Biskup z Myry a patron dětí. Znáte Mikuláše?
Ale kolik z nás vlastně ví, jak tohle všechno vzniklo? Kdo byl ve skutečnosti svatý Mikuláš a kde během svého života působil? Proč rozdává sladkosti, děti říkají básničky a jak to vypadá jinde ve světě? Ruku na srdce, kdo dokáže na toto z fleku odpovědět, aniž by musel zapátrat na Googlu. Ani já plno věcí nevěděla, a tak pro vás (nás) všechny je zde následující článek. Historie i podoby tohoto svátku jsou velmi pestré.
Svatý Mikuláš se narodil v námořním a obchodním městě Patara na jihozápadním pobřeží Lýkie (součást římské provincie Asie, dnes oblast spadá pod Turecko). Údajně se tak stalo mezi lety 250-280 n. l. Některé zdroje uvádí dokonce přesné datum; 15. března roku 270 n. l. Většinu svého života pak prožil v nedalekém městě Myra, kde se v poměrně mladém věku stal biskupem. Je patronem dětí, studentů, dále pak námořníků, obchodníků, mlynářů, pekařů, lékárníků, právníků, vězňů a mnoha dalších. Zasazoval se také o spravedlivý přístup k cizincům a dohlížel na správný průběh soudů. Mikuláš byl velmi zbožný, bojoval proti pohanství, jako biskup byl oblíbený a především dobročinný. V Myře pak také v rozmezí let 345-352 n. l. zemřel. Přesné datum jeho úmrtí 6. prosince se podle některých historiků uvádí proto, že mělo údajně nahradit pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu.
Tradice spojené s Mikulášem nalezneme v mnoha zemích, dokonce nejen v Evropě. V USA na základě inspirace Mikulášem vznikla postava Santa Clause, který zde nyní rozdává dárky na Vánoce. Santa Claus je vyobrazován v červeno-bílém kabátě, čepici a vysokých botách. Oproti tomu náš „český“ Mikuláš většinou vystupuje jako starší biskup s bílým plnovousem, oblečen v červeném plášti s biskupskou mitrou na hlavě a biskupskou berlou v ruce.
V Česku a na Slovensku v předvečer svátku sv. Mikuláše, tedy 5. prosince, obchází Mikuláš v doprovodu čerta a anděla domácnosti a rodiny s dětmi, které obdarovává drobnými sladkostmi a ovocem. V dobách, ze kterých tato tradice pochází, byly mnohé pochutiny a druhy ovoce vzácné, tudíž o to více ceněné. Tradice se také lišila dle krajů, v chudších oblastech dávaly děti za okno punčochu, ve které pak nalezly nějakou odměnu, v bohatších chodil Mikuláš osobně. Místo recitace básně bylo potřeba odříkat modlitbu. Ne vždy byl také Mikuláš doprovázen andělem a čertem. Dříve s ním chodil třeba obecní policajt. Anděl je z celého tria nejmodernější postavou. Čert má pak za úkol postrašit děti, které nebyly v průběhu roku hodné, pohrozit jim odvedením do pekla, případně jim může nadělit uhlí a brambory. Kdo se chce odnesení do pekla vyvarovat a mít jistotu, že bude Mikulášem obdarován, může něco zazpívat nebo zarecitovat. V minulosti byly v rámci oslav svatého Mikuláše k vidění celé průvody vesnicemi, ve kterých bylo zapojeno hned několik Mikulášů, čertů a andělů, ale i jiných masek.
V Německu má Mikuláš podobné vyobrazení, pohybuje se však většinou ulicemi v doprovodu zarostlého pacholka ověšeného řetězy a kožešinami, zvaného Knecht Ruprecht. Na první pohled může připomínat čerta. V některých spolkových zemích ale čerta mají, například v Bavorsku, stejně tak v Rakousku, se k Mikulášovi přidává děsivý Krampus. Anděla byste v Německu nenašli, v Rakousku ale Mikuláše doprovází.
V Polsku děti obdarovává Mikolaj, kterého někdy doprovází Sněhová vločka. Většinou do punčoch nebo pod polštáře schovává sladkosti, knížky i malé hračky. Noc z 5. na 6. prosince je pro něj vlastně tak trochu přípravou na Vánoce, neboť na Štědrý den v Polsku pak Mikolaj také roznáší dárky.
Do Nizozemska již první sobotu po 11. listopadu přijíždí parníkem ze Španělska Sinterklaas. Místo andělů a čertů ho doprovází Černý Petr. Tato tradice pochází z 19. století, kdy proběhla výprava s cílem obstarat pomeranče a granátová jablka. Večer 5. prosince děti připraví do blízkosti komínů, krbů či topení své boty, do kterých někdy dávají mrkev či seno pro Sinterklaasova koně, který se údajně pohybuje nad komíny domů.
V každé zemi jsou zvyky a tradice na den svatého Mikuláše trochu jiné, opředené jinými legendami a mění se v průběhu historie. Vždy jde ale o totéž; udělat radost dětem, obdarovat je drobnými dárky a dobrotami, z nichž v dnešní době již více než exotické ovoce je dětmi oceňována čokoláda. A hlavně více než o dárky jde o samotný zážitek. V mnohých zemích jsou oslavy, velkolepé průvody a masky událostí a pěknou podívanou nejen pro děti, ale pro všechny obyvatele.