Klidný rváč ze školních lavic? To je Jakub „Ječmen“ Ječmínek z PEF

iZUN: Jakube, pověz mi, Ty jsi přišel rovnou z promocí, jaký obor jsi absolvoval?

Studoval jsem Podnikání a administrativa na PEF a hned v pondělí mám přijímačky na navazující obor.

iZUN: Hned v pondělí? To budeš mít ale problém vůbec odcestovat do Baku, ne?

Právě! Já mám posunutý odlet. Kluci (judisté) odlétají ráno v 7 hodin z Kbel vojenským speciálem a já kvůli přijímačkám letím až ve 12 hodin z Ruzyně normálním linkovým spojem.

iZUN: Jak se Ti líbily tři uplynulé roky na ČZU?

Já mám ČZU rád, hlavně kvůli těm lidem, protože ti jsou fajn. A hlavně, že se studium dá stíhat s tím sportem, protože se spoustou kantorů se dá domluvit na úpravě studia. Když jsem kolikrát nemusel absolvovat kompletní docházku a poté jsem to doháněl jinou cestou.

iZUN: To asi jezdíš často na soustředění, že? V průběhu roku nebo spíše v létě?

Právě, že v průběhu roku. Protože judo je úpolový sport a ke zlepšování jsou potřeba sparingové, proto jezdíme do zahraničí i kvůli nim. Tento rok jsem byl například v Bělorusku, v Turecku, v Rakousku, v Nymburku, kam přijelo asi 400 judistů. To bylo z kraje března, takže na začátku semestru. Takže jak říkám, většinu roku jsem pryč a na to studium mi nezbývá tolik času. O to více musím pracovat, když jsem tady přítomen. Co se týče učitelů, tak to závisí jednotlivec od jednotlivce. Ale většinou jsem měl s nimi dobré vztahy a můj sport pochopili. Musím říct, že kdybych si vybral jinou školu, tak by mi asi nedovolili toho trénování tolik jako tady. I hodně jiných sportovců studuje právě zde, aby mohli skloubit školu se sportem.

iZUN: Měl jsi individuální studijní plán?

Ne, měl jsem normální denní studium. Já jsem si hodně nahrazoval, třeba když jsem věděl, že budu v sudém týdnu pryč, tak jsem cvičení měl v týdnu lichém. Celé studium jsem tak mohl stihnout za 3 roky.

iZUN: Nyní k Tvému sportu. V jaké kategorii závodíš?

Já závodím do 73 kilogramů, ale momentálně se pohybuji kolem 76 kg, takže budu muset před závodem shazovat. Většinou shazuji až tak 3 až 4 dny před závodem. V Baku závodím v pátek, vážení je ve čtvrtek, takže tu hmotnost začnu řešit až v pondělí. Pondělní přijímačky mi k tomu trošku pomohou (smích). Nicméně nerad se stresuju dlouho před závodem, takže nejdříve nasaji tu závodní atmosféru a až pak začnu shazovat.

iZUN: Ztrácíš i sílu spolu se shozenou váhou?

Říká se, že do pěti procent shozené váhy se síla neztrácí. Protože hodně z toho množství pochází z vody.  My se vážíme den předem, takže za večer to pak stihneš všechno dopít a dojíst a ráno už jsi v pohodě. To je běžná rutina. Například můj kolega Jaromír Ježek, který byl na dvou olympiádách shazuje až 7 kilo, ale to je už trošku extrém.

iZUN: Jak vlastně probíhala kvalifikace do Baku?

Vlastně v mé váhové kategorii do 73 kg se nominuje 38 nejlepších Evropanů a bere se to ze světového ranking listu, který se skládá ze série světových pohárů, grand prix, grandslamů. Na tady těch soutěžích se mi podařilo dosáhnout dostatečného počtu bodů a přeskočit mého dalšího kamaráda a nominovat se na jeho úkor na tyto 1. Evropské hry. Takže v této váhové kategorii jedeme celkem dva, ale jinak nás jede celkem 8 judistů.

iZUN: Tahle soutěž bude i součást kvalifikace na olympiádu do Rio de Janeira, že?

Nám se vlastně klasické mistrovství Evropy přesunulo do Baku, takže je to zároveň i nominační turnaj do Ria. Tento závod má i větší váhu než závod světového poháru a bere se jako jeho čtyřnásobek. Takže je to velká porce bodů, které se směrem k Riu dají získat.

iZUN: Který jiný vrchol Tě ještě tento rok čeká?

Za měsíc a půl budeme mít ještě mistrovství světa v Astaně (Kazachstán).

iZUN: To znamená, že tyto postsovětské země produkují dobré rváče?

Přesně tak. Gruzie, Kazachstán, Uzbekistán, ale i Japonsko, Brazílie, Francie, to jsou všechno judistické velmoci.

iZUN: Máš nějakého svého největšího soupeře nebo člověka, kterého bys chtěl jednou porazit?

Ono jich je spousta. Ale já odjíždím v pozici, že mohu v Baku spíše překvapit. A mně se do takovéto atmosféry nastupuje lépe, než v pozici favorita.

iZUN: Takže jaké si dáváš na tento turnaj cíle?

Já jsem nasazený jako 38., takže si myslím, že reálně na to páté až sedmé místo mohu zaútočit, což jsou 3 vyhrané zápasy. Když sedne forma a los, tak se to může povést.

iZUN: Takže se losují skupiny?

Kdepak, my máme nalosovaného pavouka, kde se nasadí osm nejlepších judistů a jedou se vyřazovací zápasy bez oprav až do čtvrtfinále. Takže když člověk vypadne v prvním kole, tak jede domů.

iZUN: Jak probíhá zápas v judu po technické stránce?

Začíná se v deset hodin ráno. Většinou se jedna váha pere na jedné žíněnce a finálové bloky jsou tak v 5 hodin odpoledne. Takže za celý den se stihnou všechny vyřazovací boje, včetně bojů o medaile.

iZUN: A jak dlouho trvá průměrný zápas?

Zápas je nastavený na 5 minut, a pokud se do pěti minut nerozhodně, tak je golden skore, které je už neomezené a funguje jako náhlá smrt, kdy soupeře stačí skolit na jakoukoliv bodovanou techniku a je konec zápasu.

iZUN: Jaká je tvoje nejoblíbenější technika?

Je to goshi guruma anebo kosoto gake. To jsou moje techniky, které nejvíc trénuju a myslím, že jsou moje nejsilnější. Boduje se dostat soupeře na bok, na lopatky nebo na celé záda. Na břicho se neboduje.

iZUN: Veřejnost zná asi nejvíce techniku ipon, co to přesně je?

To je položení na celé záda a je jedno, jak dlouho zápas trvá. Jak dáš ipon, tak zápas končí.

iZUN: Asi je zbytečné ptát se Tě na Tvůj vzor, že?

(smích) Vzorů mám více, ale určitě je to Lukáš Krpálek. Potom je to můj táta, který byl také dvakrát na olympiádě, v Barceloně a v Atlantě. Táta byl šermíř, takže bojovné geny se neztratily. Táta byl na dlouhou dobu poslední český olympijský účastník v kordu.

iZUN: Takže sport máte i s bráchou v krvi?

Přesně tak, Táta vždycky chtěl, abychom sportovali. Ale, že jsem se dal na judo, tak k tomu přispěla spíš moje maminka. Se starším bráchou jsme se pořád prali a mamka chtěla, abychom se neprali doma a vybili se na tréninku, takže nás oba zapsala na judo. Čili když jsme přišli z tréninku, už jsme byli oba dva tak unavení, že jsme na praní neměli ani pomyšlení.

iZUN: Kde trénuješ, Jakube?

Trénuji na Folimance, kde jsou super podmínky spolu s kvalitními trenéry, Závodím zde za USK Praha a s klukama tady táhneme za jeden provaz, ať jsou z Folimanky nebo z Vršovic.

iZUN: Co plánuješ v létě po skončení Evropských her?

Hned po skončení poletím do Mongolska na závody, kde je Grand prix, a poté do Japonska na soustředění, kde budu trénovat a připravovat se na mistrovství světa. Doufám, že se na něj nominuji.

iZUN: Na co se těšíš hlavně do Baku?

Těším se moc, hlavně na fandění českým reprezentantům a kamarádům. Například Asijské hry jsou pro Kazachstánce ještě větším vrcholem než mistrovství světa, jsou velmi uznávané. Do Baku prostě přijede celá evropská špička.

iZUN: Jak probíhá olympijská kvalifikace? Z doslechu vím, že je hodně časově náročná.

Momentálně jsem na 83. místě v olympijském žebříčku a přímo postupuje 22 borců. Ale jsou tam relativně malé bodové rozdíly, takže jakýkoliv vyhraný zápas se počítá a myslím si, že šance dostat se do Ria tam je. Například za vítězství v Baku je prakticky přímý postup na OH. Protože to je takový balík bodů, že tě to automaticky posune raketově nahoru.

Jinak závody máme strašně často. Teď je půlka června a už jsem objel 15 závodů. V Turecku na Grand prix, v Baku před třemi týdny na grandslamu, takže jsme viděl už připravené město na hry, pomalované taxíky atd. Byl jsem v Záhřebu na Grand prix, v Belgii na závodech, v Minsku, ve Varšavě. Opravdu spousta závodů, které jsem již letos objel. Olympijská kvalifikace končí až za rok v tuhle dobu, takže nás toho čeká ještě hodně.

iZUN: Zbývá Ti vůbec čas na nějaké koníčky? Máš přítelkyni?

Nemám přítelkyni. Většinu roku jsem pryč a najít si čas na přítelkyni není vůbec lehký.

iZUN: Co si myslíš o klecovém chovu drůbeže?

Tak o tom nevím vůbec nic. Ani vajec tolik nejím. Na bílkoviny mám radši maso. Takže kuřata. (smích)