Den vítězství!

Druhá světová válka, globální konflikt, který si vyžádal smrt a utrpení mnoha a mnoha miliónů lidí, se oficiálně rozhořel po napadnutí Polska Německem 1. září 1939. Taktika Třetí říše, která tkvěla v rychlém útoku mechanizovaných jednotek a následném hlubokém průniku obranou nepřítele, překvapila jak odhodlané Poláky, tak následně státy Beneluxu a vlažnou Francii, vše tak k překvapení všech zúčastněných nasvědčovalo rychlému vítězství Fašistické osy.

Až po prohrané letecké bitvě o Anglii a neúspěších v severní Africe a na Východní frontě se v Evropě začala karta obracet ve prospěch Spojenců. Vše vyvrcholilo bitvou o Berlín, ve které Sovětská armáda dne 16. dubna 1945 zahájila hlavní útok. Po urputných a krvavých bojích v městských ulicích o každou píď území, zavlála nad nejdůležitější budovou Německa, tedy Říšským sněmem, 30. dubna 1945 vlajka Sovětského svazu a v bunkru pod ním spáchal Hitler s manželkou sebevraždu. Bitva v ruinách Berlína však pokračovala a až 2. května 1945 německý generál Weidling krveprolití ukončil. Přeživší obránci Berlína se vzdali a složili zbraně. Tento den kapitulovala i fašistická Itálie, kdy po ofenzívě Američanů a západních Spojenců byla dobyta klíčová italská města a německá posádka tak odsouzena k porážce.

Konec bitvy neznamená konec války. Kapitulace berlínských obránců neznamenala kapitulaci Německa. Jednotky německé armády bojovaly několik dní dál a až 8. května 1945 vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace.

Samotný akt kapitulace byl podepsán již 7. května ve městě Remeš, které se rozprostírá ve Francii, ale kvůli Sovětskému svazu se musel samotný ceremoniál kapitulace opakovat právě 8. května 1945 v Berlíně. Těmito podpisy skončila válka v Evropě, ale i tak poslední výstřely izolovaných a různě rozmístěných německých vojenských skupinek utichly až o několik dní později. A samotná 2. světová válka skončila až 2. září 1945, kdy po použití amerických jaderných zbraních a sovětském vpádu do Mandžuska byl japonský císař Hirohito donucen podepsat kapitulaci a Japonsko se tak taktéž vzdalo. 

1. dokument bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa podepsali v Remeši 7. května: 

2. dokument bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa podepsali ještě jednou v Berlíně 8. května: 

Jako Den vítězství se tedy označuje den, kdy byla vítězně vybojována pro daný stát významná bitva či válka. V důsledku výše uvedených událostí oslavujeme právě 8. květen, ale nebylo tomu tak vždy. Vlivem posunu času nabyla kapitulace Německa v Moskvě platnosti oproti středoevropskému časovému pásmu až 9. května.

Proto se o názvu a datumu státního svátku u nás několikrát živě jednalo a například dodnes si některé země bývalého Východního bloku v čele s Ruskem připomínají Den Vítězství 9. června. V České republice to bylo a je následovně:

• 1951 - Poslanci přemýšleli jaké datum a název svátku zvolit. V úvahu připadal i 5. květen, tedy kdy začalo Pražské povstání, nakonec zvítězil 9. květen po vzoru Moskvy, název byl vybrán jako Den osvobození Československa Sovětskou armádou.

• 1990 - Po Sametové revoluci, tehdy ještě poslanec, Miloš Zeman navrhl, aby se datum posunulo na 8. května. Prosadilo se, název změněn na Den osvobození od fašismu.

• 2000 - Upraveno. Zkráceno na Den osvobození.

• 2004 - Název změněn na Den vítězství. 

8. května si můžeme připomenout například skrz slavnosti, které se každoročně konají napříč Českou republikou. Doporučujeme Slavnosti Svobody v Plzni aneb osvobození města americkou armádou.

Radujme se, užívejme svobody a překrásného života, ale neměli bychom přitom v žádném případě zapomínat na tak krvavý konflikt, který se tehdy Evropou a celým světem prohnal. Zavzpomínejme na lidi, kteří umírali, abychom MY žili svobodně. Učme se, vzdělávejme se a uctívejme padlé, jelikož ten, kdo nepozná svou minulost, je nucen ji opakovat.