Bronzový oráč Jaromír z ČZU

24. září se konal už 38. ročník Mistrovství České republiky v orbě a naše škola měla v této soutěži jako jediná čistě univerzitní tým složený jen ze studentů a pedagogů. Soutěžilo se v jednostranných pluzích a náš přeborník Jarda Janků se zúčastnil disciplíny na otočné pluhy s traktorem John Deere a druhý zemědělský synek Petr Novák jel za pluhy jednostranné se Zetorem, ale nakonec zůstal kvůli technické chybě na spojce až devátý.

Vyzpovídali jsme našeho „bronzového“ oráče Jaromíra Janků (29 let), který na ČZU už notnou dobu působí a oře na okolních polích i na akademické půdě.

iZUN: Jak celá výprava probíhala?

Probíhalo to tak, že jsme jeli už den předem a byli jsme ubytováni v místní internátní škole.Večer pak proběhl takový menší společenský večer, kde se také losovalo, kdo bude orat jakou parcelu, aby si nikdo nemohl stěžovat, že dostal takovou a takovou parcelu. Ráno proběhlo představení a následovalo zahájení soutěže v Kroměříži na náměstí, tam se i soutěž zahájila, a následoval průvod traktorů směrem k soutěžním parcelám. Soutěžní limit, ve kterém se musela parcela zorat, byl 3 hodiny, přičemž se hodnotí hrozně moc věcí.

iZUN: Co se například hodnotí?

Každou parcelu kontroluje komisař, jestli vše probíhá tak, jak má. Hodnotí se hlavně hloubka, která je daná v pravidlech. Hloubka orby byla od 17 do 21 cm a oráč se musel pohybovat v téhle hloubce. V určitých intervalech pak chodili komisaři a metrem měřili hloubku ornice. Dále se hodnotí, jestli jsou správně zaklopené posklizňové zbytky, jestli tam nejsou místa zaoraná do sousední parcely. Každá ta parcela je ohraničená čtyřmi kolíky a na začátku a na konci je vyznačený začátek i konec jednou předoranou brázdou a oráč musí přesně končit u této brázdy. Dále mě napadá, že se hodnotí hřebenovitost, jestli je dobře připravené hřebenové lůžko pro následné plodiny, samozřejmě se hodnotí přímočarost, jestli ta brázda je přímá a mnoho, mnoho dalšího.

iZUN: Jak jsi na mistrovství trénoval?

Letos to bylo všechno dost narychlo, protože jsme ten tým zakládali někdy na jaře. Teprve tehdy nám s Petrem Novákem utkvěla v hlavě myšlenka zúčastnit se soutěže, protože nic podobného tady nebylo a škola vlastně svůj tým neměla. Přičemž traktory jsme měli ze školy a pluhy nám zapůjčil Kverneland jako dovozce pluhů do ČR.Trénovali jsme na Újezdě. Pravda je, že jsme toho moc nenatrénovali, protože jsme ani jeden z týmu neměli čas. Takže jsme byli asi jeden týden před tou akcí trénovat v Červeném Újezdě a pak jsme trénovali na místě soutěže den před samotným závodem.

iZUN: A kde jsi tedy získal své zkušenosti s oráním?

Tak já pracuju tady na škole na pokusným a demonstračním poli pod Ing. Jursíkem, kde už to dělám jako student sedmým rokem a mám na starosti mechanizaci, kterou tady používáme. Se samotným oráním mám zkušenosti spíše z domova. Máme doma zemědělský podnik, statek asi 150 ha, takže jsem v tom odmalička. Už od deseti let mě táta bral na pole, vždycky vyoral tu první brázdu a já jsem to potom už dooral. Jako malého kluka mě to bavilo a baví mě to i s tou mechanizaci až doteď...

iZUN: A stále studuješ?

No... Já mám vystudovanou vlastně rostlinnou produkci inženýra, pak jsem zůstal na katedře u profesora Soukupa, kde s ním dělám doktorát. Dříve jsem tu dělal 6 let na poloviční úvazek a teď tu dělám na plnej, abych tu disertační práci nějak dopsal.

Když jsem se  pak rozhodoval, co dál dělat, zemědělka byla jasná volba...

iZUN: Používají se během soutěží GPS navigace?

Nepoužívají, to je právě všechno zakázané. Je povolené, jen aby se na první brázdu, která musí být rovná, použily tři trasírky (dvoumetrová červeno-bílá tyčka), tzn., že si člověk sám musí nakolíkovat parcelu, která je vyznačená v materiálech. To všechno si rozmístí sám oráč.

iZUN: Ty jsi jel v traktoru značky John Deere, jaký to byl typ a jaký má výkon?

Je to John Deere 5820 a má výkon 90 koní. Pro tuto disciplínu otočného pluhu to je zkrátka ideální traktor.

iZUN: Chtěl bys ještě něco dodat?

Určitě bychom jako tým chtěli poděkovat rektorátu, že zaplatil celou naší výpravu, dopravu traktorů, které musely jet kamionem až do Kroměříže, a za vše, s čím nám pomohl.

iZUN: Co si myslíš o klecovém chovu drůbeže?

Já myslím, že bez klecového chovu drůbeže by to asi nešlo. To bychom byli asi bez vajíček.

Za rozhovor děkujeme a gratulujeme ke skvělému umístění. Pokud by někdo z vás chtěl od Jardy autogram, určitě ho někdy potkáte na Céčku.