iZUN agent bere kravaťáky z VŠE do kravaty

Cíl: Vysoká škola ekonomická

Příprava

Zasedl jsem k PC a do vyhledavače zadal pár klíčových slov. Pročetl jsem si jejich školní magazín, pobrouzdal na jejich ofiko stránkách a bohužel jsem zhlédnul i pár k uzoufání nudných videí na youtube. Po tom, co jsem tam viděl, mám Marka Partyše ještě radši. Po důkladnějším šťourání v odkazech a heslech jsem konečně našel o VŠE něco zajímavého. Dokonce o tom udělala reportáž i TV Nova. Zatímco na ČZU již zavítalo několik knížat (Schwarzenberg a Záviš), na ekonomce jeden čas působil dokonce Lord. Přesněji Lord Hoven, který na VŠE několik měsíců vymalovával pánské záchody svými „hnědáky“, které si v taškách nosil z domova. Jistě charismatický týpek. S vytříbeným názorem na VŠE. Odkaz na reportáž naleznete zde. Po nějaké době poslal vedení školy dopis, ve kterém se s nimi loučí, že už si našel práci a že už to, prý, patlat nebude.

Kontakt informátora

Kontrola vybavení:

Oblek. (Na této škole nebudu naštěstí se svou uniformou tolik vyčnívat z řady. Sako bylo na FELu nenápadné asi jako tarantule na piškotovém dortu.)

Půllitr mám, cejch agenta, navigaci, mapu areálu a informace od informátora Karla, všechno připraveno. Jdu na to.

Obhlédnutí terénu

Přijíždím šalinou 26 na zastávku Husinecká. Podle satelitních snímků a údajů z navigace jsem na místě. Rozhlížím se na souřadnicích kolem dokola. V tom uvidím svůj cíl. Velká barevná cedule s nápisem VŠE mě přímo praští do očí. Jdu ke dveřím, nad nimiž je nápis doplněný číslovkou 35, asi rok založení.

Vcházím dovnitř, ale žádné přednáškové místnosti, žádní studenti ani skříňky. Slečna za pultem mě informuje, že budova, co hledám, je přes ulici. Kupuji si tedy agentskou výbavu za 35 Kč a odcházím. Zřejmě omyl. Špatně označená budova.

Přes čtyřproudovou silnici, jejíž semafor mě na druhou stranu nechce pustit dobrou čtvrthodinu, vidím budovu o trošku větší, opět se stejným názvem. Nějaký člověk, možná bývalý student, v parku bedlivě kontroluje obsah odpadkového koše před budovou a šourá se parkem. Po 15 minutách se naděje na zelenou vzdávám a skáču před rozjetou tramvaj a dvě auta, abych se dostal na druhou stranu. O fous, ale povedlo se.

Jsem před „starou“ budovou VŠE. Za parčíkem krytým platany stojí na parkovišti samé audiny a folcvágny. Pro infiltraci jsem si vybral budovu „novou“, jejíž vchod je hned za rohem.

Infiltrace

Stojím před novou budovou Vysoké školy ekonomické a chystám se vniknout. Koukám po kamerách a po připravení únikové cesty vstupuji dovnitř. Tichá atmosféra a nikde nikdo. Dorazil jsem akorát v době vyučování. Vklouzávám tedy nedalekými dveřmi do Vencovského velké přednáškové místnosti. Na třech promítacích plátnech kantorka přednáší jakási ekonomická tvrzení. Místnost připomíná starověké koloseum a v jeho prostorách vysedává asi pět lidí, kteří dávají pozor, ostatní klasicky na FB, někteří dokonce i poslouchají muziku. Takže od ČZU žádný rozdíl. Přednášku opouštím před koncem, spolu s několika bezradně se tvářícími lidmi.

VŠE tvoří komplex tří budov. Staré, nové a tzv. "rajské" budovy, které tvoří dohromady dost prostorný barák.

Jsou na VŠE hezčí dívky než na ČZU?

Zatím nikde nikdo. Během přednášek se tu nemihne ani podpatek. Až v patře nové budovy narážíme na stánek Googlu, který tu pořádá nějakou akci. Pod pseudonymem se přihlašuji na přednášku, díky čemuž získávám několik propagačních předmětů, a ještě si můžu zaflirtovat s příjemnou asiatkou.

Mířím do hlavního vestibulu, právě když skončila hodina. Ze dveří kolem celého atria prchají studenti a začínají klasická škatulata. Věřte nebo ne, na padesát lidí jsou tu tak dva až tři kravaťáci. Skandál. Taková „elita“, za kterou se místní studenti považují, by měla ve fraku i spát a ne si tady pobíhat v riflích. Můj pohled se stáčí po několika skupinkách dívek. Slabé. Úhel otočení krku (představující index přitažlivosti) pouze o 15° byl v tomto případě ještě možná příliš. Až na ochozu atria mě míjí studentka, zasluhující téměř 170°. Po pětihodinovém pobytu na univerzitě musím jasně konstatovat, že co do krásy dívek se VŠE s ČZU nemůže rovnat.

Pár věcí mě na VŠE opravdu překvapilo. První byla moderní kuchyňka s mikrovlnnými troubami, jež měli studenti na dvou patrech k dispozici (až když jsem ochutnal místní jídlo v menze, jsem zjistil, že teplé a dobré jídlo si tu člověk jinak nedá, než že si ho přinese z domova). Druhé překvapení mě čekalo ve staré budově, kde v chodbě vybudovali boxy s polstrovaným nábytkem, kde mohou studenti pracovat, odpočívat nebo si dát šlofíka. To bychom u nás taky potřebovali.

Přišla chvíle navštívit „Ákáčko“. Těším se na další příznivce střelných zbraní. Při cestě k výtahu jen tak tak unikám hlídači, který bedlivě monitoruje prostor, a mířím do vyšších pater školy. Cink. Vystupuji z výtahu a hned mi padá úsměv. AK není zkratka pro Avtomat Kalašnikova, ale pro Akademický klub. Poslední naděje na VŠE na něco zajímavého.

Místo střeleckého klubu stojím v děsně nóbl restaurantu, kde si nikdo kvůli stříbrné lžičce v zadku ani nemůže sednout. „Kafe!” luskám na pingla ve fraku a sedám si k oknu. Při pohledu do dálky je výhled docela ucházející. Při pohledu o úroveň níže jsou vidět demontované sklady, jedna černá skládka, magistrála a ulice, do které se rozhodně po setmění nechcete dostat.

Přišel čas na prozkoumání menzy. Na VŠE jsou tři podniky, kde vám udělají něco teplého. První je menší kavárna v přízemí u vestibulu, pak je zde PizzaVŠEm a normální menza. Jdu na pizzu se svým informátorem s krycím jménem Karel.

Pizza nic moc, ale objevil jsem něco nevídaného. Točí zde Gambrinus, bez dotací, pro studenty a za 18 Kč. Dal jsem si k pizze hned tři a s mnohem lepší náladou vyrazil na druhý oběd do zdejší menzy.

Dlouho jsem nevěděl, co si dám...

Při rozhodování mě praštila do očí jedna věc. Jistě všichni víte, že v naší menze máme dva „boxy se zelení”, které mají působit estetickým dojmem. Bohužel však jejich vnitřek připomíná postapokalyptickou krajinu. Zde spatřuji něco velmi zajímavého. V jejich boxech je opravdu něco zeleného... jsem v šoku.

Pak vyhrály kuřecí paličky se salátem a bramborami. Pivko tu točili jenom Hubertuse. Kombinace studených paliček, neslaných brambor a železitého a vodovitého piva mě ujistila, že tahle škola není nic pro mě. Oběd á la Dora gastro mě dostal do kolen a musel jsem rychle do nejbližší hospody zalít tu pachuť něčím aspoň o trochu lepším než vývar z ponožek.

Přistupuji k partičce ekonomů nad notebooky a ptám se, kde se tu dá někam zajít na pivko. Z té představy se jim blýsklo v očích a doporučili mi hospodu na rohu přes ulici. „Krákora bar. Tam maj slušný pivko,” houkli na mě z davu a zase zabořili tváře do displayů.

V kupé sedí 4 inženýři a 4 ekonomové. 4 inženýři mají jeden lístek a ekonomové mají každý svůj. Když jde průvodčí, inženýři se schovají na záchod a pod dveře strčí jízdenku.Druhý den mají ekonomové jednu jízdenku a inženýři žádnou. Když jde průvodčí ekonomové se schovají na záchod strčí jízdenku pod dveře. Inženýři jim jí vezmou a schovají se na druhý záchod. Ekonomové jsou pokutováni a vyhozeni z vlaku.Poučení na závěr: "Ekonomové, nepoužívejte inženýrské metody, když jim nerozumíte."

Cestou z nové budovy cejchuji univerzitu znakem agenta. "Never more," pomyslím si a jdu do baru ke Krákorovi. Cestou před VŠE ještě míjím červené tuctové Porsche a mířím do nebezpečné uličky, o které jsem se již zmínil. Krákorův bar byl kolem poledního nezvykle prázdný. Když přijdete na ČZU kolem poledne do knajpy, nemáte si skoro kam sednout. Tady seděl u stolu akorát kuchař, několik neoholených týpků mluvících rusky a balících si cigarety a tři OTOvé. „Holt Žižkov,“ pomyslel jsem si.

Objednávám pivko a v opojení z příjemné hořké chuti zapomínám na pachuť od oběda. Místní obsluha je fajn. S atraktivní hospodskou diskutujeme o kravaťáckých zákaznících. „Většinou jsou fajn,“ odpovídá barmanka na otázku, jestli ekonomáčci po chlastu nezlobí. „Ale občas mají také své chvilky. Po třech pivkách jsou většinou na plech a dýško je pro ně asi sprosté slovo,“ směje se příjemná slečna.

Platím pivko, dávám spropitné do padesáti a vyrážím do žižkovských ulic s nadějí, že zbylé peníze zůstanou v mé kapse, než dojdu na zastávku tramvaje. Na příští misi se těším víc. Další cíl, který se nachází na Praze 1, bude určitě velmi zajímavý a plný vyřešených záhad. Z důvodu utajení zatím nemůžu prozradit přesné místo, ale bude to legen....... počkejte si na to.

 

/>