matěj: Publikovatelný to je, všichni máme maturitu, některý s odřenýma ušima a někdo to dál nedotáhl. Všichni jsme skončili s maturitou a byli jsme myslím průměrný, až podprůměrný studenti. Někteří z nás byli vyloženě hodně zlobiví, třeba náš baskytarista, to byla taková vyhlášená firma na naší základní škole, kam jsme chodili všichni.

iZUN: Můžeme říct, kde to bylo?

Matěj: Lobkovicovo náměstí na Vinohradech, na Praze 3. Těžko říct, jestli bychom jinak fungovali v týhletý sestavě, protože to všechno dávno začalo tím, že vyhodili našeho baskytaristu ze školy v Karlově ulici a přesunuli ho k bráchovi do třídy, kde se z nich postupem doby stali velmi dobrý kamarádi. Já jsem o 3 roky starší, chodil jsem na stejnou školu, ale tím, že jsme byli taková parta a chodilo se k nám domů, tak to bylo provázaný. Takže možná, že kdyby nezlobil, tak buď bychom nezaložili kapelu nebo máme jinýho basáka.

iZUN: Měli jste tady čas podívat se na nějaké disciplíny Miss Agro, nebo jste přijeli a jdete rovnou hrát?

Matěj: Teď jsme přijeli a viděli jsme, jak jsou nastoupený na pódiu, což nevím, jestli je disciplína…

iZUN: …to je vyhlášení.

Matěj: Aha, to je vyhlášení. Takže to jsme nestihli, bohužel. Tady jsou disciplíny typu sport nebo znalosti?

iZUN: Ne ne ne, mají několik disciplín. Mají svojí volnou disciplínu, taneční vystoupení, jízdu na elektrickém býku a tak. 

Matěj: Takže nestihli jsme, ale musím říct, že hrozně fandíme tady těm crazy nápadům. 

iZUN: Vzkázal bys něco holkám, když jsi je tam viděl?

Matěj: Já jim přeju, ať zdárně dodělají školu. A ať dělaj v životě co chtěj, asi nechtěj skončit jako modelky, když jsou Miss vysoký školy. Nevím třeba, jakej to má kredit, být Miss Agro. Ve škole asi obrovskej, věřím, že ve škole je čekají zlaté časy. 

iZUN: Byla nějaká speciální příprava na tenhle koncert? Můžete prozradit nějakou obecnou přípravu, jakou máte před koncertem? Je známo, že váš basák s kytaristou chodí před koncertem do sauny.

Matěj: Ti chodí do sauny, přesně tak. To se dneska asi nestalo, protože tím, že hrajeme na domácí půdě, tak oni to mají spojený s tím výletem, že vždycky jedeme do nějakého města, tak navštíví další saunu. Já myslím, že nic vlastně neproběhlo. Při tomhle počtu koncertů už se nějak nepřipravuješ. Přijedeš, hraješ. Nemáme žádný rituály. Já jsem třeba věděl, že dneska bude koncert a včera jsem měl strašnou chuť jít někam kalit. Ale věděl jsem, že by to prostě nedopadlo dobře, takže člověk už časem jde trošku do sebe a ví, co si může dovolit. Takže příprava na koncerty je třeba to, že před tím nikam nejdeš.

iZUN: A dřív jste třeba chodili? Bylo vám to víc jedno?

Matěj: Přesně tak, dřív nám to bylo víc jedno. Zaprvé s věkem jsou ty kocoviny horší, že jo. Když vstáváš ve dvaceti druhej den a teďka druhej den, tak je to fakt rozdíl, a hlavně časem už to fakt není prdel. Když jsi zničenej, nejen tím alkoholem, nechce se ti ani z baráku, ani z postele, a teďka máš jít někde bavit 1000 lidí a fakt se ti nechce, tak za chvilku už se vlastně bojíš toho stavu. Takže ne, že by nějaký pivo neproběhlo, ale nemůžu se vymrtvit. Nebo ne, že se to nestane, my hrajeme pátky/soboty a po každým koncertě je party. Ať je to festival, nebo vlastní koncert v klubu. Takže tomu se prostě nevyhneš. Ale je jenom na tobě, jestli a nakolik se zúčastníš.

iZUN: A hráli jste někdy tak, že jste se stihli „zúčastnit“ už před koncertem?

Matěj: To se taky stalo. Ale jako musím říct, že nejsme jako třeba Tři sestry. Já jsem zrovna dneska viděl shodou okolností rozhovor s Fanánkem, je to můj dobrej kamarád a hodněkrát jsme s nima hráli, tak tam se s tím počítá. Ale my máme trošku náročnější pasáže, je tam spousta slov. Ale stává se. Já si dám rád drink na pódiu, ale že bych předtím dal 10 panáků a šel hrát, to ne.

iZUN: A na pódiu piješ co?

Matěj: Teďka whiskey s Colou.

iZUN: Nedávno jste vydali nové album HUH! Jak se mu daří? Baví lidi? 

Matěj: Já myslím, že jo. To poznáš, kolik lidí si zpívá ty písničky s tebou na koncertě, takže já myslím, že jo. Máme dobré ohlasy vlastně všude, i my sami jsme s ním spokojený, což ne s každou deskou třeba zpětně seš. Myslím, že se povedla.

iZUN: Kdo vás sleduje ten ví, že brácha kytaristy, Honzy Homoly, se začal učit na housle. Dočkáme se houslí na pódiu Wohnout? 

Matěj: Takhle, já si myslím, že jo, protože my občas děláme vždycky jednou za 3 roky akustickou šňůru. Vyhodíme elektrický kytary, nahradíme je akustikama, i ty písničky kolikrát předěláváme do jiných podob. To znamená, že pokud brácha už bude na nějakém levelu, to asi posoudí on sám, tak je určitě přitáhne.

iZUN: S vámi hrál na housle Vojta Lavička…

Matěj: To je vlastně stálej, je host na našich turné. A to teda bude brácha muset hodně dlouho cvičit na tuhle úroveň. 

iZUN: Další prominentní člen kapely, Jakub Kohák, ten s vámi naposledy hrál kdy? (pozn. red.: Jakub Kohák byl režisérem několika videoklipů Wohnout a podle dřívějších rozhovorů Matěje Homoly má privilegium zúčastnit se libovolné skladby, na libovolném koncertě a hrát na libovolný nástroj.)

Matěj: Já si myslím, že to bude pár let a třeba přijde dneska. Tam nevíš nikdy. Někdy se tak záhadně zjeví a najednou hraje, pak rád stejně záhadně zmizí. Nicméně ta spolupráce trvá asi 10 let a za těch 10 let bych řekl, že odehrál tak 4 až 5 koncertů. Teda vždycky jednu písničku.

iZUN: S bráchou, kromě muziky, platíte v Čechách také za matadory skateboardingu, máte i vlastní designy desek. Jezdíte ještě?

Matěj: Já zrovna dneska byl. Brácha, ten se na to vykašlal hodně dávno. Ale já jsem dneska byl, protože já jsem částečně Pražák, tak jezdím takzvaně na měkkých kolech streety po Praze. Nejezdím moc ve skateparcích, i když trošku občas. Ale hodně s kámošema jezdíme kopečky po Praze. 

iZUN: Vy máte i skatový klip k písničce Nářadí na dobrou náladu, s Maxem Habancem a spol., kde jezdíte skoro všichni. 

Matěj: To bylo jenom pro účel klipu. S touhle komunitou jsme hodně provázaný a tenhle ten klip dělal člověk, kterej hrozně dlouho točí takový videa, takže použil nějaký starý záběry a namíchal to se svolením všech. Je to taková divná otázka, protože se na to ptaj skoro v každém rozhovoru, ale ta životnost skejťáka je úplně jiná, než životnost třeba fotbalisty. Málokdo je přes 30 nebo přes 40, fakt málokdo. Dělat to na nějaký úrovni jde třeba do 30 let, pak je strašně znát opotřebování toho těla.

iZUN: Blíží se festivalová sezóna, máte radši letní fesťáky, nebo podzimní turné po klubech?

Matěj: Takhle, ne každej fesťák je skvělej, a to samý platí o klubech. Je to spíš o tom, jak se ten koncert povede. Spíš máme radši festivaly z toho hlediska, že se hraje venku, je teplo, léto a lepší atmosféra ve společnosti, než na podzim. Je to celý takový uvolněnější, takže fesťáky bych já třeba preferoval. 

iZUN: U vás v kapele velká část muziky vzniká u vás jako u bráchů buď u jednoho, nebo u druhého, přičemž ty styly máte dost rozdílné. Jak předcházíte konfliktům v kapele?

Matěj: Tak občas nějaký jsou, ale spíš každej jedeme na sebe a skládáme si svoje věci. Málokdy teď vůbec pracujeme dohromady, i když stane se. Takže tím se ty konflikty eliminujou.

iZUN: Ale přeci jen, vzájemně si v těch skladbách hrajete, tak platí tam třeba nějak osobnost autora?

Matěj: Platí, že autor má právo veta s tím, že občas připustí i nápad toho druhýho. My už si nemusíme moc věcí vysvětlovat, tak nějak to automaticky plyne. Prostě skládáme zvlášť, nakonec to dáme dohromady, tak půl na půl.

iZUN: Díky té bratrské dynamice vás občas lidé srovnávají s Oasis. Znamená to pro vás něco? 

Matěj: Určitě to bylo plus v začátcích kapely. Asi je to vždycky bonus, nemusíš si moc věcí vysvětlovat. Máš kapelu s člověkem, kterýho znáš dobře, není to někdo z inzerátu.

iZUN: Kromě momentálního turné, co chystáte na léto?

Matěj: Na léto chystáme po dlouhý době velkou pauzu, kterou jsme posledních 20 let neměli, ve smyslu, že jsme furt hráli bez dovolených. Teďka tam máme nějaký 3 týdny volno, což je poprvé. Takže se rozletíme někam do světa. Jinak díky tomu, že ta deska je pořád aktuální, tak asi budeme hrát hlavně věci z ní. To je asi všechno, co teďka můžeme dělat. Pořád je ještě brzo začít pracovat na něčem novým. 

iZUN: Jako první tu dneska hráli RIGHTNOW, kteří s vámi jedou turné. Jak jste na ně přišli? 

Matěj: 

Já úplně nevím, kdo přitáhl zrovna je. Je to tak, že když jedeš na turné, chceš mít nějakou předkapelu, tak buď vyhlásíme, ať nám kapely pošlou nějaký demo nahrávky a z toho si vybereme někoho sami, nebo se s někým zdrcneš na baru a prostě se nějak domluvíte a pak to platí. I spousta našich spoluprací, komu jsme předskakovali my, vzniklo fakt tak, že se potkáš na baru a nějak se to domluví. Jak to bylo v případě týhle kapely, to já nevím, za mnou to nejde. Nicméně musím říct, že mě ti kluci bavili, a to nemůžu říct o každý předkapele. Já je většinou nevybírám, vidím je až na tom koncertě, a spousta z nich není můj žánr nebo srdcovka. Ale tady ti kluci mě moc baví.

Poznámka z backstage

Málokdy se vám poštěstí dělat rozhovor s někým, koho hudebně považujete v podstatě za boha. Matěj Homola je naprostý pohodář a když mu hodíte otázku, tak ji často sám začne v odpovědi rozvíjet do nečekaných oblastí, což je novinářův sen. V půlce rozhovoru se dostavil i Honza Homola a zbytek rozhovoru byl podbarven jeho rozcvičováním se na kytaru. Od tohohle rozhovoru se nám opravdu nechtělo odcházet.