Tamangové – usměvavé nepálské etnikum

Dovolená v Nepálu dává možnost některá etnika poznat. Na treku pod Everestem jsem poznala Šerpy, což je jedna z nejbohatších etnik, živí se jako obchodníci, průvodci anebo horolezci. Kathmandu obývají Nevaři a často patří k vyšším kastám obchodníků. Gurungové obdělávají svahy pod Annapurnami a během světových válek tvořili proslulou britskou armádu Gurkha se svými zahnutými noži kukri. Já jsem měla to štěstí poznat více zblízka Tamangy, ti žijí v distriktu Kavre, východně od hlavního města Kathmandu. Právě zde, v malé horské vesnici Rajbas, jsme s kamarádkou působily jako dobrovolnice v nemocnici.

Tamangové původně přišli z Tibetu, jsou velmi přátelští, usměvaví a pohostinní. Velká část z nich je negramotná a nemá ani základní vzdělání, i když v poslední době se i díky iniciativě z Česka rozšiřuje počet funkčních škol, které dávají alespoň těm chytřejším dětem šance na vyšší vzdělání. Většina lidí pracuje na terasových políčkách, kde jim podle sezony roste kukuřice, rýže, brambory a další druhy zeleniny. Ze všech možných surovin si vaří alkoholické nápoje, pivo chang nebo silnější pálenku rakši. Od buvolů mají výborné tučné mléko, které se hned druhý den změní ve smetanový jogurt. Buvol je nejdůležitější člen rodiny, svých pět dětí nechá matka pobíhat samotné po strmých srázech, ale od milovaného buvola se nehne. Nosí mu vlastnoručně natrhané žrádlo a každý den ho myje.

Každý pravý Nepálec si nedokáže představit život bez dalbátu, kterým si plní břicho dvakrát denně, dopoledne a pak kolem desáté večer těsně před usnutím. Základem je hromada rýže, která se zasype pálivou směsí brambor (nebo jinou zeleninou podle sezony), čočkovou polévkou a pickles, což je velmi ostrá naložená zelenina. Pokrm se tradičně konzumuje pravou rukou. Pokud chcete potěšit nepálskou hospodyni, naučte se frázi „Dalbat mito cha!“ (Dalbát je moc dobrý.)

Obrovské nůše plné dřeva či kukuřice tu většinou nosí na zádech ženy, stejně jako obdělávají políčka ve strmých kopcích, vaří a rodí. Průměrný počet dětí na jeden manželský pár je kolem šesti. Nepálské ženy mají těžký život, většinou zde ještě platí smluvená manželství, což znamená, že rodiče dívce najdou ženicha podle kasty, dalších osobních preferencí a finančních možností. Ženy jsou pak často terorizovány svou tchýní, se kterou sdílí domácnost a která jim často chce oplatit to, co si sama prožila. Nezřídka prý ukončí takové dívky svůj život sebevraždou. Muži učí ve školách nebo jezdí za prací do Kathmandu . Někteří vyrazí ihned po svatbě vydělávat do států jako Japonsko, Korea nebo Spojené Arabské Emiráty a jejich mladičké ženy pak zůstanou doma samy s rodinou manžela. Zajímavý je přístup místních k náboženství, někteří Tamangové jsou buddhisté, jiní hinduisté, ale vlastně zaleží jen na tom, do jaké rodiny se narodíte. Jak oni sami říkají, „je to vlastně to samé“ a náboženské svátky zde slaví všichni společně, často a rádi.

Když potkáte Nepálce, přivítá vás slovíčkem „Namasté“ a sepne při tom ruce. Ale Tamanga potěšíte, pokud řeknete „Lhaso fafula“, což znamená dobrý den, na shledanou, děkuji nebo také dobrou chuť. Každou situaci v tamangské vesnici zachráníte frází „arak džabamula“ (pálenka je výborná), to pak následuje salva smíchu. Došla jsem k závěru, že se člověk nemusí snažit pochopit místní lidi, protože to pravděpodobně ani nejde. Přesto by mě docela zajímalo, co se skrývá za permanentním srdečným úsměvem Nepálcovým?

Autorka článku je průvodkyně CK Mundo, která pořádá zájezd do Nepálu i jiné horské zájezdy .