Recenze: Jaká je Tvář vody?

Tak nejdříve základní informace o filmu: 

• Scénář: Guillermo del Toro, Vanessa Taylor   
• Režie: Guillermo del Toro
• Kamera: Dan Laustsen
• Hudba: Alexandre Desplat
• Předloha: Guillermo del Toro (povídka) a na základě filmu také vznikla kniha od stejného autora!
• Hrají: Sally Hawkins, Michael Shannon, Richard Jenkins, Doug Jones a další.
  
• V kinech: z blockbusterových kin tento film můžete vidět v Cinema City, anebo si ho můžete dopřát v intimnější atmosféře, která filmu mnohem více zalichotí, například v Biooku, v kině Atlas nebo v Kině pilotů. 

Film se neodehrává v konkrétním čase ani na konkrétním místě. Lokalit a postav je zde úsporné množství, což je vcelku příjemně rutinní a zároveň jaksi intimní. Dohromady to působí, jako by se příběh odehrával v jakémsi příjemném snu, ve kterém sice číhají různé nástrahy, ale ty mohou být překonány. 

Hlavní dějová linie, jak by se mohlo mnohým zdát, pojednává o lásce mezi člověkem, ženou, a rybím monstrem, mužem, ale odsoudit film tímhle způsobem by byla škoda. Je zde mnohem více myšlenek, každý si může najít ty své a film je nejen dramatem, ale také jakousi pohádkou, stejně jako všechny skvosty od korpulentního pana umělce Guillerma. 

Láska je zde zobrazena jako jakýsi abstraktní nedosažitelný pojem, ve výsledku hlavní hrdinka získá daleko více než jenom v uvozovkách pouhou lásku. Na příběhu hlavních i vedlejších postav pojednává jen okrajově o osamělosti dnešní doby a stereotypu, nevplouvá do větší hloubky lidských životů, přestože by mohl. Především o touze každého z nás toto osamění vyplnit. Není to však film zoufalství, ale spíše naděje, že tento pocit a naše tužby mohou být naplněny a mnohdy naprosto nečekaným způsobem. 

Hlavní ženská postava by na nás z počátku mohla působit poněkud unyleji, ale rychle přijdeme na to, že se jedná spíše o celkovou nezkušenost a ostych, který mi později přišel až roztomilý. K poselstvím, která se snaží zprostředkovávat divákům není třeba slov a mnohdy by na ně ani slova nestačila. Svým nejdříve pasivním, poté aktivním bojem proti režimu nám sděluje, že i jednotlivec, ačkoliv bez hlasu, může zvítězit a dokázat velké věci.

O jejím „mužském“ protějšku nemůžeme říct více než to, že je alespoň pro mě až znepokojivě sexy. Dohromady tvoří slovy jednoho neznámého autora jakési „rybí soft porno“. Ale možná je toto označení příliš hanlivé. Erotické scény jsou zde zobrazeny až poeticky a s taktním studem. Přesto jim erotika nechybí. Která žena by občas nechtěla mít partnera, který ji ve všem chápe, nemluví a zároveň je dokonalý v posteli, no ne? Odpustili bychom mu i to, že nám sežral kočku. Právě v takových situacích je ve filmu obsažena mírná komika a snahám hlavního hrdiny o řeč se mnozí ušklíbnou nebo shovívavě zasmějí. Hlavním zdrojem humoru jsou zde ale vedlejší postavy, které trousí lehounce cynické poznámky a tím příběh odlehčují.

Znalci filmů Guillerma del Tora si prostě nemohou nevšimnout nevyhnutelné podoby hlavního hrdiny s postavou Abea z Hellboye. Nezapomněli ani na ta vajíčka! 

Místy se vkrádá atmosféra lehce ovlivněná Faunovým labyrintem, a přestože tento film byl oproti tomuto vizuálně poutavější, tak Tvář vody rozhodně nezapluje do hlubin Vaší mysli, naopak budete nadšeně mžourat nad hrou stínu a světla a nad barevným zpracováním. Někdy Vám bude připadat, jako by se celý obraz zahalil do modré nebo do zelené a interiér pracoviště hlavní hrdinky ve Vás prostě vyvolá atmosféru sterilního bazénu. Všechny tyto barvy střídají černobílé grotesky, které postavy sledují v televizi. Dohromady tento film může být pro všímavého diváka hřejivým závojem barev, jako by se ponořil pod hladinu vody.

Shodou okolností jsem Tvář vody poprvé viděla s mou čtrnáctiletou sestrou. Z obavy, že film pro ni bude příliš nudný, jelikož ho ve svém věku nepochopí správně, jsem měla v záloze ještě jiný film, animák. Nejen že moje sestra vydržela koukat až do konce, u scén trošičku erotičtějšího charakteru si odpustila nejapné poznámky, ale při závěrečném finále dokonce vykřikla: „Tak a máš to, ty hajzle!“