Sportovci ČZU: Jonáš Kašpar - S kanoí až do Ria!

Posuďte sami: před čtyřmi lety (2013) se stal mistrem světa, je několikanásobným vítězem závodů světového poháru a v minulém roce se probojoval do finálové osmičky na Olympijských hrách. Právě proto Vám iZUN přináší exkluzivní rozhovor s tímto talentem.

iZUN: Jak ses dostal k vodnímu slalomu?

Přes známého rodičů, a hlavně díky nim. Jednou v létě jsem měl jet na letní tábor, ale kamarád, co měl jet se mnou, onemocněl a mně se samotnému jet nechtělo. Když naši řešili, co se mnou dva týdny, když oni musejí do práce, ozval se známý, který vedl opavský oddíl, a nabídl jim, že mě vezme s nimi trénovat do Liptovského Mikuláše. Jel jsem, půjčili mi pádlo a už jsem ho nepustil. Ten rok mi bylo 7 let. Pak se mi to rozjelo, ani nevím jak, potkal jsem super lidi, přečkal pubertu, kdy jsem mockrát slyšel od našich, že se mám učit, že mě sport nikdy živit nebude. Možná trochu na truc jsem tam, kde jsem, a dneska za to beru peníze. Celkově mě k tomu naši ale hodně vedli, podporovali mě a vždycky jsem měl v životě štěstí na podporu v kruhu blízkých. Bez toho to nejde, hrozně si toho vážím.

iZUN: Co Tě na závodech nejvíc baví? Je to ten pocit z překonávání sama sebe? Nebo radost z porážení soupeřů?

Ono takhle: Vodní slalom je pro mě dneska spíš životní styl než honba za tituly. Kolem vody jsem potkal úžasnou partu lidí, kteří pro mě znamenají strašně moc. V každém případě ale platí to, co vám potvrdí asi každý, kdo se pravidelně věnuje sportu – pohyb je návykový a osvobozuje. Profesionální sport s sebou nese spoustu těch pomyslných vrcholů, které se dají zvládnout. Je to taková kombinace, ale je pravda, že natřít to frantíkům ve Francii, to je pocit k nezaplacení (narážka na vítězství v závodě SP 2015 ve francouzském Pau, pozn. red.)! 

iZUN: Největší životní úspěchy?

Našel jsem tu pravou a vezmu si ji. Dělám to, co mě baví. V květnu k tomu snad přidám titul.

Vychází Ti škola vstříc? Dá se to stíhat najednou?

Maximálně! Tedy ze začátku to bylo malinko složitější, protože přece jenom člověk byl v prváku s nejistou pověstí a bylo třeba se s tím poprat. Mám tím na mysli, že když jsem si odjel na 3 týdny pryč, vracet se do školy bylo těžké a já to dost podcenil! Naštěstí mě tehdy hodně podržel pan děkan Pelikán. Všechno jsem to doběhal a poslední zkoušky dodělal v září a mohl pokračovat dál. Jsem mu za to hodně vděčný! Dál už jsem nastupoval poučenější, tak to bylo lepší. Nemůžu říct, že by mi někdo nevyšel vstříc. Na tohle máme na PEFce kliku! Dá se s hodně lidmi mluvit. Když má člověk snahu a pokoru, snaží se mu spoustu lidí poradit a pomoct. 

iZUN:

iZUN: Jaké máš další cíle, plány, sny...?

To jsou ta vajíčka s č. 3 natisknutým na sobě, že? Snad mě teď nikdo neodsoudí, ale extra názor na tuto „problematiku“ nemám. Osobní zkušenost samozřejmě praví, že šťastné vejce je na chuti poznat, ekonomický pohled zase, že nás je na té planetě čím dál víc a nějak se musíme nakrmit. Obecně v životě věřím v nastavení všeobecně prospěšného a dlouhodobě udržitelného kompromisu. Ten bych se asi snažil i hledat, kdyby to bylo na mě.