Fejkové Rolexky, džungle mrakodrapů, mix národů. Jaké je na jaře “království ropy” a co se dá v Dubaji stihnout za pouhých 45 hodin?

,,Al'abwab tughliq,” (arabsky: الأبواب تغلق) což zní jako elabuelo tubublé, bude pravděpodobně nejčastější arabská věta, kterou uslyšíte. Když pojedete metrem, tak zhruba každé dvě minuty. Kromě “dveře se zavírají”, což elabuelo tubublé v překladu znamená, se vám před a po každé zastávce připomene, jaká je konečná stanice. Šance na ztracení je tak téměř nulová. Takových “ulehčováků” má dubajská doprava celou řadu. Před každým eskalátorem najdete na zemi návod, jak správně stát. Stand right neboli stůj vpravo a walk left, jdi vlevo. Aby se předešlo případným zraněním, co pět minut se z hlášení ozývá doporučení držet se na eskalátoru madla. Stejně tak přímo ve vagonech metra, tramvaje či autobusu. Proč se u MHD zdržuji ve svém vyprávění tak dlouho? Zmíněné skutečnosti kdejakého měšťáka pravděpodobně nepřekvapí, co už ale jen tak někdo nevidí, je metro bez řidiče. Vskutku, nadzemní dráha, po které se metro prohání s pouštním větrem o závod, je plně zautomatizovaná a jediná živá obsluha, kterou na lince potkáte, jsou všudypřítomní uklízeči. A tak ať už v prostorách zastávky, či přímo uvnitř vozu, je vždy perfektně čisto. 

Tato téměř 3,5 milionová metropole mi připadala jako obrovský zábavní park pro dospělé. Pomalu na každé výškové budově naleznete turistickou atrakci od “obyčejného” výhledu na město, až po 1 km dlouhou zip linu, po které se řítíte střemhlav osmdesáti kilometrovou rychlostí. O adrenalin skutečně není nouze. V Dubai Frame (“rámeček”) se můžete projít po prosklené podlaze, která je ovšem 150 m nad zemí. Kdo míří k ještě větším výškám, to pravé pro něj bude let helikoptérou nad městem nebo skydiving. Nicméně připravte se, že vaši peněženku to bude docela bolet. Za 22 minut letu vrtulníkem zaplatíte přes 8 tisíc a skok z letadla stojí dvojnásobnou částku.

Pokud se raději držíte více při zemi, ideální pro vás může být dvouhodinová plavba lodí podél pobřeží s těmi nejznámějšími stavbami. Nasednete-li ve staré Dubaji, čtvrti zvané Deira, na levoboku se vám rozprostře pohled na Burj Al Khalifu (česky Burdž Chalífa), a na hotely světoznámé svým tvarem, jako je Atlantis Hotel s obrovským aquaparkem. Vaše oči rozhodně nepřehlédnou ani Burj al Arab - nejdražší hotel světa ve tvaru plachty. A nakonec se dostanete až do Dubai Mariny, kde plavba končí. Můžete ji absolvovat i v opačném směru. 

Dubai Marina je kapitola sama pro sebe. Vzrostlá džungle, kde kmeny tvoří beton a sklo, a větve obří jeřáby na stále ještě nedostavěných patrech mrakodrapů. Zavítáte-li do Mariny v noci, vizáž džungle vám budou nahrazovat neonová světla esteticky rozmístěná na rámech, ochozech a balkonech budov, a dokonce i v celé délce zábradlí podél Creeku - mořské zátoky připomínající řeku.

Další senzace, kterou v Praze především v letních měsících velmi postrádám, je zastoupení klimatizací. Tak například: zastávky autobusů sice vypadají jako malé prosklené bunkry, je v nich ale minimálně o 15°C méně než venku. Ano, jsou klimatizované. Ačkoli nejteplejší měsíce (tedy červenec a srpen) se teprve blíží, už v březnu a dubnu není výjimkou teplota nad 30°C. V kombinaci s vlhkostí vzduchu to byl po nedávné zimě celkem šok. Pořád ale snesitelnější než pětačtyřicítky, na něž se rtuť teploměru šplhá v létě. 

Co si člověk může dopřát za každé teploty, je výborná kuchyně. Dubaj je uzlem, kde se setkává mnoho národů: Indové, Pákistánci, Filipínci a další. Co mají tyto kultury společného? Ano, skvělou kuchyni. I přes to, že byl ramadán - tedy muslimský svátek, při kterém se od východu do západu slunce nesmí jíst ani pít, jsme se jako Evropané mohli najíst exotických jídel i tak. Zmíněná etnika totiž ramadán dodržovat nemusí, pokud nevyznávají islám. 

Co se týče moře, tam nečekejte žádnou hitparádu. Vzhledem k tomu, že většinová část pobřeží podél města je vytvořena uměle, žádný podmořský svět tak na dychtivé šnorchlisty nečeká. Za dechberoucím představením mořských tvorů a korálů ale můžete zavítat do Dubai Mallu. Největšího nákupního centra na světě. Za stěnou skla tlustého třičtvrtě metru se bude tlačit masa 10 miliónů litrů vody. Pěkná nádržka, že? A protože, jak jste si již určitě všimli, každá věc se dá v Dubaji turisticky zužitkovat, ani akvárium není pouhou ozdobou nákupáku. Za necelých 1000 Kč se můžete pokochat bříšky ryb a paryb v podvodním tunelu. Pro fajnšmekry je tu pak možnost krmení a pro ultra nadšence i potápění. Opravdu, dostanete plnou potápěčskou výbavu včetně bomby a můžete jít zamávat žralokům přímo pod hladinu. Neodpustím si tu malou poznámku, že potápět se v akvárku mi přijde už jako skutečný bizár.

Je zřejmé, že turistických aktivit se najde v Dubaji spousta. A co to roucho exotiky, které jsem zmínila hned v úvodu? To v Dubaji zastávají sami lidé. Přestože materiálně působí město jako moderní a bohatá megapole, lidsky je nám stále 6 000 kilometrů vzdálená. Bavilo mě proto poslouchat jazyky, vnímat mix ras a desítek kultur, který je v Česku pořád naprostým nezvykem. Vychutnávat si obří porce indického butter chicken nebo masaly a k tomu popíjet lemon mint fresh juice (tento nápoj mimochodem vřele doporučuji, protože nic vás v tamějším vedru neosvěží tak jako lemon mint fresh juice). A ceny za tak báječnou stravu? V průměru v restauraci necháte v přepočtu 400 - 450 Kč za dva lidi, včetně dýška, které se v Dubaji neřídí žádnými danými pravidly. 

Co dodat závěrem? Dubaj je město, které by se nejlépe dalo popsat slovem unikát. Na prstech nespočítáte, kolik “nej” se v tomto emirátu nachází. Střet tradice obchůdků na tržišti, kde vám každý podává fejkové Rolexky a šátky z kašmíru, a nadzemní dráhy metra bez řidiče, je hmatatelný v každé čtvrti. A v neposlední řadě je hlavním unikátem tohoto města rychlost. Rychlost stavění. Před 30 lety byste Dubaj nepoznali. Žádné mrakodrapy, žádné silnice s dvanácti pruhy, žádná Marina, žádné hotely západního stylu. Přes ten všechen lesk a slávu, jež tvoří pověst současné Dubaje, možná stojí za to položit si otázku, jak velké oběti má tato éra extrémního modernizování na svědomí?