Existují nestranná média?

Dovolte mi toto drobné úvodní zamyšlení. V iZUNu zastávám pozici člověka věnujícího se primárně fotografiím. Záměrně píši, že se věnuji fotografiím, nikoliv fotografování. Protože jak vím já a zajisté i vy, fotografem není každý, kdo má fotoaparát. Stejně tak mé, mnohými nazývané, laciné cvaky, neaspirují na post předních míst ve World press photo. A bezesporu stovky z vás, talentovanějších fotografů a fotografek, by mou práci (rozuměj nefinanční činnost) v iZUNu zastalo přinejmenším lépe. Jakožto ale, víceméně redaktorsky nepoznamenaná osoba, přesto se zajímající o média a lidské vnímání světa si troufnu tvrdit, že můj názor na média je stále a především názor čtenáře. Proto mi bylo redakcí dovoleno podělit se s vámi o mých pár názorů, které jsem nabyl v posledních několika dnech.

Začnu ale trochu jinak. Neřeknu vám, kam směřuji tímto článkem. Názor si, prosím, udělejte sami.

Vrátím-li se k úvodním slovům. Ať chceme nebo ne, učíme se a získáváme vědomosti díky ostatním. Jen málo z nás, obyvatelů planety Země, dokáže vytvářet vlastní teorie a podkládat je důkazy (tito z nás jsou poté právem nazýváni vědci). Učíme se z knih, které napsali lidé. Učíme se o věcech co vymysleli lidé. Učíme se o souvislostech, které interpretovali lidé. A pochopení těchto získaných vědomostí je jen na nás samotných. Na nikom jiném, prosím pěkně. Nemusíte se mnou souhlasit. Jedná se samozřejmě jen o můj názor. Není nestranný.

Stejně tak informace přijímáme i pomocí médií. Televize, rádio, noviny, internet. Lidé nám dávají informace a my s nimi pracujeme. Je pouze a výhradně na nás, jak je pochopíme, jaký názor si pomocí nich vytvoříme a především, jak jsme schopni racionálně třídit tyto informace.

Napsal jsem odstavec, který se vám snaží podsunout můj názor. Koneckonců, co čekat, že? Ano, nejsem objektivní a nestranný autor, který pracuje pouze s fakty. Ale, zamysleme se prosím, co znamená ta nestranná práce s fakty.

Dobrý novinář by se z mého pohledu měl zabývat především onou nestrannou interpretací faktů. Na tom se doufám shodneme. Problémem je, jak tato nestrannost vypadá. Pokud by autor sesbíral fakta a interpretoval je do mediální zprávy, myslíte si, že tato reportáž není ovlivněná a nestranná?

Pojďme se proto trochu zamyslet. Nebude to bolet, nebojte. Všem je určitě blízký pojem literární rešerše. Momentálně nevím o žádném méně nestranném literárním útvaru. Zapomeňme prosím na chvíli na matematicky a exaktně vědecky podložené práce. Tyto práce totiž nejsou, dle mého názoru, častým bestsellerem mezi čtenáři médií a novin. Uveďme si tedy příklady takové malé literární rešerše na oblíbené téma redakce iZUN: Klecového chovu drůbeže.

Dle [1] umožňuje klecová technologie naprostou automatizaci provozu. Přičemž ze zdravotního hlediska je takový chov lepší než chov nosnic na podlaze. Avšak dle [2] již dnes není možno koupit například v Nizozemsku vejce z klecových chovů. A to i přes zjevné výhody, které klecový chov poskytuje. Lze jmenovat například [3]: zvýšenou hygienu, nulové problémy s podestýlkou, nižší náklady.

Dle [1] jsou nosnice nejčastěji chovány v bateriích po 3-4 v jedné kleci. V důsledku takto vysoké koncentrace tato technologie zatěžuje životní prostředí a především omezuje fyziologické potřeby drůbeže. Odborná literatura [3] se v této souvislosti zmiňuje o vzniku deformací končetin, jejíž příčinou je mimo jiné omezený pohyb, nedostatečné zásobení vápníkem a fosforem. I proto dle [2] již dnes není možno koupit například v Nizozemsku vejce z klecových chovů.

Dle [1] při celkovém počtu 3-4 nosnic v jedné kleci nesmí mít tato klec celkovou plochu menší než 2 000 cm². Tento způsob je nejekonomičtější, proto u nás žije 97 % nosnic v klecových chovech. Dle [2] již dnes není možno koupit například v Nizozemsku vejce z klecových chovů. Tento stav je zapříčiněn i zjevnými nedostatky této technologie. Dle [3] bylo například švédským výzkumem zjištěno, že tato technologie, pokud je špatně konstrukčně řešena, vyvolává stresové situace pro zvířata, nehledě na jejich potenciální poranění.

[1]       Mikrobiologie vajec tržní sítě. Zlín, 2008. Dostupné z: http://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/7709/raková_2008_bp.pdf?sequence=1. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce MVDr. Michaela Černíková.

[2]       NAGY, Jozef a Peter POPELKA. Produkcia hydiny, vajec, rýb a zveriny v podmienkach spolocneho trhu. In: NAGY, Jozef. Štrbské Pleso, 2009, s. 405. Dostupné z: http://oldwww.uvm.sk/Akcie/HA_XXX/HA_XXX-Zbornik.pdf#page=58

[3]       SCHNEIDEROVÁ, Pavla. Welfare hospodářských zvířat [online]. Praha, 2007 [cit. 2012-11-23]. Dostupné z: http://zfppks.eu/statnice/zver/Trendy/Welfare.pdf

Tři literární rešerše. Ze stejných děl, od stejných autorů. Jinými slovy – z kontextu vyňatá fakta od odborníků na dané téma. Zeptám se ale, která z nich se vám zdá nestranná?

Správně, žádná. Ono totiž i tato fakta nakonec nejsou nestranná.

Nerad bych, abyste mi špatně porozuměli. Nestrannost je nepochybně důležitá. To nepopírám. Co ale když napíši, že tato nestrannost není problémem média?

Ta kýžená nestrannost totiž nevzniká jen a výhradně u zdroje. Vzniká u příjemce. Hlavně příjemce totiž posuzuje, zda článek, zpráva nebo fotografie je nestranná. Totiž objektivní práce s fakty by měla být i na straně čtenáře. Nepopírám ale, že autor by měl k tomuto problému přistupovat stejně.

Před pár dny vydaný článek zabývající se i volebními preferencemi vybraných studentů se setkal s kontroverzními reakcemi (ach, jak zprofanované slovo díky nejsledovanějšímu televiznímu zpravodajství). Nepřísluší mi zpětně hodnotit práci kolegů, koneckonců, to jste udělali už vy. Mám ale právo, stejně jako vy, posoudit reakce na tento článek. Politická témata se totiž ve společnosti setkávají s abnormálně silnými reakcemi.

Témata politického charakteru ale principiálně nejsou nestranná. Nestrannými by se staly v momentě, kdy bychom byli informováni o jediné existující volební straně s jediným a jasným volebním názorem. Pokud bude ale existovat demokracie v současné podobě, vždy bude víc pohledů na něco – více stran problematiky. Nedovolím si odpustit bezvýznamnou poznámku o demokracii, kde stačí 30 % obyvatelstva k rozhodnutí o jeho osudu. A přesto žádný z těchto pohledů lidí nebude špatný.

Vše, opravdu vše, záleží na interpretaci faktů. Například anketa o stovce studentů vpravdě není vypovídací vzorek společnosti. Kdo se ale alespoň chvíli zabýval statistikou, tak ví, že existují aplikovatelné metody, na jejichž základě můžeme provádět výzkumy na řádově menších vzorcích, než jaký je reálný objem společnosti. A výsledky takto tvořených výzkumů jsou obecně publikovány jako oficiální. Problém je tedy pouze v nás, jak přijmeme interpretace dat a jak je interpretujeme my sami. Co třeba příklad? Interpretace jazykem tiskových mluvčích:

Fakt: DPH od roku XY bude 19 %. V roce XY-1 byla 14 %.

Příčina vzniku těchto interpretací byla stejná, Onen fakt navýšení daně. Ale interpretace se liší. Všechny interpretace jsou v rámci mezí nestranné. Jak z toho tedy ven?

Především racionálně uvažovat o faktech. Nepřijímat informace jen z jednoho zdroje (pokud existuje více zdrojů) a chápat, že názor si tvoříme my sami a ne média. Média, i když se o to mnohdy snaží, netvoří názor. Jen naše interpretace získaných informací je náš názor.

Jsem přesvědčen o tom, že někteří čtenáři si pečlivě procházejí historická fakta o prezidentských kandidátech. Mají zmapovanou jejich politickou a společenskou činnost. A na základě těchto fakt se poté racionálně rozhodují. Myslí si však tito čtenáři, že ví všechna fakta? Myslí si, že ví vše o daném člověku, jaké má ryzí úmysly a cíle? Dle mého názoru ne. Ví jen to, co mohou a mají vědět.

A především, vědí jen to, co jim stačí. Ano, z médií se dozvíme drtivou a překvapivou informaci, že favorit prezidentské volby byl svého času člen KSČ, což je bezpochyby pro část obyvatelstva ČR přinejmenším kontroverzní. A od médií je to přímo solidární poskytnutí faktu. Ale ví čtenář souvislosti? Je informován o všech okolnostech? Nebo jen přijmul (snad) nestranný fakt a rozhodl se? Prosím, nezastávám se ani nekritizuji onoho nejmenovaného kandidáta. Jen se snažím poukázat na to, že interpretace politických otázek, které víří společností, jsou především problémem nás čtenářů.

Ale politika neměla být hlavním gró tohoto článku.

Existují tedy nestranná média?

Naše společnost prostě z principu nemůže fungovat nestranně. Vždy bude někdo, kdo nebude s něčím souhlasit. Vždy bude víc možností, víc pohledů. Nežijeme v utopii, kde názor jde ruku v ruce s obecným zájmem. Prosím, nepochopte mne špatně – já netvrdím, že nestrannost médii není důležitá. Chraň Bůh. Jen jsem napsal své zamyšlení o tom, jestli není problém spíše jinde. Koneckonců, proč nezapojit vás, čtenáře, do fungování média. Možná, že to je jediná cesta, jak zajistit nestrannost, otevřenost a objektivitu. Ano, jsem o tom přesvědčen. Je to jediná cesta.