Na skok v Prištině
Staré město, staré zvyky
Ve staré části města lze narazit především na starší generaci kosovských Albánců, která si stále ve velké míře zakládá na tradicích a klasickém stylu života. V souladu s balkánskou estetikou a zvyklostmi zde potkáte muže úhledně oblečené v plátěných kalhotách s nažehlenými puky a pečlivě zastrčenou košilí. To vše často doplněné klasickou černou baretkou či čapkou. A je jedno, jestli si zrovna vyšli na návštěvu ke známým, pro čerstvé pečivo nebo zrovna vezou kolečko plné dříví. Ženy nosí na hlavě tradiční pestrobarevné šátky a dlouhé oblečení. Některé jsou zahalené v typických béžových nebo šedivých kabátech typu „baloňák“. A to i přes všudypřítomné vedro, které zde během letních měsíců nekompromisně vládne.
Místní nejčastěji posedávají na zahrádkách kaváren a restaurací a sledují cvrkot kolem. Vše však lze nejlépe pozorovat v koncentrované podobě na zdejším vyhlášeném trhu, který se nachází hned vedle největší městské mešity Mbretit. Vládne tady čilý ruch a je tu vždy na co a na koho koukat. K vidění jsou zde především prodejci čerstvé zeleniny a ovoce, které představuje důležitou součást místní kuchyně, která je plná barev a chutí. Dále tu postávají prodejci čerstvých sýrů a koření, nezbytných domácích potřeb, oblečení všeho druhu a více či méně použité elektroniky. Nesmí chybět ani nějaká ta zábava, tedy především kazety a CD se zdejší populární hudbou a filmy.
Návštěva trhu je sama o sobě nevšedním zážitkem. Čas jakoby se tu zastavil. Je to jedinečný ohňostroj vjemů a žádný návštěvník města by si jej neměl nechat ujít. Mít oči i objektivy otevřené se zde rozhodně vyplatí.
Černočervená vs. modrožlutá
Hned vedle starého města přes ulici vybízí k prozkoumání moderní část centra. Naše kroky proto vedou na hlavní třídu Prištiny Nënë Tereza. Své jméno nese po blahoslavené Matce Tereze, která zde má svou vcelku nenápadnou sochu, ale o to nápadnější katedrálu. Tento široký dlážděný bulvár je především ve své horní části lemovaný četnými kavárnami a restauracemi v moderním duchu. Dá se tu nejen dobře a oproti očekávání i tradičně najíst, ale především příjemně posedět a sledovat neutuchající ruch a dění kolem.
Jsou tu hlavně mladí, kteří chtějí vidět a chtějí být viděni. Nosí se tady džíny a módní značková polotrička z místního trhu se zaručeně pravým zbožím předních světových návrhářů. Nesmí chybět brýle značky Ray-Ban a nějaký ten zlatý či stříbrný řetěz na krku. Nebo alespoň náušnice po vzoru Davida Beckhama. Platí zde všeobecné pravidlo „čím víc, tím líp“. Gelem na vlasy se nešetří a velkými gesty také ne.
Na hlavní třídě ospale postává nemalé množství pouličních prodejců cigaret. Kouření je hned po basketbalu zdejším národním sportem a bez cigarety tu nikdo nedá ani ránu. V celém Kosovu kouří velká část dospělé populace. Nekuřácké prostory jsou zde sci-fi a kdo nekouří, jako by nebyl. Sem tam lze narazit i na nějaký ten stánek se suvenýry, vše s motivy a v barvách albánské vlajky. Cokoli červenočerného si jen umíte představit. Artikly v modrožlutých barvách Kosova byste tu hledali jen velmi obtížně. Tu a tam jsou zde také stánky se starými knihami a časopisy, někdy dokonce i v cizojazyčném vydání. Najdou se zde i hračky pro děti. Nejvíce oblíbeným artiklem se po krátkém pozorování zdá být plastový samopal. Hned potom frčí nafukovací balónky, jak jinak než červené s černou orlicí. Nebo aspoň červené. Nebo černé.
V pravidelných rozestupech ulici lemují zahalené žebrající ženy, které vybírají peníze pro své postižené nebo ve válce zmrzačené děti. Na začátku toho všeho se tyčí socha Skanderbega, přední postavy albánských národních dějin, známého také jako „Drak z Albánie“. Proslavil se jako bojovník proti Osmanské říši a jeho přilba se ve třicátých letech dvacátého století mihla i na albánské vlajce. Za jeho zády se vypínají ostře střežené moderní budovy vlády a parlamentu. Jedno z mála míst v Prištině, kde skutečně vlaje modrožlutá oficiální vlajka Kosova.
Autorka je průvodkyně CK Mundo, která nabízí mj. dovolenou v Albánii nebo v Makedonii a Kosovu.
KOSOVO JE SRBSKO!!!