Něžná ranařka Herika Radochová „lamačka mužských srdcí a dívčích kostí“
iZUN: Na úvod nám prozraď něco o škole. Prý, jsi k nám přestoupila z VŠE?
Na VŠE jsem studovala na Národohospodářské fakultě (bakalář + 1. rok magistr), potom jsem přestoupila sem, protože nešlo dohromady stíhat školu, práci a ragby.
iZUN: Mnozí sportovci u nás říkají, že je jim vycházeno vstříc, máš také nějaký individuální plán?
To je něco, co já nepotřebuji. My se připravujeme hodně po večerech. Akorát musím vynechávat třeba přednášky od sedmi, ale těch naštěstí moc nebylo.
iZUN: Jak to s Tebou vypadá po škole? Jednou jsi uvedla, že bys chtěla pracovat v ČNB, platí to stále?
Jméno: Hanka Erika Radochová
Povolání: Studentka ČZU a reprezentantka žen v ragby
Krátký životopis: Hanka je v pátém ročníku naší univerzity. Píše diplomovou práci na téma Trendy ve vojenském průmyslu. Její vášní jsou ragby, kde je členkou reprezentačního týmu 15´s, dále hraje i 7´s, za A i B tým. V poslední době mimo zápasy také píská. Až vyroste, chtěla by pracovat v ČNB.
Ještě nevím, jak to bude. Teď toho mám hodně - studuji, pracuji a ještě se hodně věnuji ragby, tak téměř není čas na cokoli jiného. Navíc mám teď hodného ředitele v hotelu, se kterým mám uzavřenou dohodu, že zatím zůstanu u něj a teprve potom, až dokončím školu, si budu hledat práci dál.
iZUN: Přejdeme k Tvému sportu. Ragby si laik často může zaměnit s americkým fotbalem, pověz nám, jaké jsou odlišnosti mezi těmito sporty?
Největší rozdíl je v tom, že při ragby jde nahrávka jen dozadu a skládat se může jen člověk držící balon, kdežto v americkém fotbale se háže balon i dopředu a prakticky to probíhá tak, že skládá každý každého.
iZUN: Co je na takovém drsném sportu tak dobré? Proč Tě tolik baví?
Právě kvůli tomu kontaktu. Zjistila jsem, že je to něco, v čem se naprosto vyžívám. Pomáhá mi to se uvolnit a není lepší pocit, než když Ti někdo zdrhá do pětkoviště a Ty ho na poslední chvíli ulovíš a složíš. Nejlepší by bylo, vzít mu i balon a ten položit na 2. straně. To by byla paráda.
iZUN: Jako malá sis asi moc nehrála na princeznu, viď? Máš nějaké sourozence?
Ne, to ne. (smích)Mám dva bráchy, staršího a mladšího, a hodně bratránků, se kterými jsem vyrůstala, takže jsme spíš pobíhali, mlátili se klacky a podobně.
iZUN: Co považuješ za svůj největší úspěch?
Určitě titul, který jsme vyhrály. Potom, když mě bývalý trenér nároďáku sedmiček pozval do širšího výběru. A taky to, že jsem si mohla zahrát v patnáctkovém reprezentačním týmu proti Švýcarkám.
(Pozn.: Pětka, Sedmička a Patnáctka jsou kategorie v ragby. Liší se počtem hráčů.)
iZUN: Jak dlouho trvá, než se z člověka stane dobrý ragbista?
To nevím, já nejsem dobrá. Smích.Nejvíce záleží na talentu, máme v týmu hráčky, které přijdou na hřiště a jsou prostě nejlepší, což bohužel není můj případ. Já jsem ten typ, co trénuje, dá tomu strašně moc a trochu se zlepší. Už trochu tuším, o co na tom hřišti jde...Potom je důležitá motivace, já jsem díky ní u toho zůstala přes tři roky.
iZUN: Musí mít člověk hodně dobrou kondičku?
Jeden sedmičkový zápas trvá dvakrát sedm minut, což člověku přijde jako hrozně málo, ale k tomu, aby se skórovalo, je třeba přeběhnout celé hřiště. Když Tě dvakrát za sebou pošlou sprintem, tak je to docela náročné. Takže kondičku určitě mít musíš. Ale zase ty tréninky jsou uzpůsobené k tomu, aby ji člověk získal. Já jsem předtím nedělala vůbec nic a taky jsem to zvládla.
iZUN:
iZUN: Existuje ideální tělesná stavba pro ragbistu? Nebo stačí dostatek vervy?
Rozhodně ne.Tím, že máme různé posty, od křídla až po roj, tak se tam uplatní všechny postavy. Křídla, to jsou většinou původem atleti, sprinteři, rychle běhají a bývají hodně štíhlí, pak je tam mlýnová spojka, která by měla být malinkatá, aby se na ni těžko dostávalo, a rojníci. U těch záleží na postu. První řada, to by měly být takové ty největší bandasky, ve druhé řadě by měli být zase hodně vysocí a třetí řada, to je něco mezi.
(Pozn. red.: Hanka hraje v roji, v sedmičkovém ragby post pravý pilíř, který je obdobou křídla v patnáctkovém ragby, ačkoli neběhá tak rychle. A v patnáctkovém ragby je uzavřena v roji na pozici takzvaného rváče, který je součástí třetí řady.)
iZUN: Kolik týmů je v ČR?
Sedmičkových ženských je hodně, mají dokonce tři ligy. Patnáctkové jsou jen tři. Chlapů je mnohonásobně víc než nás, to se nedá srovnat. Chlapi u nás totiž začali hrát už před druhou světovou válkou, potom sice přišel útlum, ale historii mají delší a klubů je tady hodně.
iZUN: Trénovala jsi někdy s chlapama?
Máme společné tréninky s klukama, protože náš bývalý trenér je současný trenér chlapského áčka. Společná máme také soustředění.
Je to spíš sranda, oni jsou mnohem zkušenější než my a je to znát. I kluk, o kterém si člověk myslí, že je to hrozný ťunťa, tak hraje mnohem líp než ta holka, ale zase je to motivace k tomu se snažit.
iZUN:
iZUN: Co ty a úrazy?
Mně nebylo skoro nic. Akorát mi na tréninku trenér omylem zlomil malíček. A jeden otřes mozku.
iZUN: Zápasy také pískáš, je to Tvůj splněný sen?
Nebyl to úplně můj sen, ale přemluvili mě, abych to začala chtít dělat. Tím, jak je nás málo, tak se s těmi rozhodčími známe a povídáme si a oni mě začali přemlouvat, že bych to mohla zkusit, že se o to docela zajímám a že bych se alespoň naučila pravidla. Smích. Hučeli do mě tak dlouho, až jsem do toho šla.
iZUN: Co se v ragby píská? Jaké jsou snesitelné hranice?
Píská se např. vysoká skládka (když skládáš od ramen nahoru), to se nesmí. Potom, když někoho složíš za vlasy, nebo ho pošleš hlavou na zem. Jsou tam určitá pravidla, je to hlavně o tom, aby si ti lidé neublížili. Kontakt je samozřejmě povolený, ale jen v určitých mezích.
iZUN: Takže existuje „technika skládání“?
Ano, většinou záleží na situaci, ve které se člověk nachází. Pokud běží někdo přímo proti němu, tak je ideální ho prostě zvednout a vrátit ještě o kus zpátky, (s tím, že záleží na technice, aby nešel na hlavu), to v české lize umí jenom Pája Čuprová. Potom, když už utíká třeba křídlo, tak jsou parádičky, jakože se dá „francie“ (člověk skočí, plácne běžce po kotníku a tím, jak mu rozhodí nohu, si člověk podrazí nohy sám od sebe a svalí se většinou do autu). Ty jsou na pohled asi nejhezčí. Ale v ženském ragby je nejčastější skládka typu „batoh“, to na někoho skočiš zezadu, obejmeš ho a doufáš, že spadne.
iZUN: Co z toho je Tvůj favorit?
To není o tom, který mám nejradši, ale který umím, a já umím dobře baťoh.
iZUN: Baví Tě víc pískání nebo hra?
Zatím pořád převažuje hra na hřišti. Ale nejde to dělat do nekonečna.Pískám zatím jen děti. Jednou se mi podařilo pískat ještě druhou ligu žen, na které jsem zároveň i hrála. Takže jsem hrála a v mezičase pískala ostatní holky, to byl docela záhul.
Tvůj vzor?
Vzor? Tak samozřejmě ty talentované hráčky. Bára Bendová, Pavlína Čuprová. Chtěla bych být rychlá jako Eva Korniová (ale to asi nehrozí).
Když se ještě zaměříme přímo na život ragbistky, je pro ně těžké najít si přítele? Nebojí se Vás kluci? Nebo je to naopak přitažlivé?
Tak já jsem měla přitele už předtím, než jsem začala hrát ragby, ale myslím si, že to není těžké.
Proběhla nějaká změna, když jsi začala hrát ragby? Měl přítel větší respekt ?
Ne, rozhodně ne. Můj přitel je fakt velký. Ale není úplně nadšený, když mu chodím domů s modřinami. Nemáme moc času. Já se snažím hrát za A - tým za B - tým a ještě bych ráda pískala. Potom to vypadá tak, že má člověk volný třeba jeden víkend za půl roku.
iZUN: Přemýšlela jsi o tom, jestli Tě ragby ovlivnilo v životě mimo hřiště? Cítíš se mírnější nebo naopak více agresivní?
Člověku nejvíce pomůže ta parta, co tam je. Tím, že to je ještě malý sport a je i hodně kontaktní, tak ta soudržnost v týmu je veliká, takže, když má někdo problém, tak se mu snaží pomoci celý tým. A je rozdíl, když je na něco člověk sám nebo když jich je dvacet.Mně osobně, jak to ovlivnilo? Mnohem víc trénuju, takže mám pevnější tělo, ale jinak si myslím, že ne. Snažím se naučit vycházet s více lidmi. Dříve jsem byla taková nepřístupná, když mi někdo vadil, tak jsem se nesnažila najít k němu cestu. Ale tím, že je nás hodně a jsme ženský kolektiv, tak je to nutné, člověk se musí přizpůsobit.
iZUN: Nevjíždíte si do vlasů?
Snažíme se o to.
iZUN: Představ si, že bys dostala nabídku nějakého zahraničního týmu, odstěhovala by ses do cizí země kvůli ragby?
Důležité je říci, že to není reálné, ale kdyby to šlo, tak asi ano.
iZUN: Ještě zůstaneme u co by, kdyby. Pokud by se zadařilo, našla jsi pozici v ČNB a vydělávala hodně peněz, dala bys je zpět do ragby?
Určitě ano. Ono už takhle si pokrýváme moc věcí samy. Hradíme si většinu tréninkových jednotek, hradíme příspěvky klubu, když chceme nějaké oblečení, tak si ho taky musime zasponzorovat. Takže není nic lepšího, než když člověk pro to může něco udělat.
iZUN: Ještě nám zbývá poslední otázka. Jaký máš názor na klecový chov drůbeže?
Nic o tom nevím, nezajímám se o to, abych pravdu řekla.
Směr Dejvická
