Kapely s příměsí Suchdola

Archetypální představy společnosti o tom, že na suchdolské vrchovině jsou hlavními koníčky studentů jen převracení hnoje a okopávání bio záhonů, jsou víceméně nepřesné. Ačkoliv v mnoha studentech může potichu dřímat ekologický duch, hnací silou lidstva jsou ale přece jen jiné činnosti. A jak by se dalo také říct: Sex, drogy a Rock'n'roll.

Počínaje první slokou, otevíráme menší seriál neznámého rozsahu. O kapelách zrozených z potu Céčka, s příměsí Jeníka a příznaky starých dobrých časů suchdolských studentských let. Pokud máte i vy kapelu, která má co dočinění s životem na ČZU, proč se o její existenci nepodělit. Ba co víc, reklama zadarmo se hodí. O kapelní historky a příběhy ze světového turné se můžete podělit kontaktováním autora tohoto článku.

Podmínka je jediná, sice aby alespoň jeden člen kapely nebo hudebního uskupení, v současnosti i minulosti, studoval nebo vyučoval na ČZU.   

První naším redakčním kombajnem projela, jakožto stálice ČZU: Go!, kapela Bek Ofis. 

Bek Ofis  

členové:

 Zpěv, akustická kytara — Jan J. Nedvěd 

 Baskytara, vokál — Jakub Jakubec 

 Bicí — Michal Havel 

 Klávesy — Viktor Macák 

 Vokály — Karolína Tothová, Natálie Polešenská 

 Žestě — Jan Vondryska, Štěpán Kněžek 

bandzone: http://bandzone.cz/bekofis

facebook:  https://www.facebook.com/pages/Bek-Ofis/111443795564668

Exkluzivní ochutnávka nové písně, výhradně pro čtenáře iZUN:

A teď z rozhovoru s Bek Ofis...

iZUN: Mohli byste se nějak představit pro čtenáře, kteří vás ještě neznají?

Honza: Jsme Bek Ofis, vznikli jsme zhruba v roce 2002, v této sestavě hrajeme přibližně 3 roky (Viki, poznamenává, že už to Michal říká 8 let, čili údaj je mírně nejasný, pozn. red.). Ale vlastně doopravdy tahle kapela už má skoro 10 let.

Michal: Viktore, tady ti bliká takové světýlko...

Honza: Přemýšlíme, že bychom to měli asi oslavit. Hrajeme poprock, minulý rok jsme vyhráli YouTube fest, díky čemuž jsme hráli na hodně fesťácích a úplně nejradši hrajeme na seznamovácích ČZU.

iZUN: Nahráli jste mi na otázku, když spolu hrajete takhle 3 roky, co bylo předtím?

Honza: Vyhazovali jsme se, byli jsme na sebe zlí a vlastně už jsem zůstal jen já z té původní sestavy. Ne, takhle — já, Kuba a Michal jsme tady nejdýl, to už je zhruba tak 7 let, a všichni ostatní byli přibráni pozdějc nebo byli vyměněni za někoho. Viktor je s náma asi 4 roky a kluci (dechy) asi rok a půl. K tomu máme ještě dvě vokalistky, které nás doplňují při větších koncertech, když chceme ukázat, co v nás je na max. 

iZUN: Takže vy jste takové to tvůrčí jádro, které dělá písničky?

Kuba: Jádro je Honza. Funguje to tak, že zásadní nápady tvoří Honza.

Michal: Honza vždycky něco splichtí...

Honza: ... A kluci mi řeknou: Ne, tam je moc akordů. Nebo: Ne, to je moc složité, to je skoro jazz, dej tam jednodušší akord.

Michal: A proto teď hrajeme I feel good, kde jsou dva (smích). 

iZUN: Jak jste začínali?

Honza: Začínali jsme, ta úplně původní sestava, v garáži, tzv. garabeband. Nic jsme samozřejmě neuměli. Pak jsme se právě pohádali, povyházeli navzájem. Já jsem našel Kubu, s Michalem jsme začínali v první kapele, takže toho jsem znal, a protože jsem neznal žádného jiného bubeníka, tak jsem musel vzít jeho.

Michal: A on je líný hledat někoho jiného. Takže jsem si ho vlastně nechal do teď. A on se do té doby naučil docela hrát. Sice na piano, ale tak...

iZUN: Takže spokojenost?

Honza: Teď jsme spokojení, no.

Kuba: Dneska nám to šlape, až jsme překvapení. (smích)

Honza: Baví nás to, takže jsme spokojení...

iZUN:

iZUN: A co studiová činnost? Máte 2 CDčka, že?

Honza: Máme 2 CDčka za sebou a teďko tvoříme postupně jednotlivé písničky, a až jich budeme mít dostatek v dostatečné kvalitě, tak vydáme třetí album. Možná, že se to stane už letos. 

iZUN: Jste úspěšní?

Honza: Co myslíte, kluci? (pohledy naskrz jednotlivými členy Bek Ofis) Tak náš trumpetista Honza si myslí, že jsme úspěšní.

Kuba: Když už někde hrajeme, tak ten úspěch máme.

Honza: Takhle, myslíme si, že jsme na tom relativně hezky, baví nás to a hlavně spoustu věcí už jsme si taky prožili. Hráli jsme v Bruselu...

Viktor: To jsem řídil. Celou dobu.

Honza: No prostě, hráli jsme na spoustě fesťáků, kde je samozřejmě sranda, ale cítíme, že je před námi ještě dlouhá cesta. Hlavně nás asi, osobně mě asi nejvíc, štve, že se k nám rádia staví tak nějak „obezřetně“. Prostě to strašně dlouho trvá, nechce se jim, nejsou otevření novým věcem.

iZUN: Co slavík? Kdy bude tady na krbové římse ve zkušebně?

Kuba: Přibližně asi rok po tom, co nás začne hrát Evropa 2. (smích)

 

iZUN: Jak to zvládáte s prací a se školou?

Honza: No, někdy těžko, ale taky se to nějak dá. Výhodou je, že Bek Ofis, je strašně bohatá. My si říkáme hrozně moc peněz za koncerty. Takže vlastně Kuba má dneska na sobě už čtvrtý tričko. Michal má sice jednu čepici furt, ale nechá si ji pozlacenou.

Michal: Já už nemám co zlatit.

Honza: Finančně jsme na tom prostě skvěle. Tím pádem, když náhodou musíme jít z práce, tak tam práskneme dveřma. 

iZUN: Takže si tedy myslíte, že se dá živit hudbou?

Honza: No, moc ne. Spíš asi určitě ne. Současně asi to, jak to děláme my, to není takové, že bychom se tím mohli živit. 

Kuba: Když vás hraje Evropa 2, tak se dá.

iZUN: Kde hledáte inspiraci?

Honza: Ve všem možně. Taky ve svých přátelích. V tom, co se mi momentálně stane. V ženách. V rozchodech. V nalezeních. V čemkoliv. Ve vodě, ve vzduchu. Prostě, co tě napadne. Nejlíp se skládají písničky, když má člověk nějakou náladu. Ať už dobrou, nebo špatnou. Ale ne neutrální. Prostě buď musíš mít skvělou nebo hrozně blbou náladu.

iZUN: A jak vzniknul třeba Náhradník?

Honza: Náhradník vzniknul na Moravě při jedné strašné kalbě. Po koncertě, kde měli hrát Nedvědi, takže jsme měli publikum, které mělo 70+. No, ale my jsme to statečně odehráli a ti lidi nám statečně zatleskali. A statečně odešli domů. Ale my jsme se tam neslušně zřídili. A pak jsme tam začli hrát asi ve tři ráno na piáno, no, a takhle vzniknul Náhradník. Bylo to vlastně veselé.

Kuba: Tam možná vzniklo i něco jiného.

Honza: No, možná... to bych tady nerozváděl. (smích)

iZUN: No, a jak je to tedy s alkoholem a drogami?

Michal: Vůbec, vůbec. Ani kapku.

Kuba: Já s tím mám problém, no. (smích)

Honza: Aneb jak deklarovat to, co jsem před chvílí řekl. Inu, je to upřímnost. Pokud nás znáte právě třeba ze seznamováků ČZU, tak se tam snažíme bejt fakt hodně slušní. Přijedeme většinou poslední den, kdy je publikum už dost pod nátlakem, aby to tam vydrželi. Takže my je tam podpoříme. Ale jinak jsem docela slušní.

iZUN:

iZUN: Mluvili jsme o seznamovácích ČZU. A co vám dala taková Miss Agro?

Honza: Miss Agro nám dala... no... příležitost prezentovat naši muziku před těma lidma, kterým bychom ji rádi prezentovali... takže tak.

iZUN: Posunula vás někam? Vyskočily vám třeba počty fanoušků?

Michal: Tak určitě spíš ne...

Honza: Hm... já bych řekl, že asi daleko víc nás v tomhletom posunul seznamovák, protože tam si s těma lidma můžeme užít, že jsme tam s nima celý ten večer. Nebo den a pak je tam taková ta atmosféra. Na Miss Agro je to prostě festival...

Kuba: Ale zase to byla jedna z prvních velkých stage, kde jsme stáli.

iZUN: Kam až sahá vaše spojení s ČZU?

Viktor: No, až úplně...

Honza: No právě, že já jsem vystudoval ČZU, šest let jsem dělal ČZU, když počítám rok na Erasmu, a pak jsme začali jezdit na seznamováky.

Viktor: Fakt to chceš rozebírat?

Honza: Basty, a tak dále... no... ty začátky úplně nechci rozebírat, ale to nevadí. Známe se tam se spousty lidma, máme to jako domácí univerzitu, pokud se to tak dá říct.

iZUN: Lenka: To potěší pana...

Viktor: Rektora.

Honza: Protektora.

Kuba: Teď už bych to urychlil, protože musíme cvičit...

Kapela: Kuba chce na pivko, viď.

Honza: Kuba vydrží na jednom místě tak 15 minut maximálně, pak začne klepat nohama. 

iZUN: Je mi to jasné. Takže se zeptám, kdy bude nějaký nejbližší koncert?

Honza: 5. 4. hrajeme v Plzni.

iZUN: Velké finále rozhovoru: Klecový chov drůbeže. Co vy na to?

Viktor: Já jsem jednoznačně proti, mně se to příčí.

Michal: Já bych to vypustil do ulic normálně.

Honza: Vzhledem k tomu, že Viktor žije v kleci, tak se mu to příčí.

Michal: Ony jsou ty posypové stroje, tak by házely zrní a ty slepice by mohly žít úplně volně.

Kapela: Dyť by sežraly ten posyp.

Michal: Tyjo. Já nevim. Jak se na to dá odpovědět. Myslím, že je třeba fakt dobře, že se o to někdo zajímá a že se udávaj nějaká pravidla, jak se ta zvířata mají chovat...

Honza: Hele, Kuře, chovej se slušně.

Honza: Přesně, ono by stačilo, kdyby se o to někdo zajímal, jak říká Michal.

Michal: Problém je ten, že děti si dneska myslej, že máslo je z obilí a tak podobně, takže...

Honza: Hele, já bych to už stopnul, tohle nemá význam. :D

Příjemně strávený podvečer kdesi v blízkosti O2 arény ve zkušebně mistrů hudebníků přinesl kromě rozhovoru, dobré nálady a poslechu i něco pro vás, čtenáře. Členové kapely redakci iZUN šlechetně poskytli 7 CD jejich posledního alba Divercity. A aby to nebylo tak snadné, pro získání CD je nutné odpovědět na následující otázku:

„Odkud odchází zbitý Náhradník po debitu debitů?“

Svou odpověď zasílejte na email jan.rajtr(zavináč)izun.eu s předmětem „Bek Ofis“. Vyhrává každý sedmý email. Soutěž končí 4. 4. 2013.

A tak končí jedna etapa našeho nejasně neukončeného seriálu o kapelách. Víte o kapele, co drtí svět pekelně dobrou muzikou? Začíná své světové turné na Céčku a končí na vyprodaném Madison Square Garden? Platinovými deskami si můžou házet frisbee? Podělte se o ni se čtenáři.