Zpovědnice - Matěj Benda nejen o paracyklistice

Sport na vysoké úrovni je náročný pro „obyčejného člověka”. Lidé, kteří k tomu mají ještě nějaký zdravotní problém, musí mít mnohem více odvahy, odhodlanosti a kuráže. A ani to mnohdy nestačí. Vtělme se na chvilku do jejich kůže. 

iZUN: Matěji, tradiční otázka na rozehřátí, jak dlouho jezdíš na kole?

V TJ zdravotně handicapovaných NOLA jsem od roku 1999. Z roku 2000 mám první diplom za to, že jsem začal dojíždět závody a tak. Ten mi mamka nechala zasklít.Jinak v reprezentaci jsem od roku 2007. V roce 2009 jsem byl na prvním evropském poháru.

Věnuješ se od začátku jen kolu?

Ten můj oddíl se věnuje všem sportům. Zkoušel jsem i třeba plavání, atletiku... Ale potom, co jsem vše okusil, tak jsem zjistil, že nejlepší je cyklistika.

Co kolektivní sporty?

Párkrát jsem si zahrál, ale nikdy závodně. Nemám to rád. Ani časovku družstev na kole nebo team sprinty na dráze... Nechtěl bych to jezdit, protože to beru tak, že když se něco nepovede, tak to odnese celé družstvo. Když si něco zvořu já sám, tak si to také odskáču sám. A stejně tak to funguje i naopak.

Jak často trénuješ a kde?

Teplický tým má sídlo v Teplicích, někdy tam máme i soustředění, takže jsem tam prakticky pořád. Situace je ale těžká, když jsem byl malý, okolo toho roku 2000, tak nás bylo moc, každý, kdo se mohl jen trochu hýbat, tak dělal nějaký sport. Teď jsem tam jediný cyklista, máme mraky lidí, kteří jezdí na tricyklu, ale já jsem jediný, kdo jezdí na kole.Což je docela smutné. Rodiče lidí, kterým něco je, nebo jim něco chybí, chtějí, aby raději nic nedělali a byli doma. Tím, jak jsem sám, tak mám trenéra, který mi akorát řekne, co mám trénovat. Zbytek už je na mně. Potom jsou soustředění, to jsme týden, 14 dní v Teplicích. To se mnou jezdí trenér na kole, nebo když je to těžší trénink, tak na motorce.Na dráhu sem do Prahy jezdí reprezentační trenér, ten mi měří  mezičasy a tak. Do letošního jara jsem jezdil 6:1 (6 dnů trénink, 1 den volno). Od začátku sezóny jsem začal jezdit systém 4:1, protože v některých fázích sezóny už jsem byl až moc unavený.Záleží na tom, v jaké fázi jsem a co mám trénovat. Minimální trénink, co je, tak jdu třeba na hodinu ven. Ale když jsem byl třeba ve Španělsku, tak jsem seděl i sedm hodin v sedle. 

iZUN:   

iZUN: Vzpomínáš si na svůj první velký závod?

To bylo na Slovensku. Strašně se mi tam líbilo a rád se tam vracím. 

iZUN: Máte nějaké etapové závody?

 Ne. Ale ti, kteří chtějí být dobří, jezdí se „zdravými”. Člověk se naučí hodně dobře techniku a hlavně se jich na tréninku sejde víc.

Jsou kategorie rozdělené podle věku?

Ne, věk u nás nemá žádný význam. Tuhle sezónu byl mistr světa z Venezuely a tomu bude brzy padesát.

Kolik závodů za rok se koná?

Těch závodů světového poháru je hodně. V podstatě bych mohl být každý víkend někde. Ale nejsou peníze. Byl jsem letos na třech velkých závodech. V Čechách už jsou jen asi tři závody, z toho jeden je rozdělen na dva termíny. 

Kdo je Tvůj největší konkurent?

Ivo Koblasa. Vyhrává teď úplně všechno. V roce 2011 jsme na tom byli zhruba stejně. Na dráze jsem ho dokonce předjel, ale od té doby udělal obrovský krok dopředu a já se zvedám pozvolna kvůli škole a tak. 

iZUN: A jak to vypadá na světové úrovni? Drží tam někdo pravidelně taktovku?

Když se jezdí svěťáky, tak je vždycky bomba, dívat se, jak si to mezi sebou rozdávají Italové, protože těch je třeba šest v jedné kategorii. Zkrátka nasadí všechny, co mohou a ti potom dělají závod.

Máš nějaký vzor?

Z cyklistů pro mě dokázal nejvíce, i když je zakázaný, Armstrong.Z aktuální české špičky fandím Štybarovi.

Vraťme se ještě k Armstrongovi, věříš tomu, že bral doping?

Možná nebyl úplně čistý, ale to, co na něj vytahují, to se mi nezdá a nevěřím tomu. Že bral v průběhu  závodu, dojel k motorce a vzal si z ní nějaký pytlíček... To jsou blbosti, už proto, že všude jsou kamery.Když teď vidíš, kolik lidí se k dopingu přiznává, a to jsou z jeho doby, tak je to defacto každý druhý a oni se zaměřili na něj, protože byl hvězda. 

Chtěl by ses živit sportem? Kolem?

Kdyby to bylo možné, tak ano. Ale když vidím, co to obnáší, tak vím, že to není reálné. Ke škole dobré, ale jakmile budu muset začít pracovat, tak kolo půjde stranou.

Je za vítězství nějaký obnos?

Když jsem byl na tom Slovensku, tak byly price money (2x 3. místo), ale teď už nikde ani koruna. Teď už jen platíme startovné (cca 40 Euro), aby nás vůbec zapsali.

iZUN: Jaká je tedy Tvá představa o budoucím povolání?

Studuji dopravu. Rád bych měl svou autodopravu. Pár kamionů. Já bych fungoval jako dispečer.

iZUN: Co děláš ve svém volném čase? I když ho nejspíš moc nemáš...

Tak je to práce kolem domu. A pokud nejsem ve škole, tak se většinou koukám na cyklistiku. Jinak RC modely a železniční modely, ty mě hodně baví. Navíc miluji spánek. Jsem schopný spát 16 hodin denně.

iZUN: Kde bereš motivaci?

Když jsem byl malý, tak mamce řekli, že pokud nezačnu sportovat, tak skončím na vozíku.  A tak mamka začala hledat a našla právě TJ v Teplicích. A já jsem takový, že když něco dělám, tak mě baví soutěžit. Vše beru jako soutěž, i to, co se normálně nemá. Například závodím na tréninku s motorkou nebo kamionem.

iZUN: Nakonec bych na Tebe měla poslední a typickou iZUN otázku. Jak je Tvůj názor na klecový chov drůbeže? 

Slepice jsem viděl vždy alespoň v malých výbězích. Vím, že se převáží v klecích v kamionech. Pro slepice to není nic moc, navíc mají potom úplně jinou stavbu těla, než by měly ve volném výběhu. Navíc do nich ti chovatelé i něco cpou, aby rychleji vyrostly apod. Je to jedna velká chemie.