Cestou do Lví tlamy — Srí Lanka

22. 03. 2013 0 0 Aktuality Zpět na Úvod

„V téhle řece žili krokodýli, podívej“ říká Upali a s pozvednutým obočím ukazuje rukou směrem k vodě. „A možná tam ještě jsou“ dodává tajemným, ale zároveň významným hlasem. Usměji se a se zájmem sleduji klidnou hladinu bez jakéhokoli náznaku, že by její království snad obýval nebezpečný predátor. Stoupáme po úzkém chodníčku a rukou odmítám další nabídky místních průvodců. Tričko se mi lepí na záda, zastavuji se a hladově hltám vodu, kterou jsem si na cestu vzala. Přestože je teprve ráno, slunce nám dává pořádně vědět, že nás během výstupu na skalní horu Sigiriya nenechá ve štychu. Spolu s všudypřítomnou vlhkostí vytváří typické asijské počasí.

Skalní hora Sigiriya

Sigiriya, která je naším dnešním cílem, patří mezi nejzajímavější geologické útvary na ostrově. 200 metrů vysoká skalní formace, zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO, je také důležitým archeologickým nalezištěm. K jejímu vzniku se dochovalo mnoho legend, takže můžete sami přemýšlet, zda byla tato působivá hora v minulosti buddhistickým klášterem, nebo místem, kde stával královský palác. Co však víme jistě, že zde byl významný městský areál s poměrně vyspělou technikou a architekturou. A třebaže dnes na vršku neuvidíte zbytky údajného královského paláce, můžete si představovat královské zahrady a kochat se pohledem do okolní džungle.

Po několikáté odmítám nákup sošky Buddhy, pohledů, slona a nakonec i těhotného slona (co všechno ještě nevymyslí). Místní však zájem neztrácejí a bleskurychle se ujímají dalších turistů. Cesta se zvedá, po levé i pravé straně vidím malá jezírka, zahrady a také pochodující opice. Nesou se po hradbách jako praví králové, jen tu a tam zastavují, kontrolují svět okolo a pak se opět vydávají na cestu. Se zdviženým ocasem stráží svůj areál a každou chvíli zaslechnu pronikavé řvaní, jak si mezi sebou vyřizují účty. Já ani nikdo z ostatních turistů je naštěstí nezajímáme, a tak vzájemně a v souladu s přírodou respektujeme svá území.

Fresky vnadných žen

Přicházím k ještě tenčí uličce vedoucí strmě vzhůru a zastavuji se, abych pohladila malého pejska. I po několika dnech putování na Srí Lance jsem stále překvapená, jak zde všichni psi vypadají stejně. Pejsek jde věrně za mnou a vylezeme spolu až ke freskám ve skále, kterými je Sigiriya proslavená. Přestože jich zde dříve mohlo být až 500, dnes jich můžeme vidět 22 a všechny zobrazují vnadné ženy s plnými tvary.

U lvích tlap

Cestou umístěné cedule, informující návštěvníky, že hluk může vyprovokovat útok zákeřných včel, mě zrovna neuklidňují a nutí mě dívat se se zlým pohledem na hlučící děti. Po několika dalších minutách se přede mnou najednou objeví Lví tlapy. Ano, to ano, říkáte si… ale co ta lví tlama, uvedená v nadpisu? Podívám se vzhůru a sleduji mohutnou horu tyčící se nade mnou. V jejím boku je vytesáno schodiště se zábradlím, vedoucí na vrchol hory. Právě na úpatí skály se říká, že byl vyobrazen lev. Jeho tlapy spočívaly pod skálou a jeho tlamou bylo možné vystoupat až na samotný vrcholek.

Poslední kousek cesty je možná nepříjemný pro někoho, kdo trpí závratěmi. Díky přítomnosti zábradlí by ale nikdo neměl mít větší problém. S propoceným tričkem a krůpějemi potu vylézám na vrcholovou plošinu. Vane čerstvý větřík, který alespoň trochu osvěžuje. Věrný společník je stále se mnou a za svůj výšlap dostává zaslouženou sušenku. Rozhlížím se kolem, vidím nekonečnou zelenou barvu, pláně a jiné skalní útvary. Okolní džungle — domov slonů. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost nahlédnout do jejich překrásné krajiny.