Hanba mužům, kterým žena vládne aneb o Libuši trochu jinak

V soutěsce nad Šáreckým potokem byla vždy divoká příroda, hluboké lesy a strmé skály. O to patrnější bylo, když se jednoho dne, doslova přes noc, objevil most z jedné skály na druhou. Byl z poctivých klád pospojovaný pevnými řemeny z kůží divoké zvěře, které bývalo ve zdejších lesích velmi mnoho.

Nebylo divu, že sem za lovem vyjížděli vzácní pánové. Jeden z nich náhle spatřil most uprostřed divočiny. Nebyl si vědom, že by ho tu byl kdy dříve spatřil, a byl zvědav komu je určen. Ukryl se tedy v houštině a čekal.

Po třech dnech se náhle objevil zlatý vůz tažený bílým koněm a na něm, celá v bílém, urozená žena krásných rysů. Přejela most, který se sotva znatelně rozhoupal a mizela v dáli.

Lovec chtěl hned z houští vylézt, ale tu se objevila družina dívek a jaly se most kontrolovat, a když snad někde zjistily cokoli nepevného, hned místo spravily. Lovec byl zvědav, co se bude dít dál, a jelikož na něj doma nikdo nečekal, počkal. Ráno zde spatřil týž vůz uhánět zpět a opět touž dívčí družinu.

Sáhl po dobré medovině ve vaku a nabídl dívkám. Ty ji rády přijaly a s lovcem se vesele bavily o všem možném, jen nechtěly prozradit, kdo že to tu jezdí ve zlatém kočáře. Lovec však byl vytrvalý a přestože dívkám tvrdil, že odchází, schoval se opět v mlází.

Tu slyšel, že to je sama kněžna Libuše. Jezdí prý tudy za svým milým, jistým Přemyslem do jakýchsi Stadic. Lovec vyslechl rozhovor a už se chystal k domovu, když tu namísto dívek k mostu přistoupili tři muži a jali se sekerami a noži zmenšovat pevnost mostu. „Běda mužům, kterým žena vládne“ pravil jeden a druhý hned přizvukoval: „Však tam z té rokle už nám více vládnout nebude. Zvolíme si nového knížete a bude nám líp.“ Takto mudrovali, když tu se ozval zvuk kopyt a muži se rychle schovali v houští.

Lovec nemeškal, a zvolal k blížícímu se kočáru „Stůj kněžno, je-li Ti život milý!“ Jen tak tak zastavila vůz těsně před mostem. Rozhlédla se kolem, ale nikoho neviděla. Sestoupila z kočáru, odvázala jej od bělouše a poslala na most, který se v tu ránu utrhl a kočár skončil v hlubinách. Kněžna posmutněla, vsedla na bělouše a uháněla k Vyšehradu.

Brzy však bělouš dovedl její služebníky za Přemyslem a ten se stal novým knížetem.

Na přání tří zloduchů tak přeci jen došlo, aniž kněžna musela skončit v roklinách.  

A zlatý kočár? Ten se rozpadl v prach, a když budete hodně pilní, ještě dnes jistě v Šáreckém potoce vyrýžujete jeho kousek.