Jak jsem se učil kouřit

29. 03. 2021 0 4 Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Zlozvyků a nezdravých závislostí je dnes celá řada. Někdo si kouše nehty, někdo žužlá propisky. Někdo miluje pivo, jiný zase pervitin. No a někdo si nedokáže představit ráno bez kávičky s cigaretou.

Názor na tuhle výchovu můžete mít všelijaký, ale má první zkušenost s cigaretou byla ve čtyřech letech. Při opékání buřtů u babičky mi dal děda se souhlasem mamky můj první potah z těžké Startky. Svůj účel to ale splnilo. Nejen, že znenadání byl buřt mezi námi, ale bylo mi tak zle, že jsem si na dlouhou dobu vypěstoval ke kouření velice silnou averzi. Celou základní školu, kdy ty hustější kluci z naší party potahovali cigára mezi garážemi u školní budovy (samozřejmě nešlukovali, ale byli hustý), jsem jen stál opodál a sledoval je s naprostým opovržením. Jistě, chtěl jsem být taky borec, ale už tenkrát jsem měl trochu sebereflexe a i když jsem vážil stejně kilogramů jako teď, účes jako Jarda Jágr za mlada, kulaté brýle a ve škole samé jedničky, věděl jsem, že vkusně usazená cigareta v koutku úst mi v žebříčku oblíbenosti nepomůže. Mělo to svoje výhody. Zatímco spolužáci šetřili každou korunu, aby si mohli tu a tam koupit kusovku od větnamců, já měl peněz habaděj a mohl jsem je bez rozmyslu utrácet za kuličkové pistolky, kterými jsem střílel do sousedových slepic, koček a do mého bratra. Vím, ani jedno z toho nebylo správné, ale já to miloval.

Jediné zkušenosti s kouřením na základní škole jsem měl na vesnici u babičky. S mou nejlepší kamarádkou jsme chodívali do lesa a trhali duté, malé rostlinky. Říkali jsme jim „kouzelné kytičky“, protože po zapálení se daly krásně kouřit a když vyfukujete dým z úst, pocit je to vskutku nadmíru dospělácký. Zkoušeli jsme kouřit i rákos, ale nikdy se nám ho nepodařilo zapálit tak, aby pěkně bafal. Samozřejmě mi kouření rostlin vůbec nechutnalo, ale určitou roli v tom hrál fakt, že se mi kamarádka dost líbila a říkal jsem si, že když uvidí, jak jsem hustej, začne se mnou třeba i chodit. Bohužel.

Když jsem byl na druhém stupni, ve škole se rozmohl nový nešvar. Kuřáci už nebyli tak cool, na scénu nastoupil žvýkací tabák značky Thunder. Neodolal jsem a na chlapeckých záchodech jsem si pod rukou obstaral dva pytlíčky tohoto zázraku. Instrukce zněly jasně. „Dej si to pod ret, nech to působit a za chvilku se budeš cítit mega libově, kámo. Budeš úplně lítat, tvoje nohy budou hrozně lehoučký, prostě paráda!“ V tu dobu jsem měl v oblibě skákání na trampolíně, zasunul jsem tedy pytel pod ret a šel skákat. Nikdo mi ale neřekl, že tabák pod pyskem poměrně hodně pouští „šťávu“. Přišlo mi ale škoda takto kouzelný výrobek vyplivávat na zem a ztrácet tak látky, které mi způsobovaly již zmíněný pohodový stav. Rozhodl jsem se tedy, že to budu polykat. Po pár minutách se mi udělalo příšerně zle. V mdlobách jsem doklopýtal domů na toaletu, kde jsem zmaloval celou záchodovou mísu. Když už jsem si řekl, že je líp, ozvala se střeva. Nakonec jsem strávil na toaletě dobrou hodinu, kdy jsem si lámal hlavu, co do mísy strčím dřív. Nechutné, vím, končím.

Na chvíli jsem si dal s nikotinovými výrobky pauzu. Nedělalo mi to dobře, stálo to dost peněz a doma kouření rozhodně nebylo tolerováno. Pak jsem ale nastoupil na brigádu k zedníkům. Byla tedy jen otázka času, kdy popustím uzdu své vůli a cigaretu si vsunu do úst. Netroškařil jsem, jako první jsem opět vyzkoušel těžké Startky. Nejdřív jsem si vykašlal plíce, poté se opět ozvala střeva. Se zvyšujícím se množství vykouřených cigaret se ale kašel a problémy se střevy začaly samovolně vytrácet. Tu a tam jsem od spolupracovníka cigaretku vyžebral, protože když stojíte opření o lopatu a pomlouváte šéfa, s cigárem to vypadá vždycky lépe.

Osud tomu tak chtěl a stal se ze mě příležitostný kuřák. Začal jsem tou dobou totiž navštěvovat sobotní diskotékové radovánky, všichni moji přátelé byli dlouholetí kuřáci a já si s trochou alkoholu v žíle vždy také rád připálil. Naštěstí se tehdy ještě kouřívalo vevnitř, takže to, že mé oblečení smrdělo, jak kdyby bylo vymáchané v popelníku, rodiče nepřekvapilo. Překvapili je ale mé eskapády se zapalovači a vajgly. Domů jsem permanentně chodil s propáleným oblečením, protože když ztrácíte kontrolu nad vlastním tělem, snáz upustíte cigaretu přesně tam, kam nechcete. Věčně jsem házel do pračky džíny se zapalovačem v kapse. Jednou jsem si dokonce spálil řasy i s obočím. Pořád jsem si ale myslel, že rodiče nic netuší.

Na gymplu jsem povolil uzdu své kuřácké vášni asi nejvíce. Kouřil jsem před školou, o volné hodině, po škole. Aby to doma nepoznali, vyvinul jsem si k tomu speciální techniku. Před každým kouřením jsem si z nejbližšího křoví utrhl větvičku, v půli jsem ji zlomil, do zlomu jsem umístil cigaretu a konce větviček jsem držel v dlani. Vytvořil jsem si tak low cost cigaretové držátko, které drželo cigaretu v bezpečné vzdálenosti od mých prstů tak, aby nenačichly. Říkáte si asi, že to museli poznat z dechu. I na to jsem myslel. Když po ruce nebyl balíček žvýkaček, kupoval jsem si česnekové Strážnické brambůrky, které s přehledem překryly pach cigaret. Pořád jsem si myslel, že rodiče nic netuší.

Následně se v kotelně našeho domu objevil popelník, i když nikdo z naší rodiny nekouřil. Táta o sobě pořád prohlašoval, že nekouří, já byl taktéž vzorné dítko. Bylo proto divné, když se popelník stále znovu a znovu plnil k prasknutí, i když v našem domě žádný milovník nikotinu nebyl. A jak už tomu tak bývá, musel jsem se jednou svěřit. Samozřejmě jsem byl opilý, střízlivý bych na to neměl varlata. A jelikož je můj táta frajer a před těmi sto lety, když byl v mém věku, se choval úplně stejně, vlastně mi k tomu nic moc neřekl. Řekl mi jen, že je to mé zdraví a že zakazovat mi to nebude. Protože ví, že kdyby mi to zakázal, vzdorovitě bych kouřil ještě víc.

Kouřím dodnes. Vím, že je to velice nezdravé, a že toho budu jednou litovat. Jednou přestanu. Ale ne teď, když mi klepou na dveře státnice.

Autoři: Martin Liška
nebo sdílej

Mrkni taky na tohle

03. 05. 2021 0

Jak jsem jel s KTV na vodu

Číst více
30. 04. 2021 0

Sprechen Sie Deutsch? Tak trochen…

Číst více
28. 04. 2021 0

Jak se nudíme na koleji

Číst více

Komentáře

Uživatel

Naši partneři

Došlo k neočekávané chybě! Načíst znovu 🗙