Hrady cz — Jak bylo na Veveří a co si interpreti myslí o klecovém chovu drůbeže

Do Brna jsme se dostali mezistátním expresem drah našich maďarských bratrů ve směru na Budapešť. Bylo velmi příjemné vidět zase jednou klimatizovaný vlak, které si naše domácí dráhy většinou buď pečlivě schovávají, anebo nechávají platit zlatem.

Po příjezdu do Brna - Židenic jsme se posilnili v místním Kauflandu a vyrazili šalinó číslo 3 směr Zoologická zahrada. Jízdenky se kupují u řidiče, který po vyslovení objednávky 7 kousků do druhého pásma dostal osypky.

Ze Zoologické zahrady se pokračuje autobusem, ve kterém nás do prudkého kopce předjelo několik cyklistů.

Nakonec jsme opravdu dojeli přímo před areál festivalu, a mohli začít stavět stany.

Tropickými vedry ztvrdlá půda však byla proti, a tak po nalezení vhodného zatloukacího kamene na kolíky litovali především ti z nás, kteří se při koupi stanů rozhodli investovat do kolíků duralových.

Vyhazujeme zkroucený a ohnutý hliník a přesouváme se do areálu, kde jako první vystupuje Mňága a Žďorp (mimochodem kapela, jejíž název trvá na klávesnici napsat nejvíce času). Posloucháme hity, z nichž většina vznikla kolem doby našeho narození a sledujeme choreografii frontmana kapely Petra Fialu, který působí jako sympatický stařík se silnou hyperaktivitou.

Po Mňáze nastupuje kapela, jejíž název se mi nelíbí zhruba stejně, jako vzezření jejíž členů: Koblížc!.

Přesouváme se proto ke stanům na odpočinek a degustaci našeho vlastního vína.

Z námi vybudovaného náměstí mezi stany odcházíme až na začátek vystoupení MIG 21, kteří zakončují páteční scénu.

Sobotní den zahajujeme prohlídkou hradu Veveří, která je v ceně vstupenky na festival i včetně průvodcovského výkladu.

Hrad byl z velké části zdevastován nejprve jednotkami SS a posléze i jejich rudými

protivníky, kteří ze salónků a komnat udělali lesnické učiliště.

Procházíme hradní stánky se šperky a turistickými předměty, daváme si zmrzlinu za

lidových 7 korun a pokračujeme k blízké Brněnské přehradě, kde v čisté vodě chladíme své tělesné schránky.

Po vykoupání pokračujeme zpět do areálu festivalu, kde přes noc vyrostla druhá stage.

Přicházíme akorát včas na Tomáše Kluse, Vypsanou Fixu a Mandrage. Následuje další

pauza na čínské nudle a pálivou polévku s čekáním v ne úplně krátké frontě.

Velmi pozitivně nás překvapilo místní pivo Starobrno, které zde vaří koncern Heineken a domorodci je mu prý (pro nás překvapivě) přezdíváno „Starobahno" . Plzničce se rovnat nemůže, ale její levnější bratry Gambrinuse, Velkopopovického kozla a Primuse podle našich názorů rozhodně předčí.

Sledujeme Anetu Langerovou, která po přiznání své 4 % orientace sklízí úspěch hlavně u dámské části publika (neviděl jsem jediného chlapa, co by si přišel pro podpis, přítomné dámy však stačily na pěknou frontu).

Následuje Wohnout, Monkey Business a Nightwork.

Ti jsou jako loni opět příšerní, Vojta Dyk nechává třetinu textů zpívat diváky, třetinu vydává citoslovce typu „la la la, ho ho ho, pam pam pam“ a pouze třetinu textu opravdu zpívá. Doufám, že za svůj výkon dostává pouze třetinu honoráře.

Nyní už zbývá jen zlatý hřeb večera: bývalý frontman skupiny Support Lesbiens a jeho nová skupina Portless a jako poslední obligátní Kryštof, obligátnější nafukovací gigantické balonky házené do diváků a nejobligádnější hláška o tom, že to je nejmenší velikost kondomů lidí z kapely.

Třetí den už je čistě jen na balení stanů a odjezd. Dopíjíme víno a stejnou trasou jako na Veveří se dostáváme opět do Brna, kde obcházíme pamětihodnosti a zdejší zajímavosti.

Prohlížíme si zdejší novou dominantu — černý kamenný penis, který jednou denně ejakuluje skleněnou kuličku. Ve zdejším nářečí mu z nějakého, pro nás nepochopitelného, důvodu říkají stejně, jako nejznámější pražské pamětihodnosti: orloj.

Procházíme skrz další brněnský vynález — tramvaj v pěší zóně —, prohlížíme si Špilberk a dáváme si oběd, ke kterému nám hluchoněmý výčepní ukázkově natočí opět vynikající Starobrno.

Navštěvujeme brněnské kamarády a večer odjíždíme vlakem opět domů.

Před odjezdem se už jen divíme tomu, že v sobotu v 8 večer v Brně není možnost sehnat jídlo, a připadáme si jako vykořisťovatelé, kteří přes nenávist odborů nutí být v Praze prodavače v práci dlouho do noci.

Klecový chov drůbeže

A tady jsou již slíbené odpovědi interpretů:

Petr Fiala - Mňága a Žďorp

Je to chov, díky kterému všichni jíme křidýlka, stehýnka a vajíčka. Přestože víme, že zvířátka mají malé klece, asi nám to vadí moc málo na to, abychom se o ně postarali. Stehýnka jsou nám přednější.

Jiří Macháček - MIG 21

Klecovej chov drůbeže je nutnej pro lidi, co nemaj na biomaso peníze a dokud to tak bude, tak je mi moc líto tý drůbeže. Ale na druhou stranu je lepší, aby mi bylo líto drůbeže než těch lidí, co nemaj na biomaso.

Michal Mareda (Márdi) - Vypsaná Fixa

Na vesnici jim je líp.

Tomáš Klus

Já s ním moc nesouhlasím. Mně se v kleci vůbec nelíbí, štvou mě z principu. Jsem proto zásadně pro zrušení klecí, a to nejenom těch slepičích, zrušil bych i ty pro lidi. Já bych raději lidem odpouštěl, pak klece nebudou potřeba.

Aneta Langerová

Všechna zvířata by měla býti volná. Klecí se bojím, nepřeju to ani zvířatům. Chápu, že to splňuje nějaký účel, ale nelíbí se mi to.

Matěj Homola - Wohnout

Já nevidím do mozku slepice, to je ten zásadní problém. Až tam někdo nahlídne, tak zjistí, jestli tam má pohodlí. Nekteří lidé by klec zasloužili a myslím, že by se jim tam i líbilo, protože by tam nemuseli nic dělat, měli by tam jídlo, teplo. Navíc, jestli jsou slepice individua jako lidé... Nekteří lidé se přece taky nechávaj dobrovolně zavírat do klecí.