Zahajovačka s vystupujícími Jamaron, Mandrage a Matamar. Co všechno o nich nevíte?

Jako první se místa na stage ujala kapela Jamaron. Někteří z vás jste si možná říkali, že vám je zpěvačka nějaká povědomá. Je tomu tak. Vystupovala totiž v loňské Miss Agro. Teď ale pár informací o samotné kapele. Kapelu založili tři sourozenci Jakub, Marie a Ondřej Dostálovi. Proto také JaMarOn (čti "Džamaron"). Hudba založená na českých textech a zabalená do moderního zvuku rock & pop s troškou folku. Není však výjimkou, že se kapela pouští i do zpracování tvrdších stylů.
JaMarOn jsou už od dětství propojení hudbou a svázáni společným cílem sdělovat hudbou pocity, názory a bavit lidi kolem sebe. Sourozenecké trio doplňují bubeník Václav Hejda a baskytarista Filip Karlík.

iZUN: Jak se vám dnes vystupovalo?

Jamaron: Chceme poděkovat všem, hlavně pořadateli, který nám dal příležitost se ukázat. Dorazilo hodně lidí a atmosféra byla, jak to bývá na ČZU zvykem, skvělá. Zahajovací párty je pro nás obrovská příležitost. Na ČZU jsou nejlepší studenti v Praze, jak nám již říká pravidelný výsledek Gaudeamus Alkotour.

iZUN: Jak často vystupujete?

Jamaron: Každý týden, prostě pořád. Kapele se začíná dařit a je to znát i na koncertech. Chodí na nás čím dál tím více lidí.

iZUN: Kde berete inspiraci na vaši tvorbu?

Jamaron: Inspiraci bereme hlavně ze silných zážitků. Třeba slečny, láska, medvídci a rybičky.. Inspirace přichází odevšad. Třeba bych teď mohl napsat song o tom, jak se dělá rozhovor. Jsou to životní zkušenosti, které člověka potkávají.

iZUN: Kapelu jste založili jako 3 sourozenci. Co vás k tomu vedlo a kdo s tímhle nápadem přišel jako první?

Jamaron: Přišel jsem s tím já (Ondřej Dostál) a vedl mě k tomu takový nepopsatelný pocit něco dokázat. Uvědomil jsem si, že to, co chci dělat, je muzika, a začal jsem tvořit, do té doby jsem kytaru nedržel v ruce. Pro všechny z nás je hudba na prvním místě.

iZUN: Jak dlouho už fungujete a jak dlouho si myslíte, že vaše kapela ještě vydrží?

Jamaron: Do smrti! Ale Rolling Stones, když založili kapelu, říkali, že jim to vydrží tak dva roky, tak uvidíme, jak to dopadne.

iZUN: Máte nějakou delikátní perličku, která se vám stala při vystupování?

Jamaron: Bylo dobrý, když jsme hráli v Mníšku u Liberce a já jen tak ze srandy řekl: „Je tady někdo z Mníšku pod Brdy?“ Tak se smáli, dobrý, ale pak jsem to řekl podruhé a někdo zařval: „Drž už hubu!“ Takže jsme lidem museli polehoučku vysvětlit, že to byl vtip.

iZUN: Otázka na Marušku: Jak vzpomínáš na Miss Agro? Změnilo se něco po tom, co jsi se zúčastnila?

Jamaron: Vzpomínám jedině v dobrém, no i když na to, kolik toho párkrát proteklo, bych si vzpomenout ani nemusela. No a jestli se něco změnilo, tak to nevím, snad jen to, že teď hrajem na týhle skvělý Zahajovačce (smích). A že chceme zahrát i na Miss Agro (doplňuje Ondřej).

iZUN: Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Jamaron: Vybíráme vejce z podestýlkového chovu. Toto téma je pro naši kapelu důležité a protože víme, že to je standardní zakončení každého iZUN rozhovoru. Připravili jsme se na tuto otázku.

Dalšími účastníky našeho ,,zahajovacího zájezdu‘‘ byla velice dobře známá a mnohými studenty očekávaná kapela Mandrage. Vše to začalo rokem 2001, kdy zpěvák a kytarista Vít Starý spolu s Matyášem Vordou hrajícím na bubny vymysleli a založili hudební skupinu Mandrage. O tři roky později se přidal Michal Faitl hrající na basovku a Pepa Bolan, kytarista a zpěvák. Posledním členem se stal František Bořík, který kapelu doplnil v roce 2009.
Na Zahajovací party zaznělo mnoho písní známých i méně známých z nového alba. Rozhodně však ani jeden song nenechal nikoho stát a rozhýbal celé, nadmíru přeplněné Holešovice.

iZUN: Jak se těšíte na dnešní vystoupení?

Mandrage: Těšíme se moc. I když jsme z toho trochu nesví, že jsme v takovéhle hale. Máme za sebou celý rok ježdění po venku, tak jsme zvědaví. Ale rozhodně se těšíme

iZUN: Jak vás napadlo pojmenovat kapelu Mandrage?

Matyáš: Název jsme získali na prvním koncertě, kde nás jako Mandrage uvedl uvaděč. Vůbec jsme nevěděli, o co jde, ale pak nám pan moderátor vysvětlil, že jde o slovo zástupné, které použijete, pokud chcete něco říci a nemůžete si vzpomenout na správný výraz. Místo onoho chybějícího výrazu prostě použijete slovo Mandrage. Nicméně to onen moderátor slyšel v jakémsi ruském pořadu, v češtině to tedy asi úplně nefunguje.

iZUN: Kde berete inspiraci pro vaši tvorbu?

Franta: Já za sebe musím říct, že když něco skládám, tak si sednu doma, vezmu kytaru a něco brnkám a píšu. Někdy to přijde samo, někdy vůbec. Není to tak, že bych chodil na vycházky do lesa čerpat inspiraci.


iZUN: A jak dlouho vám trvá vymyslet text k písničce?

Franta: Jak kdy. Jsou písničky, jako třeba Herečky z poslední desky, kde se text přepisoval snad na pětkrát, vznikal celý rok. Některé texty ale jdou hned, což se povedlo třeba u Po půlnoci, tam byl text hotový za pár minut.

iZUN: Máte rádi festivalovou atmosféru nebo byste upřednostnili komornější koncerty?

Matyáš:  Já mám rád festivaly. Mám rád, když se hraje venku. Většinou bývá teplo, ne vždycky. Vystupování o Vánocích je horší, ale v létě je to super. Pobývá se déle v backstagi a jsou tam všechny ostatní kapely, bývá tam přátelská atmosféra. Když jedeme tu svou tour, jsme pořád spolu a to víte, po nějaký době se to nedá vydržet (smích).

iZUN: Jak moc rádi vzpomínáte na svá studentská léta?

Matyáš: Ježiš marja, na to vzpomínáme neradi. Do školy jsme chodili spolu a jediný, co na tom bylo dobrý, že jsme tam chodili spolu. Pak jsme tak různě propadali, že už jsme spolu zas nebyli, ale aspoň jsme se pak sestěhovali dohromady. 

Franta: My jsme tak totiž i tupci, to bude tím. Kdybychom byli chytří, tak bychom si to asi i užili.

iZUN: Kromě hraní, věnujete si i jiné práci či jiným zálibám?

Franta: Máme děti. Sice ne spolu, chtěli jsme, ale nešlo nám to. Tak jsme si museli najít holky. Ale ne, to je taková záliba nade všechno. Moje malá holčička začala chodit do školky, tak jsem začal zase číst a mám z toho velkou radost.

Matyáš: Franta třeba leze na komíny. Je to výborný kominář. Ale pozor, to není kominík, Franta nečistí komíny, chodí se tam pouze kochat. Většinou je ještě měří, jak jsou dlouhé.

Franta: Akorát tohle už říká Matýsek ze setrvačnosti. Letos jsem byl jen dvakrát.

Matyáš: Je to pravda, ale byli jsme teď na Mirai festivalu ve Frýdku-Místku (FM City fest) a tam Franta taky lezl na komín. Samozřejmě se všechny sekuriťáci z celého festivalu seběhli a chtěli Frantu sundat.


iZUN: Máte nějakou delikátní perličku, která se vám v průběhu vystupování stala?

Matyáš: S Frantou máme ještě jednu kapelu. Teď si uděláme takové nenápadné promo. Každopádně kapela je samozřejmě výborná, ještě lepší než jsme my. Máme falešný klavír a na něm jsou postavené bubny. Abych na ty bubny mohl hrát, musím po klavíru vylézt a nějak se tam dostat. Zezačátku jsem měl žebřík, ale ten jsme na prvním koncertě úspěšně ztratili. Od té doby musím každý další koncert hledat jiné způsoby, jak se nahoru dostat. Na jednom koncertě před Tomášem Klusem a jeho narvaným sálem jsem vylézal po Frantovi a spadnul jsem z bubnů na zem. Shodil jsem i Frantu i všechny kytary a náčiní okolo. Všichni si samozřejmě mysleli, že to byla nahraná komická scénka, tak jsme to tak s radostí nechali.

Franta: Čistě s kapelou Mandrage se mi povedlo spadnout z pódia když jsme hráli před Karlem Gottem. Ten den jsme hráli dvakrát, poprvé v Hradci Králové, kde jsem se po vystoupení poněkud přecenil, a na druhý koncert v Českých Budějovicích jsem jel snad až nepříjemně upraven. Snad proto jsem se s Gottem nikdy osobně nepotkal, musel mě mít za hroznýho zlitce! Ale už je to spousta let, dneska už máme techniky, kteří nás chytají a zase hážou zpátky.


Matyáš: Mně se ještě stalo, že jsem na jednom koncertě chytil příšernou virózu a musel jsem se jít během hraní vyzvracet. To teda taky nebylo nic příjemného. Ale nejvtipnější bylo, že mi celá kapela řekla, že ta písnička byla lepší, když jsem tam nehrál. Umíte si to představit? Prej lepší!

iZUN: Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Matyáš: Samozřejmě jsem rád, když se zvířata mohou chovat ve výběhu, na farmách. A raději si jdu koupit vajíčka z farmy než z velkochovu.


Jedním z posledních vystupujících zakončující celý večer bylo duo nazývající se Matamar. Jmenovitě Martin (Mata) a Marek (Mar) nám též věnovali několik svých minutek času a odpověděli na pár otázek týkající se jejich vzniku, vztahu k hudbě a mnoho dalšího. Kluci spolu hrají už 13 let a mají nespočet zážitků a vtipných historek, se kterými se s námi všemi rádi podělili.

iZUN: Jak se těšíte na dnešní vystoupení?

Matamar: Těšíme se velmi. Narvaná hala, to je vždycky super. Minulý týden jsme tu vystupovali na zahajovací party školy ČVUT, to bylo taky skvělý. Ale věřím, že dneska to bude ještě lepší.


iZUN: Hráli jste už někdy pro studenty ČZU?

Matamar: Ano, ano, na loňském Gaudeamu v Praze. 

iZUN: Jak jste se poznali a kdy jste se rozhodli dělat DJs?

Marek: Poznali jsme se na základní škole v druhé třídě. Úplně poprvé jsme se potkali v první třídě, Martin chodil do áčka a já do béčka.

Martin: Je zajímavý, že oba dva jsme chodili do první třídy, ale každý do jiné třídy. V druhé jsme oba přestoupili do jiné školy do stejné třídy. Marek přestoupil asi 2 měsíce přede mnou, to znamenalo, že neměl ještě žádný kamarády, nikoho neznal. A pak jsem přišel já, já taky nikoho neznal, tak se mě hezky ujal.
 

Marek: DJs jsme se rozhodli dělat taky už pár let zpět. Je to asi 13 let, co hrajeme veřejně, takže počítám tak 15 let, kdy vznikla hlavní myšlenka. A vzniklo to tak, že já si koupil prvních 5 desek, pak mixák a gramce. Martin jeden den přišel, všechno to viděl a řekl: Jé, to je hezký - a koupil si všechno najednou taky. No a začali jsme hrát.

iZUN: Co považujete za svůj největší kariérní úspěch?

Marek: Že jsme to vydrželi pořád spolu (smích).

Martin: To je ale pravda. Největší náš úspěch je to, že jsme to spolu vydrželi až doteď. Každý další den je pro nás ještě větší úspěch, takže my slavíme každé naše vystoupení. 

Marek: Ale i tak je těžké něco vypíchnout. Určitě bylo moc fajn hrát na různých místech, ať už na Ultra v Evropě, hraní na Mácháči má taky něco do sebe. Spíš si myslím, že největší úspěch je to, že se tím vším můžeme určitým způsobem živit. Každý den jezdit po republice, do zahraničí a zkrátka dělat to, co nás tak moc baví.

iZUN: Jaká byla největší akce, na které jste vystupovali?

Matamar: Co se týče počtu lidí, tak loni jsme zavírali Prague Pride na Letné, tak asi tam. To bylo fakt super. 

iZUN: Kromě hudby, máte ještě nějakou jinou práci?

Martin: Já k tomu dělám ještě grafiku a design.

Marek: Přidali jsme další zálibu, což jsou vodní dýmky, kterým se v poslední době hodně věnujeme. Momentálně plánujeme obrovský veletrh s vodními dýmkami, mělo by to proběhnout přibližně v květnu přímo tady, v Malé sportovní hale v Holešovicích. Chceme tam zakomponovat živou hudbu, nějaký program a hlavně ty vodní dýmky.

iZUN: Napadají vás i nějaké koníčky, kterým se věnujete mimo práci?

Martin: Ve zkratce vodní dýmky, hudba, design. 

Marek: Určitě jsme milovníci filmů, to je taky jeden z našich velkých koníčků. Rádi zajdeme do kina.

Martin: A ještě mě tak napadá, že se hrozně rádi přeme. Jestli nám opravdu něco jde, tak je to odporovat tomu druhému, ať řekne cokoliv. Dost často se dohadujeme, rozebíráme naprosté kraviny a děláme to třeba 3 hodiny - ať už jsou to věci, jestli třeba logo bude nalevo/napravo. Ve výsledku to však končí dobře, ustoupí jeden, ustoupí druhej a je to cajk. Kdyby to takhle fungovalo i v partnerství, tak to bude všechno skvělý (smích).

iZUN: Jaký byl váš kariérní postup? Byla to těžká cesta?

Martin: Já bych řekl cesta spletitá. Měli jsme totiž spoustu různých etap a ta cesta není úplně přímá. Zezačátku jsme hráli úplně jiný styl, pak zase jiný styl. Vyvíjelo se to hodně, hlavně když jsme pak přešli na house music.


Marek: Co se týče kariérního postupu, řekl bych, že jsme začli někde od píky a došlo to až tam, kde jsme teď. Těžká cesta se říct nedá, spíš dlouhá určitým způsobem, 13 let je 13 let.

iZUN: Jak vzpomínáte na svá studentská léta?

Marek: To už si ani radši nepamatujeme.

Martin: Já chodil na uměleckou školu, tam byli fakt divní lidi.


Marek: Už právě v těchto letech jsme se začali nějakým způsobem věnovat hudbě, takže naši spolužáci to úplně nepobírali a dělali si z nás dost často legraci. Když si vzpomenu zpátky na jedny z našich prvních fotek, tak jsem jednou došel do učebny IT a tam dali na všechny monitory naše promo fotky. Tak moc jsme se jim líbili.

iZUN: Máte nějakou delikátní perličku, kterou můžete našim čtenářům povědět?

Marek: Teď jsme byli na takové akci s moderátory nejmenovaného rádia a začalo se to tam tak lehce rozjíždět. Nakonec to dopadlo tak, že na našem pokoji na hotelu na Lipnu se sešlo tak 50 lidí. JBL na plný koule v 5 hodin ráno a do toho moderátor - nebudu jmenovat, protože nechci Petra Hříbala nějak zesměšňovat (smích). Ten vzal lak na vlasy a furt si jel svou fire show. Všechno máme natočený, vystříkal 2 laky na vlasy. Pak se celý druhý den všude vyprávělo: Ty jo, na tý 135, tam měli nějakej mega mejdan co (smích).

Martin: No a ještě před tou party jsme byli na bowlingu, kde byla squashová místnost a tam hrozně moc matrací na sobě - my tam všichni přišli a samozřejmě na nich začali skákat a dělat věci, jak největší pubertální paka. Paní recepční na nás vyletěla, co tam děláme, že to je zakázané. Druhý den se po celém městě, hlavně v místní hospodě, vykládalo, že tady probíhaly nějaké příšerné orgie a grupáče nejmenovaného rádia. Za chvíli potom mi volala jedna moderátorka, která nebyla účastněna téhle akce, že jsme tam měli nějaké příšerné orgie. Takhle prosím vznikají drby.

iZUN: Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Martin: Jsme zásadně proti a Marek to rád rozvede.

Marek: Přesně tak. Co se týče těchto věcí a aktivit, pro mě je to velice důležitá činnost. Ať už se jedná o organizaci OBRAZ, která takovéto věci zaštiťuje a kam jsem i vložil několik sponzorských darů. Rozhodně se zajímám o problematiku, co se ochrany zvířat týče. Určitě jsem proti klecovému chovu. A když už něco vařím, tak kupuju vajíčka z podestýlek.