6 týdnů na ČZU pohledem indického studenta

Venku je ten den pěkný nečas, a tak s Harim míříme do naší redakce. Stylově vařím indický čaj a rozhovor může začít.

iZUN: Hari, jak jsi se dostal k příležitosti učit angličtinu v České republice?

V první řadě musím poděkovat AIESECu za to, že mi tuhle cestu umožnili, ačkoliv nejsem rodilý mluvčí. 

iZUN: V Indii jsi členem AIESECu?

Nejsem přímo členem, ale můj bratr v té organizaci dříve působil a vlastně mi řekl o možnosti vycestovat takto do Prahy a učit tady angličtinu. Nejdřív mi to připadalo nemožné a byl jsem děsně nervózní, obzvlášť při svém prvním Skype rozhovoru. Když mi ale bylo řečeno, že jsem vybraný, byl jsem vážně šťastný. Jen mě trošku zarazilo, že po příjezdu do ČR jsem se dozvěděl, že je to vlastně takový experiment, ale co, byl jsem tady a vzal jsem to jako výzvu.

29 května, 2014 - 01:01 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Nevim jak autora, ale nas uz na stredni, ze ptat se na Indu na kasty je neco tezce nevhodneho...

iZUN: Mohl sis kromě České republiky a Prahy vybrat i jiné destinace?

Nějaký výběr tam asi byl, ale já jsem hodně chtěl právě do Čech a do Prahy, protože tady dříve byl jak můj bratr, tak i ostatní kamarádi. Slyšel jsem o skvělých párty, výborném pivu, takže Praha byla jasná volba. :-) Kromě toho tu pro mě není nějak výrazně draho a člověk tu sežene všechno, na co si jen vzpomene.

iZUN: Byl jsi někdy předtím v Evropě? 

Nikdy, tohle je mé úplně první setkání s Evropou. Taky mi cesta z Indie zabrala hodně času. :-)

iZUN: Spočítáš, kolik to bylo dohromady hodin?

Dva dny s čekáním na všechny přestupy a další věci. Čistá cesta je kolem 38 hodin. Celý den vlakem a pak dva lety. 

iZUN: Kdybys měl zmínit jednu věc, kterou si budeš ze svého pobytu v České republice pamatovat, co by to bylo? 

Určitě pivo, na to nezapomenu. 

iZUN: Ochutnal jsi Suchdolského Jeníka? 

Jasně a myslím, že po plzeňském pivu je to jedno z nejlepších, jaké jsem kdy pil. Ochutnal jsem a řekl jsem si, páni, to je teda něco!

iZUN: Co se Ti u nás naopak nelíbilo? 

Na nic velkého si nevzpomínám. Ale jo, jednu drobnost bych rád zmínil. Bydlel jsem na koleji EFG, ale neměl jsem ISIC, takže dostávat se v noci na kolej pro mě nebylo nic jednoduchého...(smích).

iZUN: Jaká další místa kromě Prahy jsi navštívil? 

S kamarády jsme si udělali pěší výlet v okolí Karlštejnu, což bylo moc hezké a zároveň dost namáhavé, protože dost pršelo, ale přežili jsme a viděli jsme kus hezké přírody. 

iZUN: Jak na Tebe působila česká kuchyně? Indická kuchyně je přeci jenom zcela něco jiného. 

Jsem vegetarián, takže jsem si hodně oblíbil vaše bramboráky, to byla vážně lahůdka. 

iZUN: Co Tě čeká v nejbližší době po návratu domů? 

Protože je u nás pořádné vedro a prázdniny, jedeme s rodiči jako většina Indů někam, kde je alespoň trochu zima. Takže výlet směr Himaláje, Nepál a Kašmír. 

iZUN: Máš už po škole, v jakém oboru se chystáš začít pracovat? 

Po zhruba tříměsíčním plánování jsem se rozhodl, že s kamarády rozjedeme byznys týkající se 3D tiskáren. Chceme být prvním distributorem v mém státu. Tahle oblast se teď v Indii neskutečně rychle rozvíjí a podle mě má velkou budoucnost. My bychom konkrétně rádi poskytli např. školní pomůcky pro univerzity. 

iZUN: Jak si vedou čeští studenti v angličtině ve srovnání s těmi v Indii? 

Hodně studentů v Indii dokáže číst knihy a studovat v angličtině, ale strašně se bojí mluvit. Vaši studenti jsou šikovní. Začínal u mě třeba jeden student na úrovni A2 a během 6 týdnů se spolehlivě rozmluvil na úroveň B2. Měl to v sobě, jen to chtělo oživit a přestat se bát. 

iZUN: Co rád děláš ve svém volném čase? 

Strašně rád hraju tenis nebo basketbal, který jsem hrál i během svých studiích. 

iZUN: Znáš třeba některého z českých tenistů? 

Jasně, Tomáš Berdych je v Indii pojmem. Tím, že je hráčem světové TOP 10, tak ho mnoho lidí u nás dobře zná. 

iZUN: Když se řekne Indie, většině lidí se asi vybaví systém kast. Jaký je Tvůj názor na něj? 

Víš, sám pocházím z jedné z nejvyšších kast v Indii. Samozřejmě, že pro lidi zvenku se ten systém jeví jako nespravedlivý a krutý. I mně to tak občas přijde a tohle uspořádání nemám rád. Ale možná mnoho lidí neví, že lidé z nižších vrstev mají v posledních letech od státu nespočet výhod. Nemusí platit školné na nejlepších školách a tím to jen začíná. I proto jsou ti lidé dole spokojení a nebouří se proti těm nahoře.

iZUN: Bude systém kast existovat za 50 let?

Jsem přesvědčen o tom, že systém bude existovat i za 2 000 let. 

iZUN: Co by se stalo, kdyby kastovní systém pozítří přestal existovat? 

Nastal by totální chaos a nikdo by nevěděl, co dělat. I proto se to nemůže stát. Je to sice nefér, ale zároveň nezbytné. 

iZUN: Zmínil jsi, že jsi bydlel na koleji EFG. Jaký na Tebe ubytování na kolejích udělalo dojem? 

Nemyslím si, že je to tak zlé. Jasně, chtělo by to asi nějaké drobné úpravy, ale je třeba si uvědomit, že koleje jsou pro studentský život. Nemají to být pokoje pětihvězdičkového hotelu. Na mnoha místech v Indii je ubytování pro studenty na mnohem horší úrovni. 

iZUN: Pojďme teď srovnat systém vzdělání v Česku a Indii...

Především je třeba říct, že většina studentů v mé zemi studuje v angličtině. A to třeba již od školky. Samozřejmě je možnost si zvolit místní jazyk, ale většina lidí to nedělá. Z prostého důvodu: když mluvíš anglicky, je podstatně větší šance, že dostaneš dobrou práci. 

iZUN: Co systém zkoušek?

Na úvod musíme zmínit, že existuje povinný poplatek (cca 500 Kč/semestr), který je třeba zaplatit. Bez něj prostě nemůžeš dělat zkoušky. V mém státě to pak funguje tak, že na každou zkoušku Tě pak zkouší člověk z jiné školy. Respektive vyučující zůstávají na svých universitách a studenti za zkouškami cestují na jiné školy. To není úplně příjemné, protože cizí člověk Ti může dát otázku, která se u Tebe na škole úplně podrobně neprobírala a to je pak zajímavé, i když by otázky měly být nastavené pro všechny stejně. Ale zase to nemůže být někdo, kdo je na Tebe celý rok zasedlý.

iZUN: Co státní závěrečná zkouška, jaká je úspěšnost?

Slyšel jsem, že u vás je úspěšnost hodně vysoká. Určitě přes 90 %, možná 95 %, někdy ještě víc. U nás je to podstatně míň, nebál bych se říct třeba 70 %. Není to tak snadné jako v České republice. 

iZUN: Od Catherine z Austrálie jsme se v zimním semestru v rozhovoru dozvěděli, že bakalářské studium může u protinožců přijít až na půl milionu korun. Jak je na tom v tomhle směru Indie? 

U nás funguje docela zajímavý systém, který říká, že čím líp se učíš, tím méně platíš za vzdělání. Minimální částka, kterou ale během tříletého bakalářského studia na soukromé škole musíš vynaložit, je 300 000 Kč.

iZUN: Už jsme toho hodně zmínili, ale jaké jsou největší rozdíly mezi Indií a Českou republikou? 

První, na co si vzpomenu, je počasí. V místě, kde bydlím, je roční průměr kolem třiceti stupňů Celsia, což je pro většinu Čechů asi nepředstavitelné. Většina lidí v Indii zemře během léta, kdy se teplota může vyšplhat až ke 45 stupňům. Pak mě taky mile překvapila pražská MHD, tolik spojů, možností a hlavně, všechno jede včas. Pro Indii něco nepředstavitelného. Někdy čekáš na spoj hodinu, často ale taky třeba nepřijede vůbec. U lidí mi v Čechách mi přijde, že pořád někam spěchají. Kdežto Indové jsou mnohem více uvolnění a v pohodě, nespěchají. Všichni se smějí a užívají si. 

iZUN: Na závěr si neodpustím naši tradiční otázku, jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže? 

Ačkoliv jsem vegetarián, tak na to mám svůj názor. Samozřejmě, že je ideální, když slepice žijí na venkově, ale pokud to mám zobecnit, tak stejně umřou tak jako tak. Jejich úděl napsali lidé a to tak, že mají žít v klecích. Jediná věc, jak jim může lidstvo pomoc, je to, že se přestane jíst maso. A k tomu se myslím neschyluje.