Anglicky mě naučili Beatles, říká Kryštof Michal z Portless

iZUN: Kryštofe, vy jste minulý rok vydali novou desku New Ride, je to tak?

No, já taky říkám nová deska, ale oni mi všichni říkaj, že je to první deska, ne nová deska. (smích)

iZUN: Stejnojmenný je i ten titulní singl, který je poměrně zajímavý, protože se stal podkresem pro reklamu pro škodovku…

On vlastně dokonce vzniknul za tím účelem. My jsme vytvořili nějakej motiv a pak jsme tu pecku dodělali. Ten impuls byl, že přišla velká zakázka. Bylo super, že když jsme začínali, tak náhodou přišla tahle věc. Z tý skladby se stala titulní věc pro – já nevím, jak to přesně nazvat – celosvětovou reklamu na novou Škodu Octavii, což bylo loni někdy zkraje roku.

iZUN: Ta písnička taky zaznívala i na MS v ledním hokeji, kterého je Škoda Auto generálním partnerem. Když jsi přišel domů, pustil sis televizi a slýchával jsi svoji písničku v reklamě, v pauzách na hokeji… Jaký to byl pocit?

Zrovna na tom MS naši dávali docela málo gólů, takže jsme si to moc neužili, protože ona vždycky zněla po českým gólu. Vím třeba, že jsme tehdy koukali na fotbal, hrála Chelsea s někým a dávali to na Skysports - to je poměrně velkej celosvětovej sportovní kanál - a teď najednou pauza a bác - Škodovka, Portless.  Pak psali i kamarádi z Ruska, Británie...

iZUN: A je to pro tebe velká satisfakce?

Ono se to v Čechách zase moc neprojevilo, spíš bylo ticho po pěšině. Prostě českej vkus je dost svébytnej a funguje to jinak. Ale hlavně hudba se nedělá pro ocenění. Pro to si člověk musí jít zasportovat, když chce nějaký medaile a poháry. O oceněních to není, můžeš bejt daleko lepší muzikant než ten, kterej těch ocenění za svůj život získal spoustu.

iZUN: Support Lesbiens je asi už pasé, jak jsi řekl, ale mě zajímá, jestli je možné, že byste si třeba spolu někdy zahráli? Že by Support Lesbiens dělali předskokana Portless.

Tak tahle varianta asi není možná. Stalo se prostě, že jsme my čtyři museli jít a museli jsme změnit jméno. To bohužel v současný situaci nemůžu komentovat. Já jsem samozřejmě těžce nesl, že mě někdo obral o něco, co jsem stvořil a co jsem vymyslel, ale to nebylo v danou chvíli tak důležitý. Nejdůležitější byli ti lidi, se kterejma jsem tam hrál a důležitý bylo s nima hrát dál. Proto jsme obratem stvořili kapelu Portless. Už to neřešíme, protože to nemá smysl. Takže odpověď na tvoji otázku zní ne.

iZUN: Je to pro vás asi poprvé, co vystoupíte před publikem zemědělky. Publikum vysokoškoláků je poměrně charakteristický, připravovali jste se na to nějak?

Vůbec, protože vůbec netuším, v čem jsou studenti zemědělky charakterističtí. (smích) Dovolím si ale tvrdit, že jsme za těch dvacet let objezdili tolik štací, že jsme v podstatě připraveni na jakékoliv publikum. Ale jsem docela jako zvědavej, kam jsi tím mířil. (smích)

iZUN: Tak dnes sem jdou studenti na úplně první velkou akci, jdou vlastně na vás. Ale možná Portless po dnešku budou říkat, že studenti zemědělky jsou nudní.

To ne. Dá se říct, že někdy jsou samozřejmě lidi tužší a někdy jsou lidi povolnější. Ono je to hodně o kapele. Když ta kapela hraje dobře, tak není důvod, aby se lidi nebavili. Já jsem teda docela zvědavej, jací jsou studenti zemědělky. (smích)

iZUN: A nahrál jsi mi na krásnou otázku, jakou písničkou je dovedete nejvíc roztancovat, dát do varu?

Není to vyloženě o písničce, někdy ten impuls přichází odjinud a někdy nemusí přijít ani na písničku, na kterou se normálně lidi rozjedou. Je tam moc aspektů, který dělaj z dobrýho koncertu dobrej kocert. Když se nad tím divák zamyslí, tak si musí uvědomit, že to je strašně moc třeba o zvuku nebo o tom, jak se kapele hraje, protože když dobře, tak pak hraje s velkým nadšením. Je to hrozně o tom se jít bavit. Když se to sejde, tak stačí jen trochu dobře zahrát a může to bejt strašnej masakr.

iZUN:

iZUN: Dnešní koncert je pro studenty, co ty a tvoje studium?

Já jsem byl student složitej. Nikdy jsem neměl problémy se studiem nebo se zvládáním látky, měl jsem možná trochu problém s docházkou, takže základní školou jsem profičel nějak normálně. Ještě k tomu jsem sportoval, takže jsem měl individuální studijní plán. Po základní škole jsem šel na Gymnázium Jana Nerudy a tam už to jako bylo těžší. Nicméně stále jsem se neučil a stále jsem procházel s nějakejma trojkama maximálně. Pak přišla revoluce v půlce druhýho ročníku a tam se ten můj život úplně otočil naruby a dopadlo to úplně jinak, než se dalo předpokládat. Studia jsem vlastně nikdy nedotáhl, protože přišly jiné události.

iZUN: Říkáš, že přišla revoluce. Byla to asi jízda.

Mně v době revoluce bylo nějakejch 16 a najednou to přišlo. Chodil jsem na demonstrace a furt jsem byl v tý době ještě jako sportovec. Šli jsme na Národní třídu a tam se to všechno stalo - přišla revoluce a já jsem měl v hlavě otázky životního typu, na který jsem si potřeboval odpovědět a považoval jsem je v tu chvíli za důležitější než dokončovat nějakou školu. Do našich životů to tehdy zasáhlo hodně. Prostě jsem najednou neměl myšlenky na nějaký studium. Pak šel do pytle i ten vrcholovej sport a za nějakou dobu jsem si založil kapelu.

iZUN: O tobě se ví, že mluvíš plynně anglicky. Chci se zeptat, jak ses naučil angličtinu? Učil ses nějak intenzivně?

Ono to mělo několik příčin, proč ten jazyk ovládám řekněme velice dobře, aniž bych vlastně kdykoliv žil v zahraničí. Jeden z prvních důvodů byl, že jsem odmalička měl rád hudbu a můj táta mi pouštěl spoustu hudby. Byla to především anglofonní hudba - Beatles, Pink Floyd… Měl jsem to štěstí, že můj táta, byť se dá mluvit o hluboký totalitě, tý hudby měl spoustu. Takže když mě pak strčili do jedný z mála základních škol, kde byla angličtina, poměrně rychle a rád jsem se naučil gramatiku. Pak na gymnáziu jsem se nebál mluvit a používat jazyk. Začal jsem slyšet rozdíly v akcentech a po revoluci, jak se otevřely hranice, jsem dva roky se dvěma angličany ten jazyk zdokonaloval. Když řeknu rodilýmu mluvčímu, že nejsem narozenej v Anglii a že jsem tam ani nikdy nebydlel, tak tomu nechtěj věřit.

iZUN: Ještě dokončím druhou část otázky, jak se stavíš k český angličtině?

Já to neřeším, hlavně se prostě nestydět a mluvit. Je to úplně jedno, jak člověk mluví. Ne všem je prostě dáno a já znám spoustu lidí, který nemaj žádnej úžasnej akcent a člověk by si pod vousy mohl říkat, jak mluví příšerně. Ty lidi ale mají takovou slovní zásobu, že by tě smetli. Hlavně to člověk musí zkoušet a musí chtít.

iZUN: Celou dobu se tě chci zeptat na jednu věc. Říkal jsi, že ses to učit z písniček Beatles. Kdyby tedy naši čtenáři poslouchali celou tu dobu tvorbu Support Lesbiens a následně Portless, myslíš si, že by to přispělo k jejich angličtině?

(úsměv) Já bych jim doporučoval ty Beatles. Ti jsou úžasní v tom jazyku, kterej používaj. Ta jednoduchost a genialita těch písniček. A navíc je to britská angličtina. Proto doporučuju Beatles a ne třeba Rolling Stones.

iZUN: Já na Tebe mám poslední otázku. Máme v iZUNu takovou tradici, že ať děláme rozvor s Miss Agro nebo s nějakým politikem, tak mu pokládáme takovou specifickou otázku. Můžeš nám říct, co si myslíš o klecovém chovu drůbeže?

Jako hele… (smích) Tady bychom mohli rozvést poměrně zajímavou debatu na tohle téma. Já jako laik na to pohlížím asi takhle: ideální to samozřejmě asi není. Rád bych těm slepicím dopřál víc prostoru, ale… Ten problém nastává, když si nějakej podnikatel musí spočítat, kolik slepic může chovat, kolik na to potřebuje prostoru a najednou je ten svět daleko složitější, než se zdá. Jasně, že ideál by byl, abychom měli každej babičku, ta měla slepice na zahradě a vozila nám vajíčka. Což zase v Čechách máme víc než kdekoliv na světě. To, že se musí chovat ve velkochovech je, myslím si, prostě realita. S tím jako člověk nic neudělá. Ale třeba to, že se k nim v těch slepičárnách chovají, jak se chovají, je jiná věc. To je jasný, s tím nikdo z nás nesouhlasí a všichni bychom byli rádi, aby se ta zvířata měla dobře. Já jsem vyrůstal na vesnici a můj děda byl myslivec. Svýho prvního králíka jsem zabil v jedenácti letech, takže mám takovej normální vztah k životu. Moje babička měla plnou králíkárnu králíků, všichni měli jméno, ale prostě když přišel čas, tak se vzali, stáhli se, kůže se vydělaly a prodávaly. Tohle všechno já si pamatuju z mládí. To si myslím, že je zdravej vztah k přírodě.