Skvělý mozek z ČZU pracující s minimem kyslíku

iZUN: Jak jsi se dostal k orientačnímu běhu? Jaká byla Tvoje sportovní minulost?

Pocházím z malé vesnice a za komunistů tam byl pouze fotbal a právě orienťák. A tak jsem občas hrával fotbal, občas jsem šel taky do skautu a někdy s bratranci na orientační běh. Ale malé děti začínaly spíš takovým běháním po fáborcích a mapa byla moc složitá. Moc mě to nebavilo. Po revoluci u nás orienťák skončil a já chtěl začít s basketbalem. Ale dnes vidím, že s mým metrem osmdesát, bych to asi daleko nedotáhl, takže je vlastně fajn, že jsem vydržel u běhání a orienťáku.

Kde a kdy se to zlomilo?

Myslím, že zlomovým okamžikem bylo, když jsem ve čtrnácti letech dostal pozvánku do reprezentace. Běhat u nás v Česku po lese je sice fajn, ale my jsme jeli na obrovské závody do Švédska. A když jsem viděl tamější atmosféru, kdy se na závod sjelo několik tisíc lidí, byl tam úžasný les a příroda okolo, tak to mě naprosto pohltilo. Nehledě na to, že jsem poznal skvělé lidi, kteří nás třeba zvali na večeři jen proto, že jsme taky orientační běžci. Sport, jenž jsem do té chvíle nemiloval, se stal mojí celoživotní láskou. Díky dobrým výkonům se mi dostalo též zahraničního angažmá a tím také možnosti procestovat celou Evropu.

iZUN: Jaké jsou podmínky pro orientační běh v České republice?

Nejsme profíci, všichni v reprezentaci sportujeme při studiu nebo při práci. V Česku je minimální podpora neolympijských sportů, takže jinak to ani nejde. Ale v některých zemích je to jinak a naši soupeři jsou profesionálové. Pro nás brzo po vysoké škole přichází sportovní důchod, což je škoda, protože člověk se ve 26 letech, kdy už míří do práce, teprve dostává do své nejlepší formy. Léta a zkušenosti se prostě nasčítají.

iZUN: Čemu se na zemědělce věnuješ?

Jsem zde na TF třetím rokem jako doktorand a můj obor je energetika. Předtím jsem ale dělal VUT v Brně. Jenže jsem si našel přítelkyni z Prahy. Ta za mnou ale do Brna nechtěla. Avšak ani mě Praha nelákala. Myslel jsem si totiž, že tu nebudu mít dobré podmínky k tréninku. Pak jsem ale jednou přišel na ČZU, viděl jsem zdejší sportcentrum a lesy po obou stranách Suchdola. Tak jsem si řekl, že je tu vlastně hezká příroda skoro jako na vesnici, ale už za dvacet minut jsi v rušném centru Prahy, a bylo rozhodnuto :-).

iZUN:  Našel jsem na Tvém blogu citát, že běhat orientační běh, je jako hrát šachy za běhu, co je na něm pravdy?

 Myslím, že to přesně vystihuje náš sport. Přiznám se, že mám jen velmi malý orientační smysl. Když spolu půjdeme do lesa a řekneme si, že půjdeme kilometr rovně, troufám si říct, že se brzy vrátím na stejné místo, odkud jsme vyšli, protože mám tendenci pořád zatáčet. Ale když se naučíš ty správné algoritmy a taktiku navigace, podobně jako v šachách, kde děláš každou půlminutu důležité rozhodnutí, máš z části vyhráno. Problém je, že při běhu Ti to hůř myslí kvůli nedostatku kyslíku. Takže je to o tom vytrénovat mozek tak, aby dělal minimum chyb i za nedostatku kyslíku a fyzické bolesti.

iZUN: Co tedy rozhoduje závody? Fyzička, nebo mozek?

Celá světová orienťácká špička je perfektně připravená po fyzické stránce, ale o celkovém pořadí rozhodují právě ty navigační chyby. Někdo s menším množstvím kyslíku dokáže myslet lépe než ostatní. Laici řeknou, že udělali chybu až tehdy, kdy vůbec neví, kde se na mapě nachází. Pro mě už je chyba, když delším rozhodováním ztratím pět vteřin.

iZUN: Jak rychle běháte v porovnání s krosovými běžci?

Nejsou mezi námi výrazné rozdíly. Obecně ale platí to, že čím je težší terén, tím je to výhodnější pro nás.

iZUN: V roce 2011 jsi byl členem vítězné štafety při nejtěžším štafetovém závodě na světě, proslulém Dolomitenmanovi, jak na Tebe působil Tvůj úsek? (běh do vrchu 12 km, převýšení 2000 metrů, pozn. red.)

Musím říct, že to bylo celkem v pohodě. Začal jsem volněji, protože ta trať budí strach a respekt, ale ten den jsem měl fakt formu, a tak jsem postupně zrychloval. Nahoře jsem předával na sedmém místě. V cíli jsme byli pátí v celkovém pořadí a vyhráli jsme v kategorii amatérů. Na nejlepší z profíků jsme ztratili pouhých pět minut po 4 hodinách. Obecně je ale Dolomitenman skvělá akce, kde člověk může potkat spoustu skvělých sportovců i z jiných sportů, než sám dělá.

iZUN: Kolik kilometrů týdně naběháš?

Přestal jsem počítat kilometry, protože na silnici jsem za hodinu schopný odběhnout třeba 15 kilometrů, kdežto v lese třeba jenom deset. Takže sleduji především celkový čas, kde se dostanu na deset až patnáct hodin týdně.

iZUN: Jak je vůbec postaven trénink orientačních běžců?

Naběhané kilometry jsou tak půl na půl. Polovina je čistá atletika a zbytek běh v extrémním terénu. Podle charakteru terénu, ve kterém se bude konat mistrovství světa, přizpůsobím svůj trénink. Na Švýcarsko stačí hezký lesopark, ale na Skandinávii je třeba najít to nejextrémnější, co v okolí Prahy najdeš.

iZUN: A co orientace?

Tak na úrovni reprezentace už děláš dost bláznivé věci. Existuje několik speciálních tréninků jako např. vymazání všech cest z mapy, nebo třeba vymažeš úplně vše z mapy na úseku jednoho kilometru a tuto oblast musíš přeběhnout jen podle buzoly, běžet jen na směr, ať je tam kopec či bažina. Taky se dá trénovat „na suchu“, např. hraním počítačových her. Máme 3D orientační běh, vypadá to podobně jako třeba Counter Strike, ale v lese. Když si to ale zahraješ během šlapání na rotopedu, tak uvidíš, jak je to najednou o dost těžší. Prostě na světové úrovni už jdou některé tréninky na hranu možností.

iZUN:

iZUN: Jezdíte před závody trénovat do závodního terénu?

Čtyři roky před danou vrcholnou akcí už nesmíme vkročit do toho konkrétního lesa, v němž se bude závodit. Za porušení jsou obrovské sankce a hlavně by z toho byla mezinárodní ostuda. Takže samozřejmě jezdíme trénovat do nejbližšího okolí. Relevantní závodní simulace jsou v poslední fázi přípravy hodně důležité. Ale konkrétní les, mapu ani trať dopředu nevidíme. Mapu s tratí dostaneš do ruky až v okamžik startu.

iZUN: Zmínil jsi zahraničí, kde jsi měl možnost působit?

V našem sportu to není jako v hokeji nebo fotbale, kde hraješ za jediný klub. U nás můžeš můžeš závodit v několika zemích naráz. Běhal jsem za Stockholm, nově jsem teď přestoupil do Helsinek, plus taky běhám za Francii a učím se kvůli tomu francouzsky :-). A u nás běhám za Turnov, protože v Českém ráji jsou nejhezčí a nejtěžší terény. Zahraniční angažmá mi hodně pomáhá. Má to přínos nejen sportovní, ale i společenský. Je to podobné jako ve studiu.

iZUN: Kdo patří mezi orienťácké velmoci?

Jednoznačně Skandinávie. To je něco jako NHL v hokeji. Ten sport je tam na strašně moc vysoké úrovni. Ale i český orienťák má dobré jméno. Třeba Česká televize dělá nejlepší televizní přenosy na světě, a proto pořádáme často i velké světové závody.

iZUN: Jak rozdílné jsou za hranicemi podmínky?

Jsou zcela odlišné. Nejlepší orienťáci jsou profíci, jsou za svoji práci placeni, mají speciální tréninková centra, ať už armádní, nebo vysokoškolská. Ale na druhou stranu není náš sport zkažený velkýma penězma jako některé jiné. Situaci nezměním, já to dělám především pro radost, stejně jako horolezec, který rád dobývá nejvyšší vrcholky světa.

iZUN: Jaké jsou nejprestižnější závody?

Velkou tradici a popularitu mají štafetové noční závody ve Švédsku a Finsku. Slavná je švédská „Tiomila“, což je desetičlenná štafeta. První muž startuje při západu slunce a průběh závodu je propočítaný tak, aby ten desátý muž vítězného týmu dobíhal za rozbřesku. Ten závod ve Švédsku každý zná, je to něco jako naše Jizerská padesátka.

iZUN: Běžet v noci s čelovkou ale musí být docela drsné...

To taky je. Ale na tyhle úseky jsou stavěni zkušení závodníci. Obecně jsou Švédové mnohem lepší při běhu za tmy než my Češi, protože jsou na to zvyklí. Oni jsou nuceni trénovat za šera každou dlouhou zimu. Ale na úseky, kde už je lépe vidět, se pak staví zahraniční posily jednotlivých týmů, protože ti běhají lépe za světla. To běhám třeba já. V noci patřím k průměru, ale ve dne k nejlepším.

iZUN: Měl jsi někdy chuť se sportem skončit?

Ano, před rokem. Času je stále míň a peníze pro život se vydělávají těžko. Také už mi chyběla motivace pro tvrdý trénink. Cítil jsem vyhoření. Přes zimu jsem pak trénoval s kamarády zhruba jen poloviční dávky, co jsem zvládal dřív. Ale na jaře jsem na tom nebyl tak špatně a odpočaté tělo sršelo energií. Začal jsem makat a chtěl se znovu nominovat na mistrovství světa. Podařilo se, a navíc jsem dostal důvěru do štafety. No a my jsme ten závod vyhráli! Poprvé v historii Česka a Československa. Porazili jsme i týmy, které se skládají z profesionálů. To, co se dlouhé roky nedařilo, se stalo skutečností. Tím, že už mám něco za sebou, si tohoto úspěchu strašně moc vážím.

iZUN: V roce 2009 v Maďarsku při MS štafet jsi obdržel mezinárodní ocenění fair play. Co se tehdy stalo?

iZUN: Pokračuje ten zraněný Švéd ještě v orientačním běhu?

Paradoxně ne, přešel na běžecké lyžování a teď soupeří s Bauerem. Jmenuje se Martin Johansson a zatím jezdí kolem 20. místa, tak jsem sám zvědavý, kam až to dotáhne.

iZUN: Můžeš nám ještě představit svůj projekt Maheli?

To je složitější věc, ale ve zkratce se dá říct, že šéf Českého svazu triatlonu, pan Horák, který dříve dělal také orientační běh, mě požádal o pomoc na jednom z mnoha nových projektů triatlonového svazu. Projekt MHL je jeden z nich. Je zaměřen na propagaci sportu a jeho kladného přínosu pro zdravý a spokojený život. MHL znamená Master of Healthy Lifestyle, je to taková podobnost s titulem MBA. Je to zaměřeno především na outdoorové sporty. Můžeme vám pomoci třeba jen shodit nadváhu anebo vás připravit až na havajského ironmanna.

iZUN: A naše tradiční otázka. Jaký je Tvůj názor na klecových chov drůbeže?

Jsem kluk z vesnice a babička má statek. V dětství jsem ale nechápal, proč bych měl jíst vajíčka od našich domácích slepic, když si je můžu téměř kdekoliv levně koupit. Dnes se to obrátilo, jsem fanda těhle domácích věcí i za vyšší cenu. Jednoznačně jsem proti klecovému chovu, ale chápu, že dnešní ekonomická situace tomu přiliš nenahrává. Ke zvířátkům bychom se tedy měli chovat šetrněji a s nějakou úctou.

Mrkněte se ještě, jak vypadá orientační běh na té nejvyšší úrovni.

Tomášovi děkuji za čas, který si na náš rozhovor našel, a také za poskytnuté fotografie.

Externí fotografie jsou použité ze serveru krkonossky.denik.cz