Povídky zemědělské - Veselé políčko

Veškeré postavy a situace jsou smyšlené, nikoho nekritizují a na nic nenaráží.

„Dáš si ještě jedno?“, hejká na zamyšleného Tondu chlápek s ohonem. Tonda sedí dál a ničeho si nevšímá, ba ne přeci jen si s někým rozumí. Sedí na baru a tiše do sebe rum šeptá. Pingl bez dalších otázek před něj pivo skládá. S ním to ani nehne. Stále sedí, okolí nevnímaje, jen občas rumu usrknout, vousy z pivní pěny nasadit a dál civět.

Nemůžu už se na to dívat, ne na Tondu, ale jak mu tam to pivo větrá. Mrzí mě to, protože tihle „céčkoví“ pinglové si s pípou umějí pohrát. Také je to dáno tím, že právě začal nový semestr a nebaví to jenom místní ožraly, ale zatím i personál. Přisednu si, ne že bych ho osobně znal, ale přece jen, naše akademická obec je malá, dá se říci rodinná záležitost. Potkali jsme se několikrát tady v klubu a také ho občas zahlédnu jak se vesele souká po areálu v traktoru. Tonda je totiž zaměstnancem místního školního zemědělského podniku.

Po chvíli zírání do vitrínky se zaprášenými plnými láhvemi od whisky a statečně rozpitými lahvemi od rumu a ostatních studentských chlastů, jsem prolomil komunikační bariéru a dostal se s Tondou do řeči. Jako každý správný traktorista i on je zprvu dost zamlklý. Myslím si že je to hlavně díky tomu, že tihle „šoféři“ tráví většinu času sami se sebou, zavřeni v té svojí kabině, a tak není divu že se z nich stávají samotáři.

Chlápek po mojí pravici si už ale dodal dosti kuráže, soudě podle plůtku, v tomto případě spíše hradeb na jeho lístku. Ano správně, pro nezasvěcené, Tonda je štamgasta, tudíž nemusí platit každé pivo a rum hotově, ale má důvěru chlapíka s ohonem a svůj vlastní lístek!

Uběhlo několik minut a několik nepodstatných a občas smysl nedávajících vět, že už jsem to nevydržel a zeptal se ho ,co ho tak strašně žere. On, už otrkaný a rozmluvený začal vyprávět jeho příběh.

„Víš, v našem podniku to chodí tak, že má každý svůj nástroj, v mém případě traktor, každý má také svůj rajon, v mém případě kukuřičné pole, a další práci dostáváme přidělenou dle uvážení našeho nadřízeného. Jak říkám, každý má svůj rajon a na něm plodiny, pěstované spíše na ukázku studentům a k různým pokusům než kvůli výdělku. To teď není podstatné. Můj rajon je oproti ostatním o dost větší, dá se říci, že je rozlohou asi největší z pozemků, o které se staráme. Měl jsem tedy séci kukuřici. Než ti povím jak to dopadlo, tak pro lepší pozdější pochopení ti nastíním můj pracovní den.

Jelikož nejsme regulérní, ale spíše výjimečný zemědělský podnik, vstávám jako každý rozumný člověk zhruba kolem osmé hodiny ráno, většinou to záleží na tom, jaký je program v klubu. Nebydlím daleko“ (toto bych upřesnil- Tonda bydlí v suterénu místních kolejí, už jsem párkrát viděl jak ho tam odnášeli z klubu nohama napřed..) „ a tak jsem schopný nastartovat traktor už kolem deváté. Po té zkontroluji, jestli je ve vepříně vše v pořádku. Vepřín je totiž můj druhý rajon, ale dělím se o něj s Blážou. Když je vše v pořádku tak sednu do ohřátého traktoru a vyjedu s ním ven, kde ho musím umýt a naleštit. To mytí nemám úplně v popisu práce, ale s naleštěným traktorem se lépe balí studentky v případě, že bych musel jet skrz areál. No a tohle všechno musím stihnout do desáté hodiny, jelikož v tu dobu otvírají klub a já jdu na sváču. Když mám hodně práce tak odcházím před jedenáctou ze svačiny, když ne tak se to občas protáhne do oběda. Většinou jde všechno stihnout a tak po obědě jedu na pole. Zde pokud právě neseji, nehnojím či nedělám něco jiného o čem se určitě učíte, si buď dám na chvíli šlofíka a nebo, pokud je vše v pořádku, jedu pokecat za Blážou do vepřína. V tuto chvíli už je většinou kolem čtvrté odpoledne a mám padla. Přesunu se tedy do klubu a vše jde zas do kola, a já občas do kolen.“ se smíchem Tonda dodává.

„Skutečně vyčerpávající pracovní dny zažíváš“, přitakal jsem Tondovi a poplácal ho po zádech. Stále mi ale nebylo jasné, co je na tom tak depresivního. On náhle začal povídat dál.

„Takže teď znáš mou pracovní náplň a já ti můžu povědět co se před začátkem semestru semlelo. Jak jsem ti již nastínil, každý den chodím na sváču do klubu. Bylo to právě před tím něž jsem měl séci svoji kukuřici. Sedím v klubu, svačím, druhé, třetí, zjišťuji že už asi obědvám.. V tom si vedle mě přisedl jeden z tvých kolegů studentů. Dali jsme se do řeči a on povídá, že má možnost sehnat semena kukuřice za poloviční cenu. Nejdřív jsem to druhým uchem vypouštěl, ale pak jsem si uvědomil, že nejsem v úplně ideální finanční situaci a nějaký ten přivýdělek by se hodil. Semena, která jsem nafasoval střelím, a za poloviční cenu koupím ty jeho. Slovo dalo slovo a tak jsme se domluvili. Za několik dní proběhl obchod a já si pěkně nacpal kapsu. Pak jsem kukuřici zasadil a na celou tu záležitost tak trochu zapomněl. Netrvalo to dlouho a kukuřice začala vyrážet na povrch. Již zpočátku mi připadala nějak te; zvláštní, ale pořád jsem si říkal, že je to asi nějaká exotická odrůda. Za několik týdnů jsem zjistil, že tomu tak není. Z kukuřice se za čas vyklubalo velice solidně rostoucí konopí. Teď ale co s tím, přeci nemůžu dojít za vedoucím a povědět mu, že mi dal špatná semínka. Zrovna v mém případě by tomu těžko uvěřil. Nezbylo mi nic jiného, než obětovat čas a místo několika svačin s přídavkem zajet na pole. Svůj rajonek jsem si pěkně dokola na šířku jednoho pluhu oboral a zasel kukuřici, aby nebyly vidět vyrůstající kytičky. Ovšem řešení to bylo spíše nouzové.

Nechci se chlubit, ale v hnojení jsem vážně machr. Kytičky mi zanedlouho začaly doslova přerůstat přes hlavu. Tohoto detailu si nemohl nevšimnout můj nadřízený. Pověděl jsem mu přesně jak se to má s mou kukuřicí. Nejdřív z toho byl trochu přepadlý, ale Bohouš je rozumný chlapík a povídá: „Hale Tondo, tohle vážně smrdí průšvihem, ale víš jak to tu chodí. Zanedlouho budou letní prázdniny a to sem nikdo ani nepáchne. Ostatně ten co ti to prodal na žně určitě taky přijde.. Neboj se, tohle ututláme. “.

Nevím, jak to s mým políčkem bylo dál, jelikož já tu během vašich letních prázdnin nejsem. Jezdím u nás na vsi brigádně s fekálním vozem. Tedy spíše nevěděl jsem, co se s mým políčkem děje, dokud jsem se nevrátil zpět do práce. Z toho co jsem viděl, jsem si to dokázal odvodit. Rozhovor, který jsem měl já s mým šéfem, měl nejspíš i můj šéf s jeho šéfem, ten se svým a tak to asi pokračovalo až na ta nejvyšší místa tohohle ústavu. Podrobnosti nevím, ale s nikým se tu nemůžu na ničem dohodnout, jelikož se mi všichni jenom smějí..“

Inu toto bude asi veselý semestr, pomyslel jsem si.