,,Chtěli jsme aspoň nějakou podprsenku!" DDuckies zahájili MissAgro - jak jinak než punkově. Série rozhovorů s interprety z Miss Agro 2026

19. 05. 2026 0 0 Aktuality Zpět na Úvod

Parta kluků, kteří dokazují, že ke koncertu občas stačí tři věci: kytary, zelená a nulový pud sebezáchovy. Z malé studentské kapely se během pár měsíců stali pravidelní návštěvníci klubů, festivalů i akcí typu Miss Agro, kde kromě písniček rozdávají publiku hlavně chaos, energii a občas i alkohol zdarma. V rozhovoru promluvili o hlasivkách zničených třídenním koncertním maratonem, o tom, proč jejich vztahy musely přežít „život pořád v prdeli“, i o tom, že inspiraci k tvorbě nejčastěji hledají někde mezi lesem, studentským životem a večerem, který si druhý den moc nepamatují.

iZUN: Jak jste si užili MissAgro?

DDuckies-Miky: Bylo to skvělý! Tady jsme úplně jak doma. Sice padaly kroupy, foukalo a byla zima jak svině, ale byla tu spousta pěknejch lidí. Příště se uvidíme zas!

iZUN: Označili byste váš dnešní výstup za ten největší v kariéře?

DDuckies-Vojta: Co se týče lidí, tak asi ne, to vede spíš Rock Café. Ale tohle byla určitě největší stage. Ta obrazovka, ty vole! Na Rock Café sice přišlo víc lidí přímo na nás, ale tady jsme hráli pár hodin před MIG 21. Takže velikostí stage a zázemím rozhodně vrchol.

iZUN: Tohle je koncert, kterým končíte své jarní turné. Jak jste si ho užili?

DDuckies-Miky: Boží, ale zku*veně náročný. V životě jsme nehráli tolik koncertů. Měli jsme týden, kdy jsme jeli tři dny po sobě, což bylo úplně heavy (bylo to náročný, pozn. red.). Vzhledem k tomu, že jsme před tři čtvrtě rokem měli první koncert, jsme s takovým tempem ani nepočítali. I naše přítelkyně nám musely dlouho promíjet, že jsme byli pořád v p*deli.

iZUN: Jaký největší problém při turné jste museli řešit?

DDuckies-Miky: Hlasivky! Při těch třech koncertech v řadě jsem se v sobotu vzbudil a nemohl mluvit. Což je pro hlavního zpěváka blbý. Ten den jsem vypil asi tři litry Vincentky, Vojta to pak musel hodně odzpívat za mě.

DDuckies-Kuba: A den předtím jsme začali o dvě a půl hodiny později, protože tam byl nezkušený zvukař, který po hodině a půl přiznal, že zvučí poprvý. Ale ve finále byl zvuk v pohodě, tak mu to nezazlíváme.

iZUN: Čím se necháváte inspirovat při tvorbě hudby?

DDuckies-Miky: Inspirace pro mě není žádná konkrétní, tenhle styl hudby poslouchám celej život, takže většinou dost náhodně přijde nápad na první větu a pak už se jen snažím najít chvíli klidu, třeba v lese, abych to rozvinul, a pokud je to na nějaký konkrétní téma, tak se v myšlenkách i docela dost vracím do dob třeba střední školy, protože co si budem, většina našich písniček je o tom, že chceme zůstat mladý a blbý.

iZUN: Jaký je to pocit stát jako student ČZU na pódiu největší studentské akce školy a hrát přímo pro svoje spolužáky?

DDuckies-Vojta: Úžasnej pocit. Strašlivě jsem si to užil. Ne, vážně... bylo to mega po pi*i. Zatraceně dobrá akce. Čekal jsem teda, že na pódium přiletí aspoň podprsenka od Ádi (přítelkyně, pozn. red.).(Smích). Užíval jsem každou minutu, co jsme byli na pódiu.

iZUN: Máte nějaký rituál, než jdete na stage?

DDuckies: Dáme si zelenou. A pak si ji dáváme i na stagei.

iZUN: Jestli to není tajemství, rádi bychom věděli, o jaké slečně je skladba „Ta holka je art“?

DDuckies-Miky: To je výrobní tajemství. Ale jo, poznali jste to správně, je to o slečně. I když mimo rozhovor je to o našem manažerovi. Ne, inspirace tam byla, ale je to kapelní tajemství.

iZUN: Jak jste se dali dohromady jako kapela? Měl v tom prsty alkohol?

DDuckies: Vždycky v tom má prsty alkohol. S Vojtou jsme se potkali na Votvíráku (festival, pozn. red.), každý jsme hráli v jiné kapele. Pak na jedné akci, kde tekla zelená a jiné látky, jsme se shodli, že jsme mladí a že máme rádi stejnou muziku. Pak jsem zjistil, že Kuba je Vojtův bratranec, vzali jsme ho na zkoušku k bicím a hned jsme věděli, že jiného bubeníka nepotřebujeme.

iZUN: Rýsují se nějaké nové nápady na album?

DDuckies: Album bychom rádi, ale je to finančně náročný. Písničky na něj už v podstatě máme a rýsují se další, co by se na ČZU mohly líbit. Takže album zatím ne, ale singly určitě.

iZUN: Plánujete si po jarním turné dát zasloužený odpočinek?

DDuckies: Částečně jo. Teď budeme mít asi měsíc pauzu. Pak hrajeme v Plzni se spřátelenou kapelou Bonnie. V srpnu nás čekají tři menší festivaly. Od Prahy si dáme asi půl roku pauzu, aby se na nás lidi těšili, a se začátkem semestru chystáme velký věci na ČZU.

iZUN: Jak vznikl váš zvyk rozlévat publiku zelenou?

DDuckies: Na prvním pražským koncertě na Smíchově. Jen tak ze srandy jsme vzali láhev, abychom lidi přitáhli blíž. Za minutu se vrátila prázdná. Tak jsme si řekli, že to budeme dělat pořád. Teď už kupujeme rovnou dvě. Je to skvělá taktika, když lidi u třetí písničky stojí daleko, nalákáme je na zelenou až k pódiu.