Fraška v menze

25. 01. 2017 26 {{ articleTotalLikes }} iZUN Art Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Po dvou letech jsme zase jednou riskli návštěvu menzy. Plni očekávání, jestli se něco změnilo. V prváku to byla tragédie na entou. Zdálo se, že horší to být nemůže. Může. Výsledkem návštěvy bylo usnesení, že na oběd zase až za dva roky. Možná.

Abychom se vyhnuli hlavním návalům, zvolili jsme pro oběd čas „až“ ve dvanáct patnáct. Téměř nedočkavě jsme vyklusali schody a stáli tváří v tvář vitrínám. Všechny poličky byly obsazené, takže jsme měli poměrně slušný výběr z pokrmů, které menza inzeruje na stránkách iZUN. Los padl na kuřecí vývar a vepřový plátek ala něco, což, jak jsme zjistili, omlouvá chuť pokrmu. Nikdo kuchaře přece nemůže vinit za to, že student neví, co obnáší například maso Chiu-Tin, Po myslivecku nebo námořnická bašta. Ale nechme názvosloví názvoslovím.

Menza

Kývli jsme na sebe a stoupali vstříc neočekávanému hororovému dobrodružství.

Dost mě překvapilo, že veškerý personál tvořili (bez paní na pokladně) všeho všudy tři zaměstnanci. Alespoň myslím, že to byli zaměstnanci. Za několik minut se zdálo, že pouze alternují v nepovedené tragikomedii Menza - vstup na vlastní nebezpečí, pro duševně labilní jedince vstup zakázán. Záhy se zredukovaný počet objasnil.

Bod číslo jedna - polévka. Poslední nandaná miska. Dvouvteřinový boj vyhrál nějaký dvoumetrový cápek, který mě rukou, dlouhou jako měla Saxána, odstrčil a tou druhou chňapl po vystydlé polévce. Po čtvrthodině čekání, než se někdo uráčí dorazit k várnicím, bylo jasné, že ten frajer je štamgast a ví, co a jak. Ani netrpělivé poklepávání na tác neurychlilo chůzi ženy, která se šourala rychlostí půl šneka za hodinu. Hlavně klid a slušně.

„Dobrý den, můžu dostat polévku číslo jedna?“ otázka položená tak zdvořile, jak jen to situace dovolila. Ta naproti se ušklíbla, jako by proti ní stál nějaký idiot, co neumí číst. „Není.“ „Promiňte, ale jak není? Vždyť jste to dole nepřeškrtli...“ „Prostě není no.“ a zatvářila se tak znuděně, jako právě zjistila, že se jí šichta protáhne až do osmi do večera. „Dobře, tak tu druhou, prosím.“ „Jo, moment. Ta nevim, esli ještě bude. Pepíčku, je ještě polívka?“ otočila se ke svému spolupracovníkovi. „Polívčičku bys chtěla? Ale to víš že jo, ty kočičko.“ odvětil Pepík a konečně přinesl kotlík s vroucí kapalinou tvořenou z devadesáti procent olejovými oky. Bez jakýchkoli rozpaků ji suverénně vlil do zbytku té staré, vyčmuchlé a ledové. „Tak tady to máš, prdelko.“ dodal. Dobrý, v klidu. Ať už to mám za sebou. Hurá na hlavní chod.

Menza

Další čekačka. Za mnou se kupil dav. „Maruško, kde je Karel?“ ozvalo se z druhé strany menzy. „Šel na cígo, že jo.“ mlaskla nespokojeně Maruška. „A můžeš ty?“ „Ne, mám tu nával.“ řekla a zničeně pohlédla na dva studenty před sebou. „Se všichni zbláznili teďka, nebo co?“ Opětovné štípání se do ruky, že je to jen sen, vyústilo akorát v několik naskakujících modřin. Karel se za necelých deset minut zjevil ve dveřích.

Top komentář
25 ledna, 2017 - 12:08 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Investigativní novinář z Izunu napsali článek o tom, jak to chodí v menze po jedné návštěvě. A to je frajeřina. Nejsem příznivec Eurestu, ale protože školou mám 4 dny v týdnu od 8:45 do 16 +/- , tak hold na oběd do menzy musím. Je to nejrychlejší, v pauze se nestihnete uvařit na kolejích, chodit na C, Farmu, EFG by i přes dotace nebylo úplně nejlevnější. Lidi na výdeji jsou buďto pitomci nebo pohodáři, a pokud člověk chodí častěji, ne jednou za dva roky, tak to vychytá, aby se i dobře najedl. A když to nejde sníst, tak se člověk musí ozvat a vrátit to. Do té doby než se, studenti začnou konstruktivně ozývat, tak se nic nezmění. Bohužel tento článek nahoře mi konstruktivní moc nepřijde.

„Tak, co to bude?“ obrátil se na mě. „Prosím, ten vepřový plátek.“ „Neni.“ To si dejte jako slogan, prolétlo mi hlavou. „Můžeš místo toho dostat uzený.“ „S rejží?“ Podíval se na mě jako na tupce. „Brambory nebo knedle?“ „Knedlíky.“ „Tak si musíš počkat, ještě se dělaj.“ odbyl mě. A posunul se ke kolegovi za mnou. „Can I have pork with rice, please?“ zeptal se. Byl to erasmák. Chudák. Jen nechápavě třeštil oči, když se do něj Karel pustil. „Cože chceš? Vepřový došlo. Je uzený. Chceš brambory nebo knedle? Dostaneš brambory.“ rozhodl za něj a prásknul s patkou uzeného na talíř, dodal brambory a aby se neřeklo, zalil je máslem naředěným vodou. To by byla super chemická analýza. Jak poznat, jestli je máslo pančované...

Konečně i mně na talíři přistálo vymodlené jídlo. Žíla na čele se na chvíli rozplynula. Úprkem ke stolu. Mám hlad jako vlk. 13:05. Rekord. Že se teplota polévky za tu dobu strávenou ve výdejně „vyšplhá“ na celých cca 10°C mi nepřišlo nijak zarážející. Co jiného se dalo čekat. Avšak po prvním soustu těch „čerstvejch knedlů“ se zvýšila tak o dva stupně max.

Menza

Bitva skončila drtivou porážkou pro mě.

Tolik k návštěvě menzy. Myslím, že v případě, že by Zdeněk Svěrák nemohl hrát hostinského v Hospodě na mýtince, zaměstnanci menzy by mohli směle zaskočit a ještě by hru obohatili o několik prvků. 

Pozn. red. Jména pracovníků jsou zvolena pouze pro potřebu článku, podobnost se skutečnými postavami je možná, ale čistě náhodná.

Mrkni taky na tohle

09. 04. 2019 0 1

Dobrey aneb za jídlem trochu jinak

Číst více
24. 03. 2019 0 0

Další týden, další akce!

Číst více
05. 03. 2019 0 1

Nefunguje Vám jídelníček Menzy? Důvod a správnou verzi naleznete v aktualitě.

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Díly na traktory CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP