Navštívili jsme za Vás: Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Pokud jste milovníky knih jako Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, nebo Už hořela, když jsem si do ní lehal, neměli byste tuto hru minout. Jedná se totiž o knižní adaptaci skvělého amerického autora Roberta Fulghuma.

Již v prvních minutách Vás pohltí atmosféra staré tančírny, která je místem v na němž se setkávají osamělé duše. Každá přichází z jiného důvodu a má svůj životní příběh. Někdy smutný, občas úsměvný, ale vždy nutící k zamyšlení, jež trvá ještě dlouho po skončení hry. Dokonce možná odhalíte, že jste se přes hodinu dívali sami na sebe.

Všechny postavy napříč věkovými kategoriemi s odlišným pohledem na svět něco hledají. Ať už porozumění či jen změnu a věří, že ji naleznou v rytmech argentinského tanga. Ve hře se mísí zoufalství s nadějí, že bude zítřek lepší než dnešek a bezútěšností, když se tomu tak nestane. Tím místy zavládla melancholická nálada, která však byla v pravý čas přerušena několika komickými prvky, mezi něž nepochybně patří postava sebekritické barmanky, která svou „nevírou v iluze“ pobavila několikrát celý sál. Nakonec její role vyznívá jako Deus ex machina, když rozsekne hlavní příběh a zajistí tak šťastný konec.

Možná, že za to může uspěchaný studentský život, ale první polovina představení měla pomalejší spád a na přestávku jsme odcházeli se smíšenými pocity. Avšak po ní se veškeré rozpaky rozplynuly a následovala hotová smršť s - jak to bývá u amerických filmů - dobrým koncem.

Rádi bychom vyzdvihli neuvěřitelné taneční výkony a krásnou a podmanivou hudbu živého orchestru.

Divadelní hru Drž mě pevně, miluj mě zlehka, můžeme jen doporučit a za redakci jí dáváme 8/10.

Nezapomeňte, že na toto představení můžete uplatnit slevu, o níž jsme psali zde.