Seznamte se s Lucií Myrdaczovou: finalistkou č. 9 Miss Agro 2025

Bio zpovídané

Jméno: Lucie Myrdaczová

Fakulta: FAPPZ

Studijní program: Kynologie, 1. ročník

Věk: 20 let

iZUN: Proč jsi se přihlásila do Miss Agro 2025?

Lucie Myrdaczová: Byl to takový spontánní nápad. Napadlo mě to v deset večer před uzavírkou. Vlastně jsem to jen viděla na Instagramu a říkám si: „Proč to nezkusit?“ A vlastně jsem tady v top desítce, tak jsem za to velmi ráda.

iZUN: Máš v životě nějaký vzor nebo ideál?

Lucie Myrdaczová: Já bych řekla, že svoji maminku. Je to velice silná, empatická a soběstačná žena, takže můj největší vzor je ona.

iZUN: Co bylo tvým snem, když jsi byla malá? Měla jsi nějaké vysněné povolání?

Lucie Myrdaczová: Mým snem vždy bylo pomáhat zvířatům, takže jsem chtěla být veterinářka. To mi nevyšlo, ale přesto dělám, co mě baví a užívám si to naplno.

iZUN: Jaké máš plány po škole?

Lucie Myrdaczová: Po škole bych si chtěla založit vlastní cvičák pro pejsky a začít svůj byznys v dog dancingu (tancování se psem, pozn. red.)

iZUN: Jaké máš koníčky?

Lucie Myrdaczová: Ve svém volném čase se věnuji své kobyle, jezdím na koních anebo se svým pejskem cvičíme dog dancing.

iZUN: Co je to ten dog dancing?

Lucie Myrdaczová: Dog dancing je soutěž dvojic, jakožto člověka se psem – tančí se na hudbu a jsou tam různé předepsané cviky. V tuhle chvíli to děláme spíš rekreačně, ale snad to jednou posuneme dál.

iZUN: Byli jste už někde s pejskem?

Lucie Myrdaczová: Zatím ne, teď vyjedeme na první soutěž. Uvidíme, jaké to bude.

iZUN: Máš nějakou guilty pleasure? (tajná neřest, pozn. red.)

Lucie Myrdaczová: Řekla bych, že moje guilty pleasure je čas strávený s mými zvířaty. Dodává mi to klid, naplňuje mě to a hlavně mě to baví.

iZUN: Z čeho máš největší strach?

Lucie Myrdaczová: Řekla bych, že z pavouků, ale to asi není správná odpověď. Bude to spíš ze ztráty svých blízkých a těch, které mám ráda.

iZUN: Prozradíš na sebe něco, co by do tebe v okolí nikdo neřekl?

Lucie Myrdaczová: Do osmnácti let jsem hrála rugby.

iZUN: Rugby? Za nějaký pražský tým?

Lucie Myrdaczová: Ne, ne, hrála jsem za Babice z Říčan u Prahy a  skončila jsem u U18 (kategorie do 18 let, pozn. red.), protože pak už jsou jen ženy a to jsem se už trošku bála o svůj život, takže jsem skončila.

iZUN: Máš na sobě něco, co bys chtěla změnit? Ať už psychicky nebo fyzicky.

Lucie Myrdaczová: Mám tlustý kotníky, to mě trochu deptá. A psychicky to, abych nebyla tolik tvrdohlavá, umím si hodně stát za svou věcí, i když to není pravda a nenechám si to vymluvit.

iZUN: Co je tvůj dosavadní největší úspěch?

Lucie Myrdaczová: Můžu dělat to, co mě baví, můžu to i studovat a vím, že se tomu budu nadále věnovat i po zbytek svého života. To jsem si vždycky přála. Také jsem vždy chtěla pracovat spíš někde venku než v kanceláři, takže to mi taky dalo cíle, které jsem si splnila.

iZUN: Říká se, že co zaseješ, to sklidíš. Jakou sklizeň kreditů očekáváš na konci semestru?

Lucie Myrdaczová: Samozřejmě mít všechny zkoušky a zápočty splněné co nejdříve, abych měla co nejdelší léto.

iZUN: A poslední otázka. Kdybys byla zvíře, které bys byla a proč?

Lucie Myrdaczová: Chtěla bych být můj pejsek, protože to je nejvíc rozmazlovanej člen naší rodiny a může si dělat skoro všechno, co se mu zachce. Chodí na gauč, spí kdy chce, jí kdy chce. To bych chtěla mít.