17. listopadu, z výročí na Albertově fraška

18. 11. 2014 33 {{ articleTotalLikes }} Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
25 let na den, kdy studenti (možná i vaši rodiče) v našem věku vybojovali svobodu a demokracii. Postavili se proti nárazovým kontrolám občanských průkazů, zákazu poslouchání vybraných LP desek, zabaveným knihám. Chtěli se zbavit lži a bezvýchodnosti a třeba i toho, že ve výloze obchodu, kde po čtvrté hodině odpoledne už chléb prostě nedostali, vídali denně portréty budovatelů. Dnešní velké výročí by tedy mělo patřit všem, kteří se spojili a nebáli se vystoupit. Bohužel na Albertově byla dnes podstata a důležitost tamních činů našich předchůdců tvrdě sražena a nesoucitně ušlapána davem ovcí.

Top komentář
18 listopadu, 2014 - 19:54 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Co to je za bolševickou pussynku, co napsala tenhle debilní článek? :)

V šestnáct hodin téhož dne před 25 lety stálo na Albertově 15 000 studentů. Přišli uctít památku Jana Opletala a pod záštitou SSM vyjádřili smutek nad tím, co se v roce 1939 stalo. Poté na stupínek vystupovali členové sdružení STUHA, kteří byli hlavními aktéry revoluce. Jejich projevy ještě více zpevňovaly pouto, které zde drželo studenty všech univerzit pohromadě.Dnes v 15 hodin a 30 minut jsme i my stáli na Albertově. Vyvýšený stupínek se proměnil v pódium a po levé straně visela dosud neodhalená pamětní deska. Lidé se zde sdružovali jako tenkrát, i když věkový průměr byl vyšší, neboť se jednalo o stejné jednotlivce, kteří zde tehdy provolávali svá hesla. Dav zaplavil celou ulici. Nad našimi hlavami trčelo několik transparentů. Nikoliv však s upomínkovými nápisy, abychom si připodobnili atmosféru roku 89. Na cedulích stálo Miloše do koše!“ Zemane, drž už hubu! Bylo dost lží Nejsme zvěř „Miloši, drž už pussynku“. Několik stovek účastníků křečovitě svíralo červené karty. Atmosféra houstla. Fraška započala.

davy

Při úvodních slovech a slavnostním přivítání studentů, se ozval křik. Už nejsme žádný studenti, po něm následovalo několikaminutové zcela nesmyslné skandování sloganu Miloše do koše! 

Asi po pěti minutách hlava státu a další čtyři prezidenti dorazili na místo a předstoupili před ryčící dav. Hluk nabíral na hlasitosti a vlna se šířila velmi rychle. Jeden z hlavních aktérů revoluce v roce 1989 se pokusil uklidnit vřavu, aby dal prostor k poslechu studentské hymny Gaudeamus Igitur. Ta měla pro studenty tehdy ten nejhlubší možný význam, protože vyjadřovala především jejich soudržnost. Ani tento argument řady lačnící po prezidentově krvi neutišil. Tím se otevřela Pandořina skříňka a hanba a neúcta vyrazily do světa. 

Nepochopitelně hanlivě pokřikovaly i desetileté děti, které nejspíš ani netušily, proč tu jsou.

Studenti čtyř pražských univerzit (ČZU, VŠCHT, UK, ČVUT) předali zahraničním prezidentům čtyři klíče, které sloužily jako symbol Sametové revoluce.

zeman

A potom došlo k nejhoršímu. Nastal čas na proslov prezidenta České republiky Miloše Zemana. Jakmile se postavil k mikrofonu a nadechl se, museli tělesní strážci otevřít deštníky, aby tak zabránili letícím vajíčkům a rajským jablkům. Žádná pokora, žádná úcta k vysokému postavení. Jeho slova zapadla do vulgárních výkřiků zúčastněných. Zemane, táhni!“ Jsi jen kurva! Chcípni!“ Podej demisi, ty hajzle soudruhu! Málokdo slyšel, co chtěl říci. Lidé ječeli a pískali po celou dobu. Prezident ustoupil do pozadí. To dalo podnět k inovaci řevu. Neschovávej se za někoho! Pískání, jekot, červené karty, transparenty. Nepochopitelně hanlivě pokřikovaly i desetileté děti, které nejspíš ani netušily, proč tu jsou. Jen si místo na hřiště přišly zařvat na Albertov. A ať jsme chtěli poslouchat, nebo nechtěli, nezáleželo na tom, změnili jsme se stejně v jedno velké bezohledné stádo ovcí.

Po deseti minutách nepřetržitého davového šílenství naštěstí následovala poklidnější část, která se konečně vázala k původnímu záměru celého aktu. Každý z prezidentů měl svůj projev, v němž vyzdvihoval odvahu a kuráž Čechů. Ovce se na chvíli uklidnily a snad začaly i poslouchat. 

Některé z myšlenek bychom vám rádi předali:

Bronisław Komorowski (polský prezident):

Tehdy jsme říkali, že se pohnul velký národ. Ukázali jste, že je třeba jít proti proudu.

Svoboda je jen jedna a ta se týká všech.

(Skandování - UKRAJINA!)

Ano, naše solidarita patří všem, potřebují solidaritu nás, kteří žijeme ve svobodě.

(Skandování - POSLOUCHEJ, ZEMANE!)

Joachim Gauck (prezident Spolkové republiky Německo):

Chtěl bych poděkovat za povstání před 25 lety. Děkujeme Vám i Vašim rodičům.

Dostal jsem tento klíč. Ten klíč a tato pamětní deska, která bude dnes odhalena, patří k sobě.

Už Charta 77 propůjčila Evropě naději. Hlásala: 'Ano, zasloužíme si svobodu!'

János Áder (maďarský prezident):

Lidé v roce 1989 měli jediný hřích, chtěli žít ve svobodě. Prosím tedy o minutu ticha za všechny oběti komunismu.

(Minuta ticha - několikrát přerušena antizemanovskými řečmi a zpěvem národní hymny)

Andrej Kiska (slovenský prezindent):

Tento svátek je svátkem Česka i Slovenska.

Ptám se Vás, ztratily se naše ideály? Zvítězila pravda a láska? Pokud ne, pokud jsme stále nespokojeni, nesmíme se vzdát. Nic není ztracené. Nezapomeňte, že dnes máme svobodu.

(Potlesk)

hlavy_statu

Vzduchem se linuly první tóny národní hymny. Lidé jakoby si konečně uvědomili, proč tu jsou, začali zpívat a několika z nich se v očích leskly slzy. 

Však po doznění posvátné skladby se vše vrátilo do původních kolejí. Pamětní deska čekala na odhalení. Opět se protrhla hráz s hlasitými protesty. ODSTUP, ZEMANE! 

Látka sklouzla, deska spatřila světlo světa, zástupci států odjeli na Právnickou fakultu. Albertov osiřel. Zbylo tu jen torzo těch několika málo srdcí, která nepřišla za účelem propíchnutí plic ostrými noži nadávek a nenávisti. 

Měli bychom si pamatovat oba listopady.

Lehce znechuceni jsme se vydali na Václavské náměstí, kde se konal koncert Znovu 89, který pořádal Radiožurnál. Na scéně se objevovaly legendy. Bohužel, ani zde si někteří umělci neodpustili několik narážek a urážlivých poznámek. Pro Vás, soudruhu Zemane... Klaus, ten zloděj.. A lidé jim tleskali. Některý výběr písní sotva souvisel s tématem koncertu a některé z nich by se daly považovat za krajně nevhodné. Objevilo se však i pár světlých výjimek jako například Michal Prokop a Framus five, jejichž muzika i texty hladí po duši. Zaznělo Blues o spolykaných slovech (skladba na motivy stejnojmenné básně Jiřího Žáčka, která vyšla ve sbírce Text-appeal, v roce 1986). Úroveň jistě zdvihl také nejdůležitější zástupce divadla SeMaFor, pan Herec a člověk s velkým Čé, pan Jiří Suchý. SeMaForské písně prostupovaly těmi tisíci shromážděných, rozhoupaly téměř všechny boky. Starší kousky byly oprášeny a byl jim ušit nový džezový kabát pro tuto příležitost. SeMaFor v době revoluce slavil třicet let existence. Pan Suchý také pronesl krásnou větu: Měli bychom si pamatovat oba listopady.

Je nanejvýš smutné, že tento den se v médiích proslaví především jako den, kdy vypískali prezidenta Zemana na Albertově. K zamyšlení je sobeckost lidí, kteří zbořili to, za co (v horších případech sami) bojovali. Jednou z podmínek Občanského fóra byla i možnost dialogu. Mělo se tak zabránit jednostranným příkazům a Té jediné pravdě. Lidé chtěli být slyšeni, ale uměli také naslouchat. To byl jeden z pilířů, na němž se stavěla Svoboda. Je pochopitelné, že jsou dle našich názorů nějaké nesoulady v politice. A ano, pokud chceme, můžeme se jim postavit a bojovat proti nim.

K vyjádření názorů by se však nemělo zneužít takovéto události, která s nesoulady v dnešní politice souvisí snad jen tím, že současný prezident a někteří jedinci byli v onen čas na tomtéž místě.

Mrkni taky na tohle

08. 11. 2019 0 1

Jak a kde hledat práci v dnešním světě?

Číst více
01. 11. 2019 1 1

Halloween a Česko - nový svátek nebo jen ztracená tradice?

Číst více
30. 10. 2019 0 5

Pane, nejste náhodou úchyl? Možná o tom ani nevíte!

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Díly na traktory CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP