DENÍK ZOUFALÉHO STUDENTA: Kam se poděl týmový duch?

Taky se Vám zdá, že studenti už nespolupracují tak, jako dříve? Mně ano, například během letošního zimního zkouškového období jsem zahlédla jen pomálu skupinek dohadujících se „šprten", nešustili hromady stránek vytisknutých materiálů, které na škole kolovali již celá staletí, a kouřilo se leda před PEFkou, nikoliv z hlav nedočkavých studentů. Do teď si pamatuju, jak mě půl hodiny před zkouškou jakýsi mladík doučil veškeré mé mezery z daného předmětu, a já dostala za jedna. A dnes se mi ničeho takového nedostává. Čím to je?

Můžeme se jen domnívat, hledat za tím nějaké vyšší důvody, nýbrž a protože nevidíme do hlav dnešních studentů. Nespolupracují, protože se prvotně bojí přiznat to, že něčemu nerozumí a požádat někoho o pomoc. Znamenalo by to, že máme strach přiznat to, že něco nevíme, protože bychom vypadali jako blbci? Nijak tím nezpochybňuji nadpozemskou inteligenci studentů Suchdola, ale použiji naprosto klišoidní větu a řeknu: Nikdo není dokonalý. Nikdo neví všechno a proč potom nespolupracovat s někým, kdo na rozdíl od nás ví?

Znáte ten pocit, kdy sedíte na hodině (doplňte libovolný předmět, který ve Vás vyvolává pocit vlastní naprosté tuposti) a nemáte ani trochu páru, co tu vlastně děláte? V tu chvíli záleží na tom, ve které části třídy sedíte. Z mého dlouhodobého pozorování můžu říct, že zažité klišé, že vepředu sedávají šprti, je pravdivé jen zčásti, spíše tady sedí ti, co opakují a chtějí toho vidět a slyšet od vyučujícího kantora co nejvíc. Pokud se v této řadě zeptáte na tu jednu nejvíce zákeřnou otázku „Jak k tomu došla?", můžou nastat dvě situace, buď se Vám dostane odpovědi, ze které nerozumíte byť jen jedinému slovu, nebo osoba vedle Vás neodpoví a horečnatě něco píše do sešitu, něco s čím se s Vámi nechce podělit, zřejmě v rámci zachování svého osobního kulturního dědictví. Druhá situace, jenž může nastat, že student něco zamumlá a jeho sešit zeje prázdnotou. První co Vás může napadnout je, že vedle vás sedí naprostý génius, že si nepotřebuje dělat poznámky a všechno si zapamatuje, anebo prostě taky nic neví, stejně jako Vy. Výsledkem toho je totální zmatenost a zoufalost Vás obou.

Jedna moudrá paní učitelka řekla, že je lepší být hlupák na cvičení než být hlupák u zkoušky. To je sice pravda, můžete se zeptat samotného kantora. Ale jak najít správnou otázku, když nerozumíte prostě ničemu, předmětu jako celku. Nedávám to za vinu samotnému kantorovi, spíše je to prostě důsledek toho, že pro předmět nemáte buňky.

Řešení je jednoduché, najít lidi, kteří předmětu nerozumí a k tomu někoho, kdo tomu rozumí, aby Vám to mohl vysvětlit a zároveň je ochotný Vás to doučit, poradit. Ochotu pomáhat, neohrnovat nos nad lidmi, co holt ty buňky zrovna nemají a najít si ve svém nabitém rozvrhu čas.

Jediné místo, kde studenti jakž takž aktivně fungují je Facebook, vytváří se oborové skupiny, dokonce i předmětové skupiny, a tady se sdílejí různé materiály, debatuje se o problémech. Za našich mladých let frčel ještě czuborec.cz. Zkuste tuhle doménu nadhodit před dnešními prváky a budou na Vás koukat, že server vůbec neznají. Zároveň začínal primát.cz a do toho se zakládali různé společné maily, heslo se vždycky nějak rozneslo. Dnešní studenti se příliš spoléhají na internetovou komunikaci, samozřejmě je to důsledkem moderní doby plné techniky, kdy lidé neustále zírají do telefonu. Na Facebooku se lidi nebojí zeptat na „hloupou" otázku, protože je u toho nikdo nevidí. Tomuhle všemu chybí důležitý osobní kontakt mezi studenty, starý dobrý brainstorming, sezení nad skripty a pití kofeinových nápojů v hojné míře. Díky tomu by mohli začít vznikat kamarádské vazby a vůbec, všichni by měli pocit vzájemné opory a podpory. Necítili by se více již jako hlupáci a všichni by byli vzdělanější a šťastnější. A Suchdol by byl ještě větším rájem na zemi.

24 dubna, 2016 - 16:19 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Taky mam jednu spoluzacku, ktera na hodiny nechodi, pokud chodi, tak spi nebo je na internetu. Ja hltam kazdy slovicko prednasejiciho a dve hodiny jede muj mozek na plnej vykon, abych mela relevantni poznamky. Kdo se pak muze divit, ze ji desitky stranek mych poznamek neposkytnu? Nemam problem vymenit si poznamky se spoluzackou, ktera si taktez solidne zapisuje, abysme si svoje informace zkompletovaly a mely na vec jinej uhel pohledu. Ale odmitam davat svoje poznamky flakacum, ktery me akorat serou tim, ze jsou pres celou prednasku na facebooku (pokud vubec na prednasku prisli). Ma- li nekdo dojem, ze "svoje kulturni dedictvi" nechci dat lacino, tak ma pravdu. A neni to kvuli tomu, ze bych se bala budouci konkurence, ale proste pokud clovek nema neco na oplatku, tak jeden je v tyhle vymene za blbecka.

Všimněte si, že v textu používám slovo studenti, ne spolužáci, to proto, že nemám pocit, že slovo spolužák má větší význam, že lidé spolu vytvářejí přátelské svazky. Další příčinou, proč spolu studenti nespolupracují, jako dřív může být prohazování a nahrazování výuky, kdy se studenti ve finále se svými spolužáky míjí.

Jaké máte zkušenosti s radami a pomocí mezi svými spolustudenty vy?